Sušil 1909 | Dycky jsem ti říkávala

28 words

Sušil 1909 | Dycky jsem ti říkávala (100%)
Dycky jsem ti říkávala, [:nepí té kořalenky. :] Máš koníčka vranatého,1) shodí tě do voděnky. Do voděnky, do hluboké, do širokého moře. Ja, už tobě, můj synečku, nikdo nespomůže.

Galko 1/274 | Nepi, šuhaj, nepi, stodola ti (35%)
[: Nepi, šuhaj, nepi, :] [: stodola ti letí. :] [; Keď letí, nech letí, :] [: nemám ženu, detí. :] [: Chlapík som ja, chlapík, :] {: chlapík sebevoľný, :] [: keď nemám vínečka, :] [: napijem sa vody. :]

Galko 1/103 | Nepi, šuhaj, nepi vody (35%)
[: Nepi, šuhaj, nepi vody, :] [: lebo po nej žaba brodí. :] [: A pálenka, to je špina, :] [: napi sa jej, budeš sviňa. :] [: A od piva brucho bolí; :] [: vínko je len k dobrej vôli. :] [: My sa vína napijeme, :] [: vodičkou sa umyjeme. :]

Erben 4/064 | Kamaráde! nepí (35%)
Kamaráde! nepí, chalupa ti letí, zabije ti ženu, zůstanou ti děti: neohod tam, nepí ho, toho piva hořkýho! „Kamaráde! jen pí, ať chalupa letí; veme-li čert ženu, veme taky děti: pojď jen tam, dej si ho, toho piva hořkýho!“

Sušil 1670 | Na zahrádce kvítí rvala (24%)
Na zahrádce kvítí rvala, přežalostně naříkala: Škoda, synečku, škoda tě, jedú Francúzi, vemú tě. Jede Francúz třema koňmi, žáden se mu neubrání; braň se, synečku, obuškem, já tě zastinu fěrtuškem. Fěrtušek mi nespomůže, přecej musím, milý Bože, dám si obušek na uško, buď už tu s Bohem, Maruško. Jede synek, jede pryče, vzal mi od srdečka klíče, aj, od srdečka mojeho, jede do kraja cizího. U studýnky vodu brala, přežalostně naříkala; ach, Bože, Bože, Bože můj, kdy se mi vrátí synek můj?

Sušil 1304 | Nepůjdu od milej (24%)
Nepůjdu od milej, až bude bílý den, naberu si lásky na celý ten týden. Nepůjdu od milej, až bude svítati, budu si od milej znamení pytati. »Dyž sem ti šohaju znamení dávala, Pána Boha jsem si na pomoc žádala. Pane Bože věčný, buď mi nápomocný, co sem si zvolila, pomož mi to nésti. Já sem si zvolila listek z rozmarýna, už mi nespomůže má celá rodina. Já sem si zvolila z růže červený květ, už mne nespomůže celý široký svět.

Sušil 1315 | Čemu jsi se oženil (24%)
Čemu jsi se oženil, synečku černooky, včilej ti něspomůže ani ten svět široky. Na co si se vydala, děvečko černooka, včilej ti něspomůže ta Morava široka.

Sušil 0461 | Bylo lásky už jí néní (24%)
[: Bylo lásky, už jí néní, :] skovala se pod kaméní. Pod kaméní, pod široké, už jí žádný nevykope. Nevykope, nevyoře, už jí žádný nespomůže.

Sušil 0399 | Ziždžali se panove (24%)
[: Ziždžali se panove k bystremu Dunaju, :] mily, mocny Bože. Jak k Dunaju přijeli, velku radu měli, mily, mocny Bože. Kdo ten Dunaj přeplyně, rytiřem ostaně. Obral se z nich najmladši, ze sta najšvarnějši. Jak byl prostřed Dunaja, volal: Bože, kraja. A jak byl blizko břeha: Podaj, pachole, dřeva, bo mi ho potřeba. »Dřevo ci něspomuže,« pomož, Pane Bože. Dybych ja měl poslička, poslička věrneho! Ach, co by mi tam zašel k mej milej panence. 1) Posel k zamku přichodzi, panna v taňcu chodzi. Ach, paničko, pani ma, dybys ty vědzěla! Taňca by si něchala, k milemu běžela. Mily se ci tam topi v tym bystrem Dunaji. Pani taňca něchala, k Dunaju běžela, rybaři hledala. Oj, rybaře, rybaře, ulovte mi rybu, srdci memu milu. Jak prvši raz zatahli, klobuček vytahli. Jak druhy raz zatahli, pantličky vytahli. Jak po třeci zatahli, mileho vytahli. A mila ho uzřela, žalostně zplakala. Krku se ho chycila, do vody skočila.

Sušil 0876 | Šak sem já ti říkávala (20%)
Šak sem já ti říkávala, dy sem s tebú sedávala, aj, abys ty k nám nechodil, že já o tebe nestojím. A tys na to nic nedbával, předce jsi k nám chodívaval pod to naše okenečko: Otevři mě, frajirečko. Šak sem já ti říkávala, dy sem s tebú sedávala na tej zahrádce pod slivú: Vem si mě pannu poctivú. A včil dyž mě začepili, líčka se mně proměnily, včilé se ti zdám škaredá, že nejsu panna poctivá. A dyž nejsu, nechať nejsu, dyž jenom věneček nesu; ty nejsi poctivý mládenec, vzal si mně z hlavěnky věnec. Nevzal sem ho, néní pravda, hodilas ho do Dunaja; aj, do Dunaja, do moře, kdož ti, má milá, pomože? Aj, pomože, jak kdo može, aj, pomože, jak kdo može, pomože mně ten šohajek, až se rozzelená suchý hájek.

Erben 2/358 | Což je ta láska zlá (18%)
Což je ta láska zlá, když se milují dvá: když se mají rozcházeti, naříkají obá. Když jsme se loučili v zeleném háječku: co jsem pro tebe vystála, můj zlatej holečku! Když jsme se loučili pod zelenou jedlí: přenešťastní jazykové, že jsou nás rozvedli! Když jsme se loučili pod zeleným dubem: vždycky jsem ti říkávala, že svoji nebudem. Ruku mu podala, do pláče se dala: Kýž jsem tebe, můj holečku, byla nepoznala!