Bartoš 1901 / 1303 | Załosť mám žałosť mám

26 words

Bartoš 1901 / 1303 | Załosť mám žałosť mám (100%)
Załosť mám, žałosť mám, gaľánku sem pozbył, takovú škodu mám, jak by hrnec rozbił. Škodu mám, škodu mám, vesełosť si kúpím preca mé srdenko nikdy nezarmútím.

Bartoš 1901 / 0860 | Vesełý mamíčko (22%)
Vesełý, mamíčko, vesełý dvůr máte, vesełý dvůr máte, pokaď ně v něm máte. Až ně v něm nebude, už to tak nebude, všecka tá vesełosť, všecka za mnú půjde. Ešče si zazpívám, aji zaheľekám, pokaď na hłavěnce, zeľený věnec mám.

Bartoš 1901 / 0391 | (22%)
1. Nepůjdem já pres ten háj, kady ovčák ovce hnał; ej, rači půjdem siľnicú za tú švárnú děvčicú. 2. Ani tady nebudem, ani domu nepůjdem, ej, moja milá vesełosť: skoro-ľi ťa bude dosť.

Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (10%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.

Erben 2/819 | Honzo můj rozmilý (9%)
Honzo můj rozmilý, Honzo, Honzíčku! ráda bych ti dala svoji ručičko. Já jsem holka mladá od Litoměřic, lidem jsem podobná, nestarej se nic. Andulka mně říkaj‘, to je jméno mý: neboj se, Honzíčku, mý panímámy. Nebudeš nic dělat, já tě uživím; jenom špacírovat, jako kavalír. Panímáma přála, že mně něco dá, bych se nestarala, co pro mě chová. Devět liber mrkve, pytel od mouky, dva pytlíky viky, čtyry homolky. Rozkřapanej hrnec, čtyry vařejčky, mísu planejch jablek, zlámaný necky. Jednu starou truhlu bez dna, bez víka, kerou mně slíbila kmotra Hedvíka. Na tu naši svatbu náš táta nám dá jednu starou vránu, rohy od vola. Budem zpívat, Honzo, Honzo, Honzíčku! dejte krejcar za tu krásnou písničku.

Erben 5/243 | Šafářko kde je šafář (9%)
Šafářko, kde je šafář, aby ty koně napás? On sedí za kamny, má hrnec smetany; šafářko, vemte mu jí, dejte jí do komory. Šafářko, kde je šafář? já bych rád koně napás. „Šafář je za kamny, má hrnec smetany, pekýlcem kouká na nás.“

Sušil 1402 | Luňák letí (9%)
Luňák1) letí, nemá dětí. A my máme, neprodáme, do dolinka zakopáme.2) Dáme mu tam hrnec mlíka, krajíc chleba, aby spalo, neplakalo, své maměnce pokoj dalo.

Erben 2/586 | Vandrovala má panenka (9%)
Vandrovala má panenka do Uher, do Uher; spálila si mezulánku vo uhel, vo uhel. Vandrovala má panenka do Němec, do Němec; spálila si mezulánku vo hrnec, vo hrnec.

Sušil 1420 | Na roboto kážó chleba nevokážó (9%)
Na roboto kážó, chleba nevokážó, hrnec mlíka do pytlíka na hrtán uvážó.

Sušil 0315 | Sódijó synečka (2%)
Sódijó synečka v Kyjově na právě, že zabil panenko na zelené trávě. Já sem jí nezabil, zabila se sama, já sem se jí díval, jak se mordovala. *) Vrazila nožéček do levýho bočka, z té rany vykvetla červená růžička. Červená růžička, modré karafiát, škoda ti, panenko, škoda ti na stokrát. Ach, co sis, panenko, co sis pomeslila! Pro marný slovíčko srdečko’s zranila! Zranila, zranila pro synečka svýho, že jož nedostane nikdá takovýho.

Sušil 1053 | Zahučaly hory (2%)
Zahučaly hory, zahuČaly lesy, kam ste sa poděly, [: moje mladé Časy! :] Moje mladé časy neužily krásy, moje mladé leta neužily světa. Mladost, moja mladosť, vyšlas mi na márnosť, vyšlas mi na márnosť pro moju nedbalosť. Mladost, moja mladost, jak sem ťa strávila! Jak bych byla kameň do vody vhodila! Ten kameň ve vodě přece sa obrátí, ale moja mladost nikdá sa nevrátí. Ach, Bože, můj Bože, co sa se mnú vodí, že mia každý člověk zdaleka uhodí! Rozlúčils mia, Bože, se šuhajem švárným, rozluč už mia taky s tímto světem márným.