Bartoš 1901 / 0220 | Mám gaľánku jednu dvě

23 words

Bartoš 1901 / 0220 | Mám gaľánku jednu dvě (100%)
[: Mám gaľánku jednu, dvě, :] rády by mňa obě dvě. A tu mładší mám rači a tu starší též mám rád, protože má vinohrad.

Bartoš 1901 / 0866 | Široký ľist jabłoňový (65%)
[: Široký ľist jabłoňový, :] ešče širší javorový [: Jabłoňový poděstěľem :] javorovým priodějem. [: U mej manky, na jéj dvore :] je tam drevo javorové. [: Pod javorem hudci hrajú :] mładší céru vydávajú. [: Za ňú ženú krávy, voły :] za mnú ľeťá vrany, sovy. [: Pred ňú ženú jałovice :] za mnú bežá krepeľice.

Sušil 1654 | Jestli mě ráda máš (22%)
Jestli mě ráda máš, poprodej, kde co máš, poprodej vinohrady, vyplať mě, milá, z vojny. Vinohrad prodala, peníze mu dala: Tuhle máš, můj synečku, vyplať si svó hlavičku. Jestli mě ráda máš, dej říkat otčenáš, Zdráva Maria taky za ty naše vojáky.

Bartoš 1901 / 0142 | Pod zeľeným tam pod tým hájem (22%)
Pod zeľeným tam pod tým hájem, vyšívała sukně hedbávem. Kdo ti jich, má miłá, vyšíváł, ja dyž sem já doma nebýváł? [: Vyšívaľi ně jich dvořané, :] [: na zeľenéj łúce v otavě. :] Kúpím ti, má miłá, domeček, za ten tvůj zeľený víneček; ty budeš v domečku přebývat, a já budu k tobě chodívat. [: Jak bys ty, synečku, chodíł k nám, :] [: dyž su já chudobná, a ty pán. :] Po čem to, má miłá, poznáváš, dyž ty ně tým pánem nazýváš? Já to poznávám, můj synečku, po tom tvojém vraném koníčku. Měj ně, můj synečku, měj ně rád, kúpíme si społem vinohrad. Ty budeš súdečky pobíjat, a já budu vínko popíjat.

Bartoš 1901 / 0309 | Přes vodu koníčky přes vodu (22%)
Přes vodu, koníčky, přes vodu, a to méj miľence do dvoru, je-ľi ona zdravá jako já, nech si potěšéňá nehľedá. [: A ona je zdravá jako ty :] [: má fertúšek złatem vyšitý.:] Do ti ho má miłá vyšívał, já dyž sem já doma nebývał? Vyšívali ně ho dvořané, na téj naší łúce zeľené. Měj ňa, můj synečku, měj ňa rád kúpíme si społu vinohrad, a ty budeš kopat a já žít, budeme sa społu dobře mít. Kúpím ti, má miłá, domeček, za ten tvůj zeľený víneček; ty budeš v domečku přebývat, a já budem k tobě chodívat.

Erben 2/003 | Měj mě Jeníčku měj mě rád (22%)
Měj mě, Jeníčku, měj mě rád, koupíme sobě vinohrad: Ty budeš vorat a já žít, budem se spolu dobře mít.

Černík 1908 / 150 | Ej něscem (22%)
Něscem páleného, ano borovičky, radšej sa napijem studenéj vodzičky. Něscem syra, miadu, leš scem ženu mladú, lepšja žena mladá, leš pól vinohrada. Vinohrad sebere, lebo nězarodzí, mojéj mladéj ženě nihdo něuškodzí.

Sušil 0900 | Takú sem si frajirenku dostau (10%)
Takú sem si frajirenku dostau, jak by mně ju Pan Bůh s nebe posuau; také ona černé oči měua, jak by si je vymauovat daua. Došeu sem k ní, na uavici spaua, bozkau sem ju, aby hore staua, bozkau sem ju na obě dvě líčka: Stávaj hore, sivá houbička. Sedu sem s ňú v síni na stoličku, pytau sem ju červenú růžičku: A kde bych já tu růžičku vzaua, dyž sem ešče růží netrhaua? Mnoho sem já frajirů mívaua, žádnému sem růže nedávaua; ani tebje, můj šohajku, nedám, protože ťa dozajista neznám.1)

Sušil 1604 | Ach můj Bože némiléjší (9%)
Ach, můj Bože némiléjší, jaký nám nastaly časy! O, císaři, zlá novina, že má otec vésti syna. Dy sme na voze sedali, děvčátka vo nás plakaly, má maměnka hrubě stará, ta mně těžko vechovala. A ve, milí kamarádi, keři ste mně měli rádi, poďte se mnó, nemeškéte, potěšit víc nepřindete. Já mám kyrys na svém těle, nebojím se nepřítele, nepřítele, ani Turka, neudělá mně nic kulka. Ani kulka, ani šable, protože mám kříž na hlavě, kříž na hlavě vocelové, že sem synek vokované.

Erben 2/204 | Ach nevím nevím (9%)
Ach nevím, nevím, proč se tobě líbím, ach nevím, nevím, proč mne máš rád: bohatá já nejsem, tak hezká taky ne; ach nevím, nevím, proč mne máš rád. „Tvé modré oči ty já mám nejradši, tvé modré oči ty já mám rád: ty modré očičky a bílé ručičky: protože umějí 1) všecko dělat.“ 1) jen kdyby uměly něco dělat!

Erben 2/341 | Panímámo! kde je vaše dcera? (9%)
Panímámo! kde je vaše dcera? já jí přišel navštívit; tři léta minuly, co jsem jí neviděl, já se přišel potěšit. „Naše dcera na hřbitově leží, tam je její postýlka: nemysli si více, Jeníčku rozmilý, že bude tvá manželka!“ Jak ta slova máti promluvila, duch se ve mně zatajil, že toho stvoření na světě už není, po němž touží srdce mý. Panímámo! ukažte to místo, kde mou milou hledat mám; já na hřbitov pudu, pilně kopat budu, ať ji ještě uhlídám. Jak jsem jen krok na hřbitov udělal, spatřil jsem tam hrob nový; dvě růže červeny daly mně znamení, že tu srdce mé leží. Ptám se já vás, červené růžičky! je-li tu hrob mé milé? Růže se sklonily, znamení mně daly, že tu leží srdce mé. Vstaň, má milá, mé zlaté srdéčko! promluv ke mně slovíčko! „Já bych ráda vstala, k tobě promluvila – mám zemdlené srdéčko.“ Ach já smutné, nešťastné stvoření na tomto bídném světě! uschnula mně růže, srdci milá tuze, více mně nepokvěte. Odpočívej v tomto tmavém hrobě, já jdu už od tebe pryč; tvé růžové tváře jako ranní záře nespatřím už nikdy víc! Přenešťastný ty Jičínsky luka, po kterých jsem chodíval, když jsem svou panenku, krásnou holubinku, za ručičku vodíval! Přenešťastná ta Jičínská brána, přenešťastná silnice! protože nepřála, milovat nedala, co těšilo mé srdce. Přenešťastní takoví rodiče, kteří dítkám zbraňují! oni jim zbraňují, vzíti se nedají, do hrobu je svrhují.