Černík 1908 / 267 | Stoji pod okny

43 words

Černík 1908 / 267 | Stoji pod okny (100%)
Stojí pod okny celý umoklý, jako myš, otvór mi, dzievča, moje frajérča, jak něspíš. A já by som ťa, mój šohajenko, puscila, ale němáme v našem domečku sviecidla. Ty dáš grajcárek, a já dám druhý, budú dva, budzeme sviecic tymi sviecidly do rána.

Galko 1/216 | Tam hore, tam dolu, tam hore daleko (35%)
Tam hore, tam dolu, tam hore ďaleko lubili še dvoje ze serdca hluboko. Ta nesčasna matka tak jim zavidzela, Janička žltyvlas zamurovac dala. Mulare, mulare*), pytam vas preboha, spravcež’ mi okenko do mileho dvora. Ešce te mulare nedomurovali, už teho Janička na mare klasc mali. Slyšela Hanička pervše zvony zvonic: Puscež’ ma, mamičko, bo me hlava boli. Slyšela Hanička druhé zvony zvonic: Puscež ma, mamičko, bo me hlava boli. Slyšela Hanička trece zvony zvonic: Puscež ma, mamičko, bo me serdce boli. Ona ju puscila; na cinter bežala — a na Janičkovi vyrostla dulija.**) A na Janíčkovi vyrostla dulija, a na tej Haničke drobna rozmarija. A vy všecke ludze, ktere tu stojice, kejc se dvoje schodzi, pobrac še jim dajce. Ja nesčasna matka tak jim zavidzela, dve duše zmarnila, sama skamenela.

Galko 1/150 | Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady (23%)
Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady, popapreš laliju, ej, veru ťa zabijú. Keď ma i zabijú, ej, však ma pochovajú do kostola toho, ej, kde panny sedajú. Podľa tej stolice, ej, kde leží tisíce panen i mládencov, ej, rozkošných šuhajcov. Ta ma, bože, ta ma, ej, to je moja sláva, kde je mnoho panien, ej, až na veky ameň. A nasejte na mňa, ej, lalije, šalvije, kto pôjde popri mne, ej, každý si odtrhne: Tu leží Janíček, ej, švárny šuhajíček, čo umrel pre dievča, ej, pre švárno frajerča.

Galko 3/084 | A ty, ďouča, luteránča (23%)
A ty, ďouča, luteránča, či mi budeš za frajerča, či ozaj, naozaj? Či ti budem, či nebudem, luterána lúbeť budem, či ozaj, naozaj! A tá moja mladá žena nahrabala kopu sena, či ozaj, naozaj? Nahrabala na kopečko, prišou víchor, zau jej šecko, či ozaj, naozaj! Keď som išou od Aničky, štrngali mi ostrožičky, či ozaj, naozaj? Štrngali mi, brngali mi, čierne očká plakali mi, či ozaj, naozaj! Čierne očká, čo plačete, však vy moje nebudete, či ozaj, naozaj? Nebudete, aj nesmiete, darmo na mňa si myslíte, či ozaj, naozaj! Ach, bože môj, čo mám robeť, či vandruvať, či sa ženeť, či ozaj, naozaj? Vandruvať ma nožky bolia, ženeť sa mi nedovolia, či ozaj, naozaj! Cisár, cisár, daj mi koňa, odnesiem sa do tábora, či ozaj, naozaj ? Tábor, tábor, otváraj sa, idú chlapci zverbuvať sa, či ozaj, naozaj!

Erben 2/143 | Stojím pod okny (18%)
Stojím pod okny celý promoklý jako myš: panenko zlatá! otevř mi vrata, jest-li smíš. „Ráda bych já tě k nám do světničky pustila: ale nemáme v celém stavení svítidla.“ „Dej si, můj milej, grešli na svíčku, já dám dvě: pak se budeme spolu těšiti až do dne.“

Sušil 2003 | Pytal sa svej milej chlapec (17%)
[: Pytal sa svej milej chlapec, :] [: umí-i juž chleba napéct. :] Šla v nedělu, múku brala, v pondělí ju osívala, a v úterý kvas dělala, ve středu ho zaměšala. Ve štvrtek ho poválala a v pátek ho posázala. V sobotu jí z peci vyšel, na to ščestí milý přišel. Jaký sa ti chléb podařil? Já bych si ho rád ukrójil. Vysoký je jako tanýř1) a lehúčky jako kameň. Ze střídečky voda tekla, za kůrečkú myš utekla.

Galko 1/253 | Povedal mi jeden chlapec (17%)
Povedal mi jeden chlapec, že ja neviem chleba napiecť, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, chleba napiecť. A ja som si rozmyslela, chleba som si učinila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, učinila. V pondelok som múku brala, a v utorok osievala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, osievala. A v stredu som zarobila, a vo štvrtok zamiesila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, zamiesila. A v piatok som poválala, a v sobotu posádzala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, posádzala. A v nedelu z pece vyšiel, naneštestia milý prišiel, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, milý prišiel. Z vrchnej kvorky voda tiekla, a zo spodnej myš utiekla, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, myš utiekla. Taký sa mi chlebík udal, akoby ho lejár ulial, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, lejár ulial. Taký sa mi chlebík udal, čo pod kvorkou kocúr dudal, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, kocúr dudal. A vprostriedku taká osla, čo si chlapci nože ostria, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, nože ostria.

Sušil 0280 | Okolo Hodolan (12%)
Okolo Hodolan chodníček jako dlaň; a kdo ho ušlapal? Syneček choďa tam. Přišel pod okýnko: Spíš-li, má Hanýnko, spíš-li či co děláš, že mně neotvíráš? Tatíček uslyšel, z bílého lůžka vstal, ostrý 1) meč vytáhnul, synkovi hlavu sťal. Ach, tato, tatíčku, co ste udělali, že ste šohajovi hlavěnku uťali? Hlavičku sem uťal, do Dunaja hodil, a to pro tě, dcero má, že za tebú chodil. Pusťte mě, tatíčku, k Dunaju na trávu, abych tam spatřila synečkovu hlavu. Synečkova hlava po Dunaju plyve a za tú hlavičkú štyry krápě krve. Za tymi krapjami klobúček s pentlami, a za tym klobúčkem botky s ostrohami. Za tymi botkami truhelka s pokrovem, a při tej truhličce štyřé mládencové. A nad hrobem stála, žalostně plakala, chudobným žebráčkom almužnu dávala. Dceruško, dceruško, nežel synka toho, můžeš sobě vybrat z tisíca jednoho. Dybych si vybrala z tisíca jednoho, nedostanu předce šuhajíčka svého. 2)

Galko 1/392 | Kde si bol, šuhajko (12%)
Kde si bol, šuhajko, s tými ovečkami? Na holi zelenej medzi vodičkami. Pásol som ja ovce v hlbokej dolince, nič som nezavracal, len som slúchal zvonce. Grúňom, ovce, grúňom, ja puojdem v dolinu, veru vás narazím v drobnú ďatelinu. Bača náš, bača náš, nedal si nám syra, bodaj ti skapala tá ovečka sivá! Bača náš, bača náš, nedals’ nám žintice, bodaj ti upadli do nej nohavice! Bača náš, bača náš, ty nerovno delíš, my ovce pasieme, ty v kolibe ležíš. Vŕšky prekopneli, v doline veľký mráz; milie moje ovce, kdeže vás budem pásť? Ovečky, barany, ľúto mi za vami, keď som naučený od malička s vami. Zbíjali zbojníci okolo Pupova, ale už nebudú, minula sa hora.

Černík 1908 / 154 | Za našima humny (12%)
Za našima humny velká hubočina, utopil sa Janko s čiernýma očima. Bolo ci, Janíčko, v nedzelu někúpac, němal ťa milý Bóh tak tuze něztreslac. Já som sa někúpal, len som koně brodzil, a tak mňa milý Bóh do tej vody hodzil. Janíčkova hlava plyně do Dunaji. a za tú hlavenkú tri chlupaje krvi. A za tú kravenkú širáček s pantlami, a za tým širáčkom botky s ostrohami. A za tymi botky truhélka s pokrovcom, buzdeš, milá, plakac, stoja nad mým hrobom.

Bartoš 1901 / 1170 | Z Uherské strany (12%)
Ani som něvedzěł až dneska týždeň, že já už vojáčkem, vojáčkem budzěm. Trumbaři trúbiľi, kapera hráła, Janko mašerovał, miłá płakała. Nepłač ty, má miłá, nehub si hłavy, víc sa něnavrácím, hołúbku švarný. Ona mi hovoří: muoj pěkný, švarný, na tento šáteček s týma kvietkami. Či budzěš rúbaný, ľebo sekaný, ľen sa ty ucíraj s tými kvietkami.