Bartók III 1471b | Stála som na ľade

4 words

Bartók III 1471b | Stála som na ľade (100%)
Stála som na ľade

Galko 1/379 | ldem, idem, neviem skade (100%)
Idem, idem, neviem skade, moje srdce ako v ľade, lebo moju vlasť opúšťam a v šíry svet nohy púšťam. (Idem, idem, lebo musím, chudobnej som matere syn, chudobná ma mati mala, horko ťažko vychovala. Potĺkeň som bol a budem, pokiaľ v ohni nezahynem; radšej v ohni než v špitáli, bodaj sme ho nepoznali. Ten Pivoda, náš kapitáň, platil by nás, nemá nič sám, jeho mundier otrhaný a koňa mu šklbú vrany.)

Sušil 0248 | Letěl letěl roj na mej milej (1%)
Letěl, letěl roj na mej milej dvor, 1) přiletěl k okýnku, zaťukal na sklénku: 2) Stroj sa, milá, stroj. Jak sa přistrojím, dyž cesty nevím, enom ten chodníček, co chodil Janíček, mé potěšení. Stojím u dveří, milá, otevři, 3) otevři mně, milá, holuběnko sivá, mé potěšení. Otevřela bych, máti mně brání, že ty nejsi hoden podle bočka sednút, 4) šohaju švárný. 5) Dyž nejsem hoden, ostaň tu s Bohem, pomož si, možeš-li, moja najmilejší, já si nemožem.

Sušil 0688 | Na slavkovském poli (1%)
Na slavkovském poli dvě růže stojijó, co só to za růže, že mně nevonijó? Na hodeckém poli jenom jedna stojí, co je to za růža? Zdaleka mně voní. Na slavkovském poli rozmarýnu hory, už su u samého, ešče mně nevoní. Na hodeckém poli jenom jeden stojí, ešče su daleko, už mně pěkně voní. Ani mně nevoní rozmarýn zelený, jak mně zavonělo moje potěšení. Na hodeckém poli kdosi na mne volá, já se mu ozývám na slavkovském stoja.

Erben 2/005 | Ty podhajský kostelíčku (0%)
Ty podhajský kostelíčku, stojíš na pěkném vrsíčku. Vycházejí panny z tebe, jako andělíčky z nebe. Jedna vyšla pěkná bílá, a ta bude moje milá. Druhá vyšla ještě hezčí, ta bude má nejmilejší. Třetí vyšla jako růže, žádný jí dostat nemůže. Já ji musím přece dostat, kdybych tam měl mrtev zůstat.[10]

Bartoš 1901 / 0636 | Okolo Hovoran cestička (0%)
Okolo Hovoran cestička [: a na ní je zeľená :] travička. Šéł sem já tam jednú jedenkrát, zastáł sem tam miłú, Nanynku rozmiłú, z iným stát.

Bartoš 1901 / 0379 | Kam děvčátka kam jdete (0%)
Kam děvčátka [:kam jdete:] Kam na trávu [:půjdete:] A já půjdem [:též s vámi:] Nakosím vám [:otavy:] Otavy vám [:nakosím:] Na hromadu [:nanosím:] Vy budete [:z kopca brát:] A já budem [:pri vás stát:]

Bartoš 1901 / 0397 | (0%)
Na našé zahrádce zezulka kuká, na našé kadlátče sova yéská, sedléte koně, sedno si na ňé, pojedo k mé milé ješče dneska. Pověz mně, má milá, máš-li mě ráda, jesli mě úpřímně miluješ? Švarné synečko, já ti mám ráda, aj, so já ti věrná galánečka. Pověz mně, má milá, proč’s brzy stala, dež ješče měsíček nevešil? Já stala brzy, všecko mě mrzí, že’s k nám tak dlóho, synečko, nešil.

Bartoš 1901 / 0433 | Zazpívál kohútek (0%)
Zazpívál kohútek v zeleném hájíčku, obudíl milého s jeho galánečku. Staň, děvečko, hore, už je ráno bílé, podoj si kravičky a vyžeň na pole. Ráda bych já stala, ale su ospalá, dyž sem s mojím milým dlúho večér stála.

Bartoš 1901 / 0446c | Ach mamko mamko (0%)
Ach mamko, mamko maměnko moja, syneček jede k nám; naša světnička nezametená, co já uděłat mám? Ach mamko, mamko, maměnko moja, výjděte k němu ven; promluvte k němu páru słoveček než já zametu zem. Ach céro, céro, céruško moja, on ide podľe nás; kłobúček smeká a nic neříká, on sa hněvá na nás. Ach mamko, mamko, maměnko moja, ja co by sa hněváł? Včéra zme społu v zahrádce stáľi, prsteneček ně dáł.

Bartoš 1901 / 0499 | V maštalence stáľi (0%)
V maštalence stáľi, obá dvá płakaľi, [: na ten kameň bramor, słze ím padały. :] Płačeš ty, płačem já, płačeme obá dvá, [: płačeme téj łásky, co je mezi nama. :] Mezi nama dvoma, łáska potajená, [: za rok ľebo za dva bude vyjavená. :]