Kolberg 06.2 / K0606

3 words

Sušil 0063 | Padá rosa studená (100%)
Padá rosa studená, Kriste nebeský. Padá rosa studená, alleluja, zdrávas Maria. Chodí po ní Maria, Kriste nebeský, chodí po ní Maria, alleluja, zdrávas Maria.1) Syna nám porodila. Potkala ju Alžběta; kam pospícháš, Maria? Do Betléma Judova. Co tam budeš dělati? Budem křtíti děťátko. Čím ho křtíti budeme? Čistú vodú z Jordána. Kterážto matka byla? A to byla Maria. Kterýž to byl stařeček? A to byl svatý Jachym. Kteráž byla stařenka? To byla svatá Anna. Kterážto tetka byla? A to byla Alžběta. Kteří byli kmotrové? Svatý Štěpán, svátý Jan. Kteréž byly kmotřičky? Svatá Anna s Alžbětú. Jak mu říkat budeme? Ježíš, náš vykupitel.

Galko 1/054 | Ej, aký je ten mesiac (100%)
[: Ej, aký je ten mesiac :] [: pekne ohradený; :] [: ej, aký je ten šuhaj :] [: pekne obriadený. :] [: Ej, letí hviezda, letí, :] [: do doliny padá; :] [: ej, kto si nič nestratil, :] [: nech aj nič nehľadá. :] [: Ej, darmo ty, šuhajko, :] [: darmo ty k nám chodíš, :] [: ej, škoda tých čižmičiek, :] [: čo v nich rosu brodíš. :] [: Ej, ako tá hviezdička :] [: po nebi cestuje, :] [: ej, tak moje srdiečko :] [: za tebou banuje. :] [: Ej, tečie voda, tečie :] [: z javora do hati; :] [: ej, už sa my, môj milý, :] [: musíme nechati. :]

Sušil 0800 | Přes hory přes doly (100%)
Přes hory, přes doly v té panské zahradě, ščepoval tam hezký synek míšenské jabloně.1) A on jich ščepoval, ani sa nenadál, přišlo k němu hezké děvče, by si ho namlúval. Listeček z jabora padl mi do mořa; nebudu sa milo ženiť, až bude sloboda. Listeček z osiky padl mi do viky, nebudu sa milo ženiť, až budu veliký. Listeček z jabloně padl mezi koně; nebudu sa milo ženiť, až bude po vojně.

Sušil 0850 | Svěc měsíčku jasně (100%)
Svěc, měsíčku, jasně, až já povandruju, aby má milá věděla, kerou cestou půjdu. Půjdu-li, půjdu já, každý se podívá až na tou louku zelenou, kde má milá bejvá. Tam jí požaluju svoje těžké hoře, co ste vy o mně mluvili na tom vašem dvoře. Mluvili, mluvili, šak víc nebudete, až já od vás povandruju, šak vy spomenete. Spomenete jednou, spomenete dvakrát, až po třetí spomenete, musíte zaplakat. Již sem tak osiřel jako jabor v lese, když z něho listí opadá, on se smutně nese.

Černík 1908 / 075 | Bodaj sa prepadla (100%)
Bodaj sa prepadla ta hradiščská brána, [: pod kerú odvédli :] mojeho galána. A keď ho odvédli a ho ostrihali, [: jeho žluté vlasy :] po vode poslali. Plynce, vlásky, Plynce kolem do kolečka, [: a snad vás uvidzí :] moja galánečka. A tam nědaleko milá šaty pere, [: dycky sa pozierá, :] čo po vode plyně. Plynuly to vlásky, z mojeho milého, [: a snad ho odvvédli, :] pre Boha živého. Pre Boha živého, chójce pre milého, [: nězarmucujce mi :] srdénka mojeho.

Černík 1908 / 234 | Ej po rýnecku (100%)
Po rýnečku chodzila, v hrsci pérenko nosila, pój sem, šohajko, moje srdénko, čosi som ci kúpila. Já to pérenko rád vezněm, tebja, duša má, něveznem, máš ty, Hanička, červené liečka, tebja veru něveznem. Ach, padá, padá listopad, pozdravujem ťa nastokrát, tvé pozdravenie, mé pocešenie, že ťa mosím zaněchac.

Bartoš 1901 / 0094 | (100%)
U Břecłavy łóka, tři sta miľ široká, ta má byť do rána posečená. Sekľi ju sekáči, měli ostrý kosy, má miłá za něma pohrabuje. Dyž sem šił okolo kľekání zvónilo, žežułka na buku zakukała. 2. Žežuľenka kuká, praví, že se svitá: Běž, můj miłé, domu, já musím na trávu, já bych była bitá. Ty bitá nebudeš, . na trávu nepudeš, spadła tam rosička, studená travička, ty jí žíť nebudeš. 3. Dybych była ptáčkem tém małém ptáčíčkem zatočiła bych se nad nečím domečkem. Nad nečím domečkem nad městem kasárňó, podivała bych se, co chłápci děłajó. Jeden vodu nese, druhé koně češe, třetí za stołečkem, smeknutým kłobóčkem psaníčko mi píše. Jak psaníčko napsáł, žaľostně zapłakáł, ach škoda tě, hoľka, že sem tě kdy poznáł. Neradím žádnýmu, kamarádu svýmu, aby on šił k hoľce, dyž ona ho nechce, po schodech nahoru. Já sem tam jednó vľez, dostáł sem jako pes, úvéj, jak to boľí, tó ľískovó hoľí, nepudu tam podnes.

Sušil 0007 | A v nedělu po obědě chodil (100%)
A v nedělu po obědě chodil Pán Bůh po besedě.1) Nadešel tam panskú dívku, nabírala vodu čistú. Podaj, děvče, podaj vody, umyjem si svoje nohy. A ta voda není čistá, napadalo do ní lista.2) A ta voda, ta je čistá, než ty, dívko, nejsi jistá.3) Padesáte's mužů měla, s každým dítě zahubila. Mužma’s peklo zahustila, dětma’s moře zaplavila. Pannú si se udělala, knězi se nespovídala. Sám-li ste vy Pán Bůh milý, že vy znáte moje viny?4) Jdi, děvečko, do kostela, padni na holé kolena.5) Jak na krchovo vkročila, samy zvony zazvonily.6) Co ty zvony znamenajú, či mě ony hříšnú znajú? Jak do kostela vkročila, obrazy se potrhaly, naopak se obracaly. Co obrazy znamenajú, či mě ony hříšnú znajú? Jak v kostele pokleknula, v solný slúp se obrátila.

Černík 1908 / 307 | Pomož Bože 307 (100%)
Pomož, Bože, prežac, budzeme tam ležač; ležac jako ležac, ale hdo budze žac? Pojme domů račí, velice sa mračí, spadně na nás rosa pri švarném dzievčaci. Pojme, zazpievajme, pole rozveselme; pole je polovo, dzievča šohajovo. Hdo frištuky zaspal, bodaj hoře něstal; my sme nězaspali, my sme hore stali. Už sme sa dožali hájku zeleného, ešče sa dožněme chládku studzeného. Naša paní mladá jako to jabúčko, ona sa prechodzí po zemi lahúčko. Naša paní mladá večere nám hladá, poščává si hrncóv, že má mnoho žencóv.

Sušil 1042 | Vyletěl holoubek ze zlata (100%)
Vyletěl holoubek ze zlata, letěl až k Novákům na vrata. My sme ho počali chytati, zlaté péřičko trhati. Vyšla panimama: Nechte ho, a to je synečka našeho. Byla je stežčička šlapaná, šla po ní panenka, plakala. Šel za ní syneček, vejskal si, dohonil panenku, stejskal si. Copak si, synečku, stejskáte, snad vy mě v zármutku necháte?1) Přiďte k nám, synečku, v neděli, já vám dám věneček zelený.2) Syneček v neděli nepřišel, zelený věneček opršel. Opršel, opršel, opadal, že mě můj syneček oklamal.3)

Sušil 1509 | Kazaua mně máti (100%)
Kazaua mně máti babuuenky hnáti, tam dole po dole k mynařovej vodě. A já sem ich hnaua až na kraj Dunaja, abych uviděua švárného šohaja. Mynářka vyběhua s velikú lopatú, zabiua, babuuku pěkně dubenatú.1) Počkaj, ty mynárko co sa tobě stane, až naša mamička na tebe vypadne. Ručenku ti zuomí, pěkně až po pouy, není taký lékař, co ti ju zahojí.