Erben 5/243 | Šafářko kde je šafář
Text:
Šafářko, kde je šafář,
aby ty koně napás?
On sedí za kamny,
má hrnec smetany;
šafářko, vemte mu jí,
dejte jí do komory.
Šafářko, kde je šafář?
já bych rád koně napás.
„Šafář je za kamny,
má hrnec smetany,
pekýlcem kouká na nás.“
43 words
Podobné písně
Erben 5/243 | Šafářko kde je šafář (100%)
Šafářko, kde je šafář, aby ty koně napás? On sedí za kamny, má hrnec smetany; šafářko, vemte mu jí, dejte jí do komory. Šafářko, kde je šafář? já bych rád koně napás. „Šafář je za kamny, má hrnec smetany, pekýlcem kouká na nás.“
Bartoš 1901 / 1011 | Pasu krávy pasu (22%)
Pasu krávy, pasu, ale nevím, kde jsou; krávy hore hájem, a já s(e) šuhajem. Napas se mi, napas, malinenka moja, nebudu já za rok kravařenka tvoja. Nebudu, nebudu, není mně to třeba, již jsem se najedla služebného chleba.
Erben 5/138 | Buď sedláce hodně vesel (15%)
Buď, sedláce, hodně vesel, třebas ani zrna nesel: on křivánek neseje, přece zpívá vesele. Buď, sedláče, buď veselý: v komoře máš kádi zelí, v lochu trochu bramborů, dej si zahrát nahoru! Vždycky sedlák je veselý, jen dokud má v kádi zelí, v lochu taky erpetle, může sedět na pekle. Na šráku má bochník chleba a pod ním co k tomu třeba; může sobě směle vzít, do smetany omočit.
Sušil 2193 | Hou hou krávy jdou (15%)
Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou; A ta naše jalová u božího kostela. Kostel se boří, stodola hoří a ty, panenko, skoč mně do vody pro ty čtyry jahody. Proč bych já tam skákala, svou sukničku mákala? Kde bych si ji sušila? Za kamny v koutku, na zeleném proutku. Proutek se votočí, pár vajíček vyskočí. Má žilečka se šupeří, vaše děvečka mně nevěří. Poženem se do dveří atd.
Sušil 1575 | Jož slonýčko za horo (15%)
[: Jož slonýčko za horo, :] já bech ráda ke dvoro. Jož slonýčko za kostel, já bech ráda na postel. Stroj, šafářko, zázvorem, žence jož dó za dvorem.1)
Erben 5/114 | My tesařský řemesníci (15%)
My tesařský řemesníci mnoho zkusit musíme: ať je zima nebo horko, do díla jít musíme. Ráno vstáném, do díla jdem, dřív než slunce vychází: moje ze všech nejmilejší po rynku se prochází. Tu mně nese snídaníčko, kafe z dobrý smetany: „Tu máš, můj milej Jeníčku! od mojí panímámy.“
Erben 2/642 | Tatíčku! hraj – (15%)
Tatíčku! hraj. – „Synu! jakou?“ – My máme slepičku za kamny v košíčku chocholatou. Tatíčku, hraj!- „Synu jakou?“– My máme babičku, za kamny v kožíšku, kudrnatou.
Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (7%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.
Erben 2/819 | Honzo můj rozmilý (6%)
Honzo můj rozmilý, Honzo, Honzíčku! ráda bych ti dala svoji ručičko. Já jsem holka mladá od Litoměřic, lidem jsem podobná, nestarej se nic. Andulka mně říkaj‘, to je jméno mý: neboj se, Honzíčku, mý panímámy. Nebudeš nic dělat, já tě uživím; jenom špacírovat, jako kavalír. Panímáma přála, že mně něco dá, bych se nestarala, co pro mě chová. Devět liber mrkve, pytel od mouky, dva pytlíky viky, čtyry homolky. Rozkřapanej hrnec, čtyry vařejčky, mísu planejch jablek, zlámaný necky. Jednu starou truhlu bez dna, bez víka, kerou mně slíbila kmotra Hedvíka. Na tu naši svatbu náš táta nám dá jednu starou vránu, rohy od vola. Budem zpívat, Honzo, Honzo, Honzíčku! dejte krejcar za tu krásnou písničku.
Sušil 1402 | Luňák letí (6%)
Luňák1) letí, nemá dětí. A my máme, neprodáme, do dolinka zakopáme.2) Dáme mu tam hrnec mlíka, krajíc chleba, aby spalo, neplakalo, své maměnce pokoj dalo.
Bartoš 1901 / 1303 | Załosť mám žałosť mám (6%)
Załosť mám, žałosť mám, gaľánku sem pozbył, takovú škodu mám, jak by hrnec rozbił. Škodu mám, škodu mám, vesełosť si kúpím preca mé srdenko nikdy nezarmútím.
Šafářko, kde je šafář, aby ty koně napás? On sedí za kamny, má hrnec smetany; šafářko, vemte mu jí, dejte jí do komory. Šafářko, kde je šafář? já bych rád koně napás. „Šafář je za kamny, má hrnec smetany, pekýlcem kouká na nás.“
Bartoš 1901 / 1011 | Pasu krávy pasu (22%)
Pasu krávy, pasu, ale nevím, kde jsou; krávy hore hájem, a já s(e) šuhajem. Napas se mi, napas, malinenka moja, nebudu já za rok kravařenka tvoja. Nebudu, nebudu, není mně to třeba, již jsem se najedla služebného chleba.
Erben 5/138 | Buď sedláce hodně vesel (15%)
Buď, sedláce, hodně vesel, třebas ani zrna nesel: on křivánek neseje, přece zpívá vesele. Buď, sedláče, buď veselý: v komoře máš kádi zelí, v lochu trochu bramborů, dej si zahrát nahoru! Vždycky sedlák je veselý, jen dokud má v kádi zelí, v lochu taky erpetle, může sedět na pekle. Na šráku má bochník chleba a pod ním co k tomu třeba; může sobě směle vzít, do smetany omočit.
Sušil 2193 | Hou hou krávy jdou (15%)
Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou; A ta naše jalová u božího kostela. Kostel se boří, stodola hoří a ty, panenko, skoč mně do vody pro ty čtyry jahody. Proč bych já tam skákala, svou sukničku mákala? Kde bych si ji sušila? Za kamny v koutku, na zeleném proutku. Proutek se votočí, pár vajíček vyskočí. Má žilečka se šupeří, vaše děvečka mně nevěří. Poženem se do dveří atd.
Sušil 1575 | Jož slonýčko za horo (15%)
[: Jož slonýčko za horo, :] já bech ráda ke dvoro. Jož slonýčko za kostel, já bech ráda na postel. Stroj, šafářko, zázvorem, žence jož dó za dvorem.1)
Erben 5/114 | My tesařský řemesníci (15%)
My tesařský řemesníci mnoho zkusit musíme: ať je zima nebo horko, do díla jít musíme. Ráno vstáném, do díla jdem, dřív než slunce vychází: moje ze všech nejmilejší po rynku se prochází. Tu mně nese snídaníčko, kafe z dobrý smetany: „Tu máš, můj milej Jeníčku! od mojí panímámy.“
Erben 2/642 | Tatíčku! hraj – (15%)
Tatíčku! hraj. – „Synu! jakou?“ – My máme slepičku za kamny v košíčku chocholatou. Tatíčku, hraj!- „Synu jakou?“– My máme babičku, za kamny v kožíšku, kudrnatou.
Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (7%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.
Erben 2/819 | Honzo můj rozmilý (6%)
Honzo můj rozmilý, Honzo, Honzíčku! ráda bych ti dala svoji ručičko. Já jsem holka mladá od Litoměřic, lidem jsem podobná, nestarej se nic. Andulka mně říkaj‘, to je jméno mý: neboj se, Honzíčku, mý panímámy. Nebudeš nic dělat, já tě uživím; jenom špacírovat, jako kavalír. Panímáma přála, že mně něco dá, bych se nestarala, co pro mě chová. Devět liber mrkve, pytel od mouky, dva pytlíky viky, čtyry homolky. Rozkřapanej hrnec, čtyry vařejčky, mísu planejch jablek, zlámaný necky. Jednu starou truhlu bez dna, bez víka, kerou mně slíbila kmotra Hedvíka. Na tu naši svatbu náš táta nám dá jednu starou vránu, rohy od vola. Budem zpívat, Honzo, Honzo, Honzíčku! dejte krejcar za tu krásnou písničku.
Sušil 1402 | Luňák letí (6%)
Luňák1) letí, nemá dětí. A my máme, neprodáme, do dolinka zakopáme.2) Dáme mu tam hrnec mlíka, krajíc chleba, aby spalo, neplakalo, své maměnce pokoj dalo.
Bartoš 1901 / 1303 | Załosť mám žałosť mám (6%)
Załosť mám, žałosť mám, gaľánku sem pozbył, takovú škodu mám, jak by hrnec rozbił. Škodu mám, škodu mám, vesełosť si kúpím preca mé srdenko nikdy nezarmútím.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Erben 5/243 | Šafářko kde je šafář", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 07 Dub 2025), URL: http://folksong.eu/song/23169