Bartoš 1901 / 0983 | Náš hospodář hodné dvořák

20 words

Bartoš 1901 / 0983 | Náš hospodář hodné dvořák (100%)
Náš hospodář hodné dvořák, von má jedne žence pořád, jedne pořád. Panímáma hodná dvořka, vona je dobrá kuchařka, je kuchařka.

Bartoš 1901 / 0988 | Náš hospodář hodné dvořák (100%)
Náš hospodář hodné dvořák, von má jedne žence pořád. Naša pani hodná dvořka, vona dobrá je kuchařka. Naša pani hodná pani, má střevičke viksovaný a pančuške štrikovaný.

Erben 3/169 | Poslechněte lidi málo (20%)
Poslechněte lidi málo, co se je před lety dálo, kterak jedna svatba byla, moc diváků přivábila. Ženich ten byl z Chudé Třídy, a nevěsta z Ženské Bídy, prohlášeni jsou v Jekově a oddáni v Nebylově. Družba ten byl z Drbalova a mládenec z Vyhnanova, družka byla ze Strojetic a kuchařka od Odřetic. Piva, vína bylo dosti, každý pil po své libosti; a když po obědě bylo, všecko se to k tanci mělo. Na skřipky hrál od Šumavy, a na šalamaj z Vratislavi; a na trouby co troubili, od Mrázova kdesi byli. Ze Strakonic byl s dudama, od Trhanova s kobzama, s trumarínou od Dobřína a s kejdama z Kokořína. Frkoč foukal jeden z Lomu: divili se lidé tomu, kde jsou takovou čeládku shledali k tomuto sňatku. Bylo jest to hodování, přes příkopy tancování! Rozešli se po tom čase – nevím, kde se sejdou zase.

Sušil 1577 | Strojte pajmámo s zázvorem (19%)
Strojte, pajmámo, s [: zázvorem, :] už máte žence za dvorem. Strojte, pajmámo, s vopoňó, už se vám ženci přiženó. Byla studýnka róbená a v ní voděnka studená. A kdo ju róbil, svatý Ján a naposlede Pán Bůh sám.

Sušil 1575 | Jož slonýčko za horo (19%)
[: Jož slonýčko za horo, :] já bech ráda ke dvoro. Jož slonýčko za kostel, já bech ráda na postel. Stroj, šafářko, zázvorem, žence jož dó za dvorem.1)

Smutný 48/037 | Gazdo náš veselé žence máš (19%)
Gazdo náš, veselé žence máš

Bartoš 1901 / 0994 | Gazdo náš gazdo náš veselé žence (19%)
Gazdo náš, gazdo náš, veselé žence máš, a to všecko proto, že jich dobře chováš.

Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (19%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.

Smutný 28/023 | Ta naše kucharka je velice (18%)
Ta naše kucharka je velice

Smutný 11/004 | Kuchařka naša počurala sa (18%)
Kuchařka naša počurala sa

Sušil 1946 | Dyž jsem šel dom z hospody (4%)
Dyž jsem šel dom z hospody, dennička svítila, což mě tenkrát ženuška pěkně přivítala. Pěkně mě přivítala, popadla na mne hůl; já ubohý hospodář musel sem vlezt pod stůl. Tu jsem si teprum spomněl, že já su hospodář, ťukel sem si na trnož: Jakú večeřu máš? Ja, ona je feryna, popadla motyku: Jestli ješče hubú hneš, hneď tě ňú vykopu. Já ubohý hospodář nesměl jsem hubú hnúť, jenom jsem pořád hleděl, jak se mám vyvrsknúť. Jak jsem se z domu dostal, radosťú jsem výskal, do hospody jsem běžel, tam sem si postýskal. A vy, paní hospodská, nalejte mně vína, ať mé srdce okřeje, žena mě pobila.