Erben 3/150 | Včera’s byla

43 words

Erben 3/150 | Včera’s byla (100%)
Včera’s byla ještě pannou: ale už nejsi, ale už nejsi, už jsi ženou. Včera’s měla ještě věnec: ale už nemáš, ale už nemáš, už máš čepec. Včerá’s byla švárnú pannú: dnes máš hlavu povázaná; včerá’s byla pod věnečkem: dnes máš hlavu pod čepečkem.

Erben 3/153 | Sundej ty Vavroušku! (49%)
Sundej ty, Vavroušku! sundej svůj věnec: vždyťuž nynčko nejsi žádnej mládenec. Hanka pannou byla, pentle nosila: ona je pro tebe sundat musila. Sundej ty, můj chlapče! sundej ten věnec: jak už z tebe není žádnej mládenec. Když jsem pannu byla, pantle jsem měla: já jsem je pro tebe sundat musela!

Erben 3/012 | Když jsem já pod okny stál (48%)
Když jsem já pod okny stál, nesměl jsem vejíti dál: jak pěkně troubili, mou milou loudili, já nesměl do světnice – což jsem měl těžký srdce! Když jsem šel okolo vrat, slyšel jsem muziku hrát: trubači troubili, mou milou loudili, já musil pod okny stát.

Bartoš 1901 / 1200 | Měsíček jasně svítí (47%)
Měsíček jasně svítí, radosť za pannou jíti, k hájíčku je cesta dlouhá, má panenka na mne čeká, chce se mnou dnes mluviti. Chce se mnou dnes mluviti, něco mně pověděti, že ti moji kamarádi, něco o mně povídají, že mne chtějí zabiti. Dal sem se cestou jinší, zrovna k mé nejmilejší, sedl sem si mezi kvíti, vidím dva mládence jíti, srdce mne již netěší. Šel sem za ní kousek dál, bych tu lásku vyzkoumal, tu po malé krátké chvíli, má milá se vede s jiným, jsem tu lásku vyzkoumal. Vyzkoumal sem ji prudce, zabolelo mne srdce, dyby chlapce verbovali, pod myslivce a dragóny šel bych a též dal bych se. Dostanu já koníčka, pěkně osedlaného, můj koníček se mnou točí, mé panence tekou z očí, ach, slzy bez přestání. Bílý šátek v ruce má, modré oči utírá, a ten šátek dávám tobě, abys ty si zpomněl na mě, až pak budeš na vojně. Nech ho, milá, nech sobě, až já budu na vojně, bys ty mohla trucovati, a ze mne blázna dělati, nešlo štěstí tobě.

Erben 5/323 | Ta Strahovská brána (47%)
Ta Strahovská brána 1) pěkně malována, stojí pod ní má panenka celá uplakána. Co pláčeš, naříkáš, když mě tu ještě máš? potom můžeš pro mě plakat, až mne neuhlídáš. Místo domu mého mám koně vraného, šavličku a karabinu, a sedlo na něho. Místo krásných panen pár pistolí na něm: Adie, má nejmilejší, buď tu s pánem Bohem! Na koníčka skočím, šátečkem zatočím: Adie, má nejmilejší! já se ti poroučím. Na koníčku sedím, smutně sobě hledím: neplač pro mě, má panenko! že tě neuvidím. Nedívej se za mnou oči ti vypadnou: škoda těch tvejch modrejch očí,2) komu se dostanou! 1) Ta Moravská brána. 2) tehdáž jsi se mohla dívat, když’s byla mou pannou!

Galko 3/071 | Ďatelinka v lese (46%)
Ďatelinka v lese, milá, rozpomeň se, jaké je to milo — milování, keď ma ona nekce. Keď nekceš, nehaj tak, mé srdienko netráp, dosť si sa už natrá — natrápilo, môžeš už raz prestať. Prestaneš-li jednú, moje líčka zblednú, tvoja krása sa pre — sa premení, nebudeš viac pannou. Nebudeš viac pannou, a ja viac mládencom, nebudeme sa vo — sa vodievať pod zeleným vencom.

Erben 2/286 | Venku stál u dvířek (46%)
Venku stál u dvířek, pískal na lupínek, a panenka stála s druhé strany dvířek. Nepískej, nehvízdej, však ty můj nebudeš: ještě si pár roku na vojně pobudeš. Pár roka na vojně, a já doma pannou: aby každý věděl, že jsi chodil za mnou.

Sušil 0918 | Ten šafářů synek (46%)
Ten šafářů synek píská na lupínek, ta jeho frajerka nedaleko dvírek. Nepískej, nehvízdej, šak ty můj nebudeš, ešče si tři leta mládencem pobydeš. Tři leta mládencem, já tři leta pannou, potom si povíme, proč’s ty chodil za mnou.

Erben 2/248 | Když jsem já ty pole vláčel (45%)
Když jsem já ty pole vláčel, tenkrát jsem se dosedláčel; vláčel jsem je mrchou vranou, když jsem chodil za svou pannou.

Bartoš 1901 / 0895 | Včéras była maměnčina (43%)
Včéras była maměnčina, a dneskaj už si Ozéfkova. Včéras měła pěknú tkánku, a dneskaj už máš pěknú šatku. Včéras měła pěkný věnec, a dneskaj už máš pěkný čepec. A na tom čepci pěknú rúšku, už ty nebudeš věcéj drúžkú.

Sušil 2351 | Cos má milá udělala (43%)
Cos, má milá, udělala, žes při oltáři před bozkú tváří přesáhala? Nechtěla sem, musela sem před oltář kleknút, ručičke sepnút, plakala sem. Včerás byla tatíčkova, a dneska juž se, mý zlatý dítě, žena moja. Včerás byla matičena, a dneska juž se, mý zlatý dítě, moja žena. Včerás měla z růže věnec, a dneska juž máš bílé čepec.