Kolberg 01 / K0037a

3 words

Černík 1908 / 267 | Stoji pod okny (100%)
Stojí pod okny celý umoklý, jako myš, otvór mi, dzievča, moje frajérča, jak něspíš. A já by som ťa, mój šohajenko, puscila, ale němáme v našem domečku sviecidla. Ty dáš grajcárek, a já dám druhý, budú dva, budzeme sviecic tymi sviecidly do rána.

Bartoš 1901 / 0014 | Ked som išiel cez ty hory (100%)
Ked som išiel cez ty hory a tým hájkom borovým, postreteł som švarné dziéuča, pod viénkom zeľeným. Dał som sa s ným zhováraty, až do rána byéłého, a ked boło byéłé ráno, išieł som od neho. Ešče som sa zpátky vrácił, už ho doma neboło, zakľopał som na okyénko, otvorit my nesceło. Dze si, myłá, dze si boła, ked ta doma neboło, prišiel som sa já odebrat, ščastyé ty vynšovat. Jaké ščastyé my vynšuješ, šak si ty cełý život môj, ked zanecháš svoju myłú, zanechá tebe Bôh. Ty fałešná fałešnyco, aj fałešné joči máš, ščera si sa zhovárała a neskaj ma nepoznáš. Už to jináč byt nemôže, rozłúčit sa mosíme, na tú našu vernú lásku zabývat mosíme. Ked sa jony rozłúčiľi, ručenku mu podała, a od veľikéj žiałosty palla a umreła. A ked boło mŕtvé ceło, na marách połožené, tak ju ony zprovádzaľi, až do matky zeme. A ked boło o pôl noci, k téj dvanástéj hodyne, prišła myłá ku myłému, stáła mu u postele. Neľakaj sa, ty môj myłý, vydýš svoju rodynu, prišła som ta já naščívyt, aj tvoju mladú ženu. Neľen tvoju mładú ženu, a i tebe samého, nebudeš mat v svete pokoj, až do dna súdného.

Bartoš 1901 / 0384 | Ej hora hora (100%)
Ej hora, hora, zeľená hora, [: a z téj horičky, dosi ňa vołá.:] Ej vołá, vołá, gaľanka moja: [: Poď sem, šohajku, sem sama doma.:] A já nepůjdem, néni ně možná, [: mosím napásti, do rána koňa. :] Koňa napásti, dřevo odvésti; [: už ťa, ma miłá, už ťa mám dosti.:]

Bartoš 1901 / 0385 | Horenka hora zeľená hora (100%)
Horenka hora, zeľená hora [ :chtosi ma do téj horenky vołá. :] Vołá ma, vołá miľenka moja, [: pod sem, šohajku, sama som doma. :] Sama som doma u svéj mamyčky, [: nenje my možno napást konýčky. :] Konýčky napást, úhory zorat, [: nenje my možno šetko vykonat. :]

Bartoš 1901 / 0430 | Zlatá panimámo co děłáte (100%)
Zlatá panimámo, co děłáte, že přede mnó dveři zavíráte? Pusťte mne do domu, ať já vidím vaší céry podobu. Vaša céra z okýnečka kóká, pustiła mě kľíček do kłobóka: Tu máš kľíč, možeš íť, možeš sobě pozľehónka otevříť. Dyž sem počał dveři otvírati, słyšeł sem tam miłó naříkati: Proč płačeš, naříkáš, dyž mě tady, moja miłá, ešče máš?

Bartoš 1901 / 0473 | (100%)
1. Poď sem, synečku, cosi ti povím, já sa ťa zeptám, koľik je hodin. Jedna hodina s půłnoci biła, dyž mňa má miłá vyprovodiła. Vyprovodiła až do hájíčka, tam sme słyšeľi zpívať słavíčka. Zpívaj, słavíčku, zpívaj veseľe že my budeme svoji manžełé. 2. Ach hory horečky, ach hora, hora, zpoza horečky cosi mňa vołá, ach vołá, vołá, gaľánka moja poď sem, synečku, sama su doma.

Galko 1/174 | Ešte sa raz obzrieť mám (100%)
Ešte sa raz obzrieť mám k tým zvolenským zahradám, mám tam jedno potešenia, ešte raz naň zavolám. Ej, volala, volala, ručičku mu dávala; keď sa oni rozlúčali, priamo ona tam skonala. Starala (Stázala) sa mamka má, kde mi pán boh dobre dá; v tom zvolenskom cintoríne, tam mne môj dom vystavia. Tam já budem tuho spať, tam mne budú hudci hrať; tam mi budú pekní mladí gavalieri tancovať. Graca, rylo, motyka, to je moja muzika, tá ma bude odprevádzať do môjho pokojíka. A na nebi hviezdičke, to sa (budú) moje družičke, a na nebi ten najvyšší, to je môj najmilejší.

Bartoš 1901 / 0597b | Měla sem holúbka (100%)
Měla sem holúbka pěkného sivého, a on mně uletěl do pole čirého. Do pole čirého, na zelený dúbek, tam sobě zahrkal můj sivý holúbek. Nehrkej, nehrkej, můj sivý holúbku, nedělej, nedělej (mém) srdci zármutku. Já ti jej nedělám, sama si ho děláš, když mne doma není s jinými posedáš.

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (100%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Bartoš 1901 / 0744 | Povedz my ty Hanuľenka tento týden (100%)
Povedz my ty, Hanuľenka, tento týden, budeš moja či nebudeš, ked k vám prídem? Budeš moja či nebudeš, či ma ty ľen, Hanuľenka, šáľit budeš? Jindá som já ľiétavała jak vták v poľi, robyła som, čo som sceła po svéj vôľi, aľe už včiľ nebudem smet, mosím dycky doma sedet, čo sa v ktorém kúte stane, o tom vedet. Ach Bože môj, Prebože mój, šak som smutná, ked my ten môj najmiľejší nohy putná, ked nemožem nigde íci, mosím dycky doma byci, ach já smutná zarmúcená, což robyci? Povedzte vy staré ženy, šak vy vyéte, jako je to ze złým mužom na tom svete? Ked neumre za mładosci, tak sa mosí smutná trápyt do starosci.

Bartoš 1901 / 0786 | Přišła ně novinka (100%)
Přišła ně novinka, s půł noci hodinka, že mého miłého, chytiła hodoňka, Dybych já věděła, čím bych mu pomohła, šła bych mu pro ľéky až do apatéky. Nešcasné ty ľéky aj z téj apatéky, dyž mého miłého do šatů obľékľi. Do šatů obľékľi do truhły vłožiľi, už mé potěšení v čérnéj zemi ľeží. Čérná zem, čérná zem, pusť ně miłého ven, na słovečko, na dvě, nech sa vyžałujem. Dybych sa začała všecko žałovati, a šak by moseła čérná zem płakati. Běž, miľenko, domu, hľedaj si jiného, já budem spočívat až do dňa súdného. Až do dňa súdného, až bude súditi, já budu, má miłá, za oboch prositi.