Sušil 2170 | Evička nechtěla jíti

41 words

Sušil 2170 | Evička nechtěla jíti (100%)
Evička nechtěla jíti, musely sme ju táhati za ty její pačese, proč ona jích nečeše; hré s nama, hré lebo vlasy dé! *) Hrále bechme na konopke, debe bele menší snopke. Moc je nás, moc je nás, běž, Evičko, preč od nás.

Sušil 2173 | Ty junáčku vtáčku (48%)
Ty, junáčku,1) vtáčku, ty malé junáčku, ty neseješ, nevořeš, jenom dycky hoduješ,2) málo máš. Nechtěla s nami Babuška hráti, musely jsme ju za vlasy rváti. Za ty její pačese, proč ona jich nečeše, hré s nama, hré, lebo vlasy dé.

Sušil 2169 | Hrále bechme na konopke (46%)
Hrále bechme na konopke, debe bele větší snopke; [: málo nás, :] poď, Evičko, mezi nás.

Bartoš 1901 / 0258 | Do zahrádky kročiła poľľa poľľa podpoľigen (9%)
Do zahrádky kročiła poľľa, poľľa podpoľigen, tru růženky utrhła rozesígen erzon, erzon, apatrígen, rozesígen trumpytárum hre. Tri růženky utrhła poľľa, poľľa podpoľigen, tri pérenka uvyła rozesígen erzon, erzon, apatrígen, rozesígen trumpytárum hre. Jenno vyła z hedbávu, poľľa, poľľa podpoľigen a to druhé z atľasu rozesígen, erzon, erzon, apatrígen, rozesígen trumpytárum hre. Jenno boło pre družbu poľľa poľľa podpoľigen a to druhé pre ženycha rozesígen erzon, erzon, apatrígen, rozesígen trumpytárum hre.

Sušil 0884 | Škoda mojeho synečka (5%)
[: Škoda mojeho synečka, :] jeho dobrého slovečka. Jak on mi ho dobrý dával, dyž on za mnó chodívával.1) Mám já srdce jako kameň, hoří ve mně jako plameň.2) Hoří, hoří, nepřestává, že mě milý zanechává. Dyž zanechá, nech zanechá, šak už na mně jiný čeká. Jeden menší, druhý větší, majó obá černý oči. V tem Lipníku jarmak bude a můj milý na ňé půjde. Co mě kópíš na jarmace, ty moje upřímné srdce? Kópím já ti pentlu modró, to máš, milá, na rozchodnó. Dyž tu pentlu zapletala, přežalostně zaplakala. A kdež jest ten, jenž ju kópil, ten mé srdečko zarmótil.

Černík 1908 / 304 | Udzerila skala (5%)
Udzerila skala do kraj, do Dunaja, prevez mňa, prevozník, šak je voda malá. Já ťa něprevezem; keby bola menší, a zda’s mi ty nění moja najmilejší? Svitaj, Bože, svitaj, bár by skoréj dzeň bol, kebych já len vedzel, v kerém som dome bol. V kerém som dome bol, z kerého som vyšol, bár bych zajtrá večer zas do něho prišol. Něsvitaj, něsvitaj, ešče som něspala, škoda téjto noci, čo som ju zmeškala. Škoda téjto noci, čo som ju zmeškala, bár som ju zmeškala, ništ som nědostala.

Sušil 0383 | Pásli voly volaříci (5%)
Pásli voly volaříci při tej našej rúbanici. Přišli na ně, přišli drábi, volečky jim zajímali. Volečků jim nezajali, hlavičky jim porúbali. Podaj, milá, šatu tenkú, nech zavážu svú hlavěnku. A hned milá nemeškala, vyšívaný šátek vzala. Podaj, milá, šátek jinší, co by byla škoda menší. Šátek bude, ty nebudeš, ty mně, milý, v rukách umřeš. Zvoňte, zvony, na vše strany, umřelo mé potěšení. Zvoňte, zvony, po všem světě, už na milém tráva kvete.

Erben 2/584 | V Pušperku je dvoreček (5%)
V Pušperku je dvoreček, je tam málo děveček: jedna větší, druhá menší, třetí jako hrneček.

Sušil 0082 | Sedí Adam na kopečku (5%)
[: Sedí Adam na kopečku, :] [: na tým zeleným trávničku.:] Přišel k němu milý Pán Bůh: Co, Adame, co tu děláš? Vyjal žebro z boku jeho, udělal mu ženo z něho. To, Adame, žena tvoja, opatruj ji, a tě ona. Chodil Pán Bůh kolem ráje, Adam za ním pospíchaje. Jak do ráje přichodili, mluvil Pán Bůh Adamovi: Ze všech stromů požívejte, jednoho jen vynechejte. Který stojí prostřed ráje, modrým kvítkem prokvetaje, červeným jabkem zasedaje. Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Adamem.1) Uvinul se po jablůnce, urval jabko na halúsce, dal ho Evě v její ruce. Jez, Evičko, jez to jabko, jak je po něm velmi sladko! Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila.2) Jez, Adámku, jez to jabko, jak je po něm velmi sladko. Když to jabko okusili, tak se obá prohřešili, obá z ráje pryč museli. Dal jim Pán Bůh po motyce a seménka po trošičce a zaved jich na vinice. Jděte, dělejte, kopejte, chleba sobě dobývejte.3) Kady Adam pokopával, hned se oves rozzelenal.4) Kde Evička pokopala, pšenička se zelenala.5) Ten Adam jest první otec, do velkej nás práce6) doved. A ta Eva první matka, zavedla nás nebožátka.

Erben 7/048 | Napěv (5%)
(Napěv 621.) Šel jest pán Bůh, šel do ráje, Adam za ním, poklekaje. Když do prosíred přicházeli, pravil pán Bůh k Adamovi: „Se všech stromů požívejte, s jednoho jen zanechejte, Který stojí prostřed ráje, modrým kvítkem prokvétaje.“ Učinil se ďábel hadem, podved Evu i s Adamem. Utrh jabko velmi prudce a podal je Evě v ruce. Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila. „Jez, Adame, jez to jabko, což jest po něm velmi sladko!“ Tak se oba prohřešili, z ráje ven vyhnáni byli. Dal jim pán Bůh po motyce a poslal je na vinice. „Jděte, jděte a kopejte, chleba sobě dobývejte!“ Než se chleba dokopali, dost se oba naplakali. Tu máš, Evo, z tvého smíchu, teď jsme padli oba k hříchu atd. Zpívá se obyčejně při hodech svatebních, když před nevěstu na stůl postaví strom, kdež na způsob písní církevních slohami těmito se končí: Kriste pro tvé umučení dej nám hříchů odpuštění, At nás nežže věčný plamen, zachovej nás, Kriste. Amen. Na Slovensku touž píseň zpívají chlapci, od vánoc až do nového roku s hadem chodíce.

Sušil 1751 | Néní néní jako dobře dělat (5%)
Néní, néní, jako dobře dělat, nebude se na nás Pán Bůh hněvat, stana ráno, kříž dělám, v poledně se modlím a navečír za děvčaty chodím.