Sušil 1575 | Jož slonýčko za horo

26 words

Sušil 1575 | Jož slonýčko za horo (100%)
[: Jož slonýčko za horo, :] já bech ráda ke dvoro. Jož slonýčko za kostel, já bech ráda na postel. Stroj, šafářko, zázvorem, žence jož dó za dvorem.1)

Erben 5/243 | Šafářko kde je šafář (36%)
Šafářko, kde je šafář, aby ty koně napás? On sedí za kamny, má hrnec smetany; šafářko, vemte mu jí, dejte jí do komory. Šafářko, kde je šafář? já bych rád koně napás. „Šafář je za kamny, má hrnec smetany, pekýlcem kouká na nás.“

Sušil 1577 | Strojte pajmámo s zázvorem (28%)
Strojte, pajmámo, s [: zázvorem, :] už máte žence za dvorem. Strojte, pajmámo, s vopoňó, už se vám ženci přiženó. Byla studýnka róbená a v ní voděnka studená. A kdo ju róbil, svatý Ján a naposlede Pán Bůh sám.

Bartoš 1901 / 0092 | Pásla milá pásla páva (27%)
Pásla milá, pásla páva blízko zeleného hája; [: přišli dva mládenci spolo, zajali páva do dvoro. :] To máš, milá, tři dokáte, dva stříbrný, jeden zlaté; [: to máš, vem je milá k sobě, zétra večír přindo k tobě. :] Chceš-li te k nám, synko, chodit, mosíš hned z večera nejít, [: mosíš dobré pozor dávat, kramflíčkama neklepávat. :] Naša stará panímáma sama dveři zavírává, [: vona dobré pozor dává, kdo k nám v noce chodívává. :]

Sušil 1574 | Jož to slonýčko kolem de (27%)
[: Jož to slonýčko kolem de, :] jož se nám blíží poledně. Jož to slonýčko zachází, jož nám dobrá noc přichází.

Sušil 1576 | Ženci jsou už za dvorem (18%)
Ženci jsou už za dvorem, vařte polívku zázvorem. Panímáma se ulekla, na ruby sukňu oblíkla.

Bartoš 1901 / 0983 | Náš hospodář hodné dvořák (9%)
Náš hospodář hodné dvořák, von má jedne žence pořád, jedne pořád. Panímáma hodná dvořka, vona je dobrá kuchařka, je kuchařka.

Bartoš 1901 / 0988 | Náš hospodář hodné dvořák (9%)
Náš hospodář hodné dvořák, von má jedne žence pořád. Naša pani hodná dvořka, vona dobrá je kuchařka. Naša pani hodná pani, má střevičke viksovaný a pančuške štrikovaný.

Bartoš 1901 / 0994 | Gazdo náš gazdo náš veselé žence (9%)
Gazdo náš, gazdo náš, veselé žence máš, a to všecko proto, že jich dobře chováš.

Smutný 48/037 | Gazdo náš veselé žence máš (9%)
Gazdo náš, veselé žence máš

Sušil 0213 | Dcera matku prosila (1%)
Dcera matku prosila, hej, hej, prosila: Moja maměnko rozmila! Něvdajtě mne dalečko, hej, hej, dalečko, edem přes male polečko. 1) Matka na to nědbala, tym dalej ju vydala. 2) To do cizej krajiny, mezi ty turecke pany. 3) Když jest bylo po roce, chtěla dcera isť k matce. Stroj, pachole, košinu, pojeděm na hostinu. Jak do pole přijeli, zvony zvoniť slyšeli. Jak do dvora přijeli, žadného něviděli. Jenom male pachole, co sedělo při stole. Všecky dveře zamčeny, žadneho něni k spatřeni. Ptam se ja tě, pachole, hdě moja maměnka je? Mamička nam umřela, to včera od večera. Leža tamto v komůrce, v malovanej truhelce. Dcerka, jak to učula, hned k mamičce běžela. Ach, mamičko, stavajtě, požehnani mně dajtě. Dy stě nam ho nědaly, když stě nam umiraly. Ach, mamičko, stavajtě, slovečko ke mně mluvtě. Ma dceruško, něvolaj, těžkosti mi nědělaj. Ja bych rada mluvila, dyby ja živa byla. Ležim blizko kostela a něslyšim zvoněňa. Ani ptačka zpivati, tej zezulky kukati. Těš tě už tu Pan Bůh sam, matka Boži, svaty Jan.