Sušil 1035 | Vy břesovské děvčátka

39 words

Sušil 1035 | Vy břesovské děvčátka (100%)
Vy břesovské děvčátka, krajní noc vám ide,1) vy galánů nemáte, kdo vás budit bude? Obudí nás, obudí kohútek jařabý, on vesele zazpívá, dyž poletí z hřady. Kohútek z hřady letí, vesele si zpívá: Stávej, milenko, hore, už se rozednívá.

Bartoš 1901 / 0107 | Na trenčanskéj siľnici (38%)
Na trenčanskéj siľnici je tam domek nový, šenkuje tam [: má miłá :] vínečkom červeným. Já tam zajtra pojedzěm, já tam zajtra pójdzěm, je-ľi ešče [: słobodná :], namłúvac ju budzěm. A kedz sme tam prijeľi, za dverama stáła, prežałostně [: płakała, :] jak by banda hráła. A čo płačeš, narjékáš, šak ňa tu ešče máš, šak ty pro mého koňa vraného, maštaľenky němáš. Pójma koňa za uzdu védła do maštaľe, a miłého [: za ruku :] zrovna do posteľe. Choj, mój miłý, k večeri, k téj mojéj macěri, a ty budzěs [: večerac :] já budzěm łože stłac. Něstaraj sa, ma miłá, do ťa ráno zbudzí zbudzí ťa ten kohútek jarabý až poľecí z hrady.

Sušil 0648 | Majový vršečku (26%)
Majový vršečku, ty jsi mi na závadě, nevidím synečka [: chodívat po zahradě. :J1) Po zahradě chodit, ani travěnky kosit; musíš ty, synečku, ten vršeček roznosit. A ty ho roznosíš a já ti ho rozhážu, přijdi k nám, synečku, jak já pro tebe zkážu. Zkážu já pro tebe po maličkej hrdličce, ona mi poletí ponad všecky kopce. Ponad všecky kopce, ponad všecky doliny, ja, že mě zanechal syneček roztomilý. Ja, dyž mě zanechal, šak se já mu neprosím, dyť ja ešče ráda červenú pentlu nosím.

Sušil 1439 | Aj ráno ráno kde si (19%)
[: Aj, ráno, ráno, kde si sa vzalo! :] [: Že sa mé očičko nevyspalo. :] Aj, ráno, ráno, kohútek zpívá, stávaj hore, už sa rozednívá.

Sušil 0937 | U Brna se rozednívá (18%)
U Brna se rozednívá, má milá mně vypovídá. Vypověz mně, vypověz, připoví mně jiná ješče dnes.

Sušil 1328 | Zadala máti zadala dceru (12%)
Zadala1) máti, zadala dceru daleko od sebe,2) zakázala jí, přikázala jí: Nechoď, dcero, ke mně. Já se udělám ptáčkem jařabým, poletím k maměnce,3) a sednu si tam na zahradečku na bílú leluju. Vyjde maměnka: Co to za ptáčka? Tak vesele zpívá, jak zpívávala má dcera milá, dyž doma bývala. Ei, kšohej, kšohej, ptáčku jařabý, nelámaj leluje!4) Jak mně ju zlomíš a nedolomíš, ona mně uvadne.5) Nepřišla jsem já, maměnko milá, leluje lámati, ale sem přišla, maměnko milá, sobě stěžovati.6) Dobře vám bylo, maměnko milá, leluju saditi, ale mně je zle, maměnko milá, se zlým mužem býti. Nechoď, dcero má, nechoď, má dcero, křivdu žalovati. Když jsi to chtěla, to jsi se, dcero, měla nevdávati.

Bartoš 1901 / 0002c | Vydała mati vydała céru (11%)
Vydała mati, vydała céru daľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, cérko, ke mně. Já sa uděłám ptáčkem jařabým, poľetím přes poľe, a tam si sednu na zahrádečku, do modréj ľeľuje. Hukša, héj hukša, ptáčku jařabý, s téj modréj ľeľuje, ty mně ju zkazíš, ty mně ju złámeš, kdo ně ju zaľéje. Já sem nepřišła, maměnko moja, ľeľuju łámati, aľe sem přišła, maměnko moja, vám sa žałovati. Maměnka stójí, hłavěnkú kývá: staň, ceruško miłá! A muž ně budí, paliců cúdí: staň, mrcho lenivá! U méj maměnky, vařívały sa z rána masné pěry a muž: ně dává nekdy k snídaní pohłavkové střeły.

Bartoš 1901 / 0964 | Ej kohútku jarabý (11%)
Ej, kohútku jarabý, někutaj zahrady, vykutášjaľi ju, veru oj zabijú

Bartoš 1901 / 0320 | Vľčnovečku Vľčnove (11%)
[: Vľčnovečku, Vľčnove, :] těžko je ně, [: má panenko, po tobě. :] [: Ve Vľčnově krajní dům, :] našéł sem si [: tam děvčátko, Bože můj. :] [: Dyby ně ho chtěľi dat, :] věděl já bych [: to děvčátko šanovat. :] [: Ve dně bych ho šanováł, :] v noci já [: bych to děvčátko miłováł. :]

Sušil 0528 | Ja co sa stalo ten týdeň (11%)
Ja, co sa stalo ten týdeň nového, rozhněvala sem si svojeho milého. Rozhněvala sem si pro jedno slovečko, že sem mu neřekla, jdi s Bohem, srdečko. Ja, hněvaj ty sa třeba celý týdeň, enom sa nehněvaj, dyž přijde krajní deň.

Smutný 20/072b | V zarazinách krajní dům (11%)
V zarazinách krajní dům