Bartók III 1452 | A vi žiačku učení
Podobné písně
A vi žiačku učení
Bartoš 1901 / 0689 | (99%)
1. Ľetěł, ľetěł vták, ponad čérný mrak, nad mrakem sa točí, zvihá k nebi oči, miľenko! vołá. Miľenko miłá, tvůj miłý vołá, bys nebyła pyšná, a za ním vyšła, sama jediná. 2. Pod Kužełovým, teče vodička, napoj ně, má miłá, hołuběnko sivá, napoj koníčka. Ja nenapójím, já sa ho bójím, on by ňa pokopał, neco ně uděłał, kdo by ňa hójił. Včiľ sú dochtori, učení páni, oni ťa vyhójá, moje potěšéní za štvrť hodiny. Ľež* bych sa dała naším dochtoróm, rač ukopu jamu, na nekoľik sáhů a skočím dolů.
Bartoš 1901 / 1342 | Na strapačku prší rosa studená (99%)
Na strapačku prší rosa studená, nepůjdem já za młynára, mamko má, młynár tedy najvěc meľe, dyž najvěčí déšč sa ľéje, duša má. Na strapačku prší 'rosa studená, nepůjdem já za sedľáka, mamko má, sedľák tedy kope, ore, dyž najvěčí słunko hréje, duša má. Na to sem sa uči, uči, učiła, a dó školy chodi, chodi, chodiła, abych já tech černookých młádenečků šidi, šidi, šidiła. Jaké moje uče, uče, učení, a do školy chodě, chodě, chodění, na tú łásku, můj obrázku, nasypeme kame, kame, kamení.
Bartoš 1901 / 0839 | U Tebe je darů dosti (1%)
U Tebe je darů dosti, Pane, hojnosť nad hojnosti. Tys ze dvou ryb, pěti chlebů nasytils pět tisíc židů, totiž to z Tvé moci božské. Neopustils Daniele v jámě lvové v Babyloně; poslals mu oběd z daleka skrz proroka Habakuka, totiž to z té země Judské. Kterýžto oběd Habakuk nesl jísti svým dělníkům. Poslal sis k němu anděla, by jej nes do Babylona, totiž to z té země Judské. I řek’ Habakuk andělu: Dyť já nevím k Babylonu, aniž také k jámě lvové, do níž vsadil toho muže, to proroka Daniele. Uchopil ho anděl Páně, ujal ho za vlasy jeho, postavil ho v Babyloně v rychlosti ducha prudkého, toho muže pobožného. Řekl Habakuk k Daňhelu: Daniele, sluho Boží, přijmi ten oběd ode mne, kterýžto Bůh poslal tobě, totiž to z té země Judské. I řekl Daniel zase : Pane, rozpomenuls Ty se, na mně služebníka svého, neopustil jsi žádného kdo v Tebe doufajícího. Mladý sem byl, už sem staral, mnoho lidí už sem přečkal, nikdy jsem spravedlivého neviděl opuštěného od Boha všemohoucího. Ani, když semeno jeho chleba žádostivo bylo. Nejsou chudí ani nuzní, kdo se Tebe, Boha, bojí, totiž to z Tvé moci Božské. Již bojme se Pána Boha, děkujme mu z darů jeho, kerý sme od něho přijali a z milosti jeho brali nerozdílně obě spolu.
Sušil 0184 | Žeň se Janko žeň se rad (1%)
Žeň se, Janko, žeň se rad, pojedzěm ci namluvać. Jak za humny vyjeli, vytočil se na koni. Upadla mu šablička, to svej milej do bočka. A ona to tajila, ež do pole přijela. »Ach, me mile družecky, pojčajcě mi šatečky.« Vyjal šatku z toboly, přepasal ju přes poly. Trvaj, mila, jak možeš, ež do domu dojedzěš, šak ci Pan Bůh spomože. Jak do domu přijeli, všeci s vozu slizali. To za stoly sedali, jidla, pici chystali. Všeci se jim libili, enem ta nevěsta ni. Nechcú iść ani pici, volim sobě lehnuci. A jak bylo půlnoci, už něbylo pomoci. Ona byla studena, dy už živa něbyla. A on s lože vyskočil, na sve kolena skočil. Ach, můj Bože s vysosci, cos to na mne dopuscil? Vyjal si mi z růže květ, byl mi milši než ten svět. Rano matka přijela, tři vozy šat přivezla. A na štvrtým peřiny, a bylo jich žebřiny. To ju všeci vitali, enem jeji dcerka ni. Kaj je moja dceruška, že mne ona něvita? Dceruška je v komoře, scěle tam bile lože. Jak přes prah překročila, sedym razů omdlela. »Na cos mi ju, kate, vzal, dys mi ju zamordoval?« Ach, mamičko, něchćuci, vi to Bůh všemohuci. Jdzicě kravy do domu, němam vas něchać komu. Šly kravičky ryčuci a mačička plačuci.
Sušil 0179 | Jas ti koňa (1%)
Jas ti koňa sedlal, ona šaty prala, namluval si Jasu, že by s nim jechala. Jechala bych s tebu, bych ene věděla, že bych v mem panenstvě nazad přijechala. Jak tiť přijechali do cuzeho kraja: Odstroj se, panenko, z panenského stroja! Ně potoch jechala, bych se odstrojala, jene tobě Jasu, košulenky prala. Jak tiť přijechali na ten most vysoky, vřutil Jas Jašenku v ten Dunaj hluboky. Onať tam něvpadla, za fortuch visela: Retuj mě, kochanku, bo ja Jaša tvoja. Ně na toch tě vřucil, že bych tě retoval, ene tobě, Jašo, Dunaj veflastroval. Juž tiť Jašinečce pěkne zvony zvoňu, a teho hultaja na sto koňach hoňu. Juž tiť Jašinečce na jurganach hraju, a teho hultaja tře kati stinaju.
Sušil 0175 | Hajičku hajičku (1%)
Hajičku, hajičku, si pěkny zeleny; leži tam syneček, cely poraněny. Dyby ja věděla, že tě hlava boli, poslala by ja ti někaj pro dochtory. Něchcu, ma děvečko, dochtorovej masti, už su porubane na hlavě me kosti. Dyby ja věděla, že už musiš umřiť, dala by ja tobě košulu zlatem šiť. Nědavaj, děvečko, košulu zlatem šiť, klekni na kolena a pros Pana Boha, bych moh co spěš umřiť. Na hrobě klečela, žalostně plakala a bilym šatečkem oči utirala. Něplakaj, děvečko, o synka mrtveho, možeš sobě vybrať z tisica jedneho. A ja bych vybrala, až bych baj přebrala, něni žadny milši nežli ten najprvši.
Bartoš 1901 / 1356 | Kéž sem to věděla (1%)
Kéž sem to věděla, že bode neděla, bela bech se vlase v lelík spletla zase. A pantla veliká na konce lelíka bela by vesela, červená neb belá. Abech se lébela, rokávce bech bela oblékla s taclama, kordolko s portama. Sokňo faldovanó, čestě zmandlovanó a fěrtošek nové, tenké, kartonové. Oblekla na nožke červené pončoske, střevečke s přaskama, co mám s kaménkama. Bela bech bez mála na krk hovázala svó galateryo s panenkó Maryó. Tak jak mladá panna sóc vešperkovaná v svoje česté šate od hlave do pate. Bela bech v kostele ho matěčke melé Pánbožka prosela, takto se modlela: Tatěčko nebeské, o jak se Te hezké, matěčko nebeská, te se také hezká. Ach moj melé Bože, rač mě hož dat može, však je mně ho třeba jako kóska chleba. Bolestná matěčko, potěš mé srdečko v mé velké bolesti, však sem staró dosti. Amen se zazpevám pesničko zaverám: Smeloj se, můj Bože, a rač mě dat može.
Bartoš 1901 / 0873 | Nevěsto co děláš? (1%)
[: Nevěsto co děláš? červený pantle máš; :] pantličke ti vezmó, čepeček ti dajó, hani se nenadáš. [: A já se nebojím čepečka bílýho, :] dež be mně ho dali, věneček mně vzali, dež jen vím pro keho.
Bartoš 1901 / 0437 | Šéł bych já dómu nevím ke (1%)
Šéł bych já dómu, nevím ke komu, ukaž ně miľunká chodníček, abych já došéł do rána dómu, aby ňa nepobił tatíček.
Bartoš 1901 / 0504 | Šel bych k vám (1%)
Šel bych k vám, nevím kam; narostł ně na chodníčku tulipán, tulipán, tulipán. Tulipán vykopám, a já tebe, moja miłá, nenechám, nenechám, nenechám. Ořeší vykosím a ja tebe, má panenko, vyprosím, vyprosím, vyprosím.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu