Sušil 1587 | Kdosi na mně volá

46 words

Sušil 1587 | Kdosi na mně volá (100%)
Kdosi na mně volá z rakúského pola, já se ohlašuju, na moravském stoja. Nic se nestarajte, děvčata moravské, už vám dozrávajú žita zadunajské. Nic se nestarajte, co se máte starat, dyť vy nebudete kontribucí dávat. Kontribucí dávat, na robotu chodit, jenom se budete s galánama vodit.

Bartoš 1901 / 0082 | Bela vojna vedaná (19%)
Bela vojna vedaná, vod samýho císařa ; aj vedal jo císař pán, be se sedlák vobstaral. Jak pak já se starat mám, žadnýho syna nemám, mám já jenom tři cere, debe bojovat chtěle. Zavolal to néstarší při její polní práci : »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nebudo, já so srce měkkýho, já se bojím každýho. Zavolal to prostřední, to, keró měl srce k ní, »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nemůžo, já so srce měkkýho, nezabijo žádnýho. Zavolal to némlačí, to, keró měl néračí: »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já tatíčko, já pudo, já bojovati budo, já so srce tvrdýho, nebojím se žádnýho. Dež jí vlase stříhale, vobě sestre plakale : »Proč nade mnó plačete, dež bojovat nechcete ?« Dež na koňa sedala, paláš na bok připjala, všem roko podávala, na vojno se těšila. Dež do vojne přijela, tři sta Turků zajala ; podivil se císař pán, jesli je to husar sám. Jesli je to husar sám, bode u mně věrné pán, jesli je to husarka, bode moja manželka.

Bartoš 1901 / 1032 | A vy sedľáci (19%)
A vy sedľáci, vy ste ľajdáci, vy ste ti nájhorší; uvaľujete na chałupníky veľké kontribucí. Šest grošů z krávy, aj kopu słámy, půł kopy z teľete, a toraľ z husy, to býti musí pět grošů z prasete. Pudmístr praví, že on to spraví, že sa to mosí dat; že dyby měľi, ti chaľupníci, své ženy poprodat. Ti chałupníci, jako słavíci, počaľi sa ím smát; že oni mosá na seľské chľasty své ženy poprodat.

Smutný 02/046 | Nič sa nestarajtě chlapci neženatí (19%)
Nič sa nestarajtě chlapci neženatí

Erben 2/091 (19%)
Lepší je ta Rakušanka, než Moravské děvče: Rakušanka dá hubičku, a Moravka nechce.

Smutný 27/6/018 | Dozrávajú hrušky ovesňačky lehni s má (19%)
Dozrávajú hrušky ovesňačky, lehni s má milá hore značky

Erben 2/110 | Seděla pod borovičkou (5%)
Seděla pod borovičkou, plakala, že má chudičkou kytičku rozmarínovou na zahrádce. Prosila božího deště, aby jí vyrostla ještě kytička rozmarinová na zahrádce. Mladost, radost! ani mně nedají dorost: včera mně minulo patnáct let, už jsem jich přelhala devět. Nedám, nedám, mládenci, to vám povídám, se stromu jablíčka trhali: musíte času čekati. Kdyby bylo nesvítalo, bylo by mi děvče dalo tři hubičky nebo čtyry, to je děvče roztomilý! Už jdou děvčátka z Lomečku, už jdou děvčata z Lomce: mají červeny čepení, mají zeleny věnce. Pověz mně, och má znejmilejší! kudy k vám budu chodit? Vokolo humen je cestička, ta tě k nám bude vodit. Vokolo humen je cestička, je pěkná drnovatá: kdy ty k nám, můj Honzíčku, pří-deš, sedni před naše vrata. Před těma našima vratami je pěknej bílej kámen: kdy ty k nám, můj Honzíčku, přídeš, jenom si sedni na něn. Před těma našima vratami je pěknej kameníček: aby vo tom lidi věděli, že jsi můj milovníček. Šafáři,[19] mlynáři! z vašeho dvora krásná osoba vychází. Jeníčku, bratříčku! nabí flintičku, postřel Aničku na hrázi. Nechám jí, neznám ji: ona mně koupí na pěkný šaty hedbáví. Já jí zas zlatý pás, stříbrný přazky, zlaty podvazky: „Tu máš, Ančičko, zlatá perličko! lásku zas.“ Adámku náš! co pak děláš? na lonce ti pasou,

Erben 2/114 | Pověz mně och má znejmilejší! (5%)
Pověz mně, och má znejmilejší! kudy k vám budu chodit? Vokolo humen je cestička, ta tě k nám bude vodit. Vokolo humen je cestička, je pěkná drnovatá: kdy ty k nám, můj Honzíčku, pří-deš, sedni před naše vrata. Před těma našima vratami je pěknej bílej kámen: kdy ty k nám, můj Honzíčku, přídeš, jenom si sedni na něn. Před těma našima vratami je pěknej kameníček: aby vo tom lidi věděli, že jsi můj milovníček.

Galko 1/070 | Ja som bača veľmi starý (5%)
Ja som bača veľmi starý, nedožijem do jari, nebudú mi kukučky kukať na tom mojom košiari. Hej, džiny, džiny, džiny, hej, džiny, džiny, džiny. Ani kukuk, ani sova, ani sojka klebetná, nebude ma viac prebúdzať lastovička štebetná. Hej, džiny, atď. Ja som bača veľmi chorý, nespôsobný do hory; nevládzem už po vrškoch chodiť, ani ovečky dojiť. Hej, džiny, atď. Ktože vás už, ovce moje, poženie na tie hole, bude s vami k studničkám chodiť a do chládku vás vodiť? Hej, džiny, atď. Kto zachráni vás od škody, keď prídu zlé nehody; kto vás bude od vlkov brániť, kto jehniatka vám chrániť? Hej, džiny, atď. Už ťa nechám, dobré bydlo, už odložím cedidlo; zložím baltu i sekanec, smrť ma vedie na tanec! Hej, džiny, atď. Stíchli spevy po lučinách, smutno, ticho v dolinách; stíchli gajdy i fujary, nežije bača starý. Hej, džiny, atď.

Galko 1/071 | Ja som bača veľmi starý (5%)
Ja som bača veľmi starý, nedožijem do jari, nebudú mi kukučky kukať na tom mojom košiari. Hej, džiny, džiny, džiny, hej, džiny, džiny, džiny. Ani kukuk, ani sova, ani sojka klebetná, nebude ma viac prebúdzať lastovička štebetná. Hej, džiny, atď. Ja som bača veľmi chorý, nespôsobný do hory; nevládzem už po vrškoch chodiť, ani ovečky dojiť. Hej, džiny, atď. Ktože vás už, ovce moje, poženie na tie hole, bude s vami k studničkám chodiť a do chládku vás vodiť? Hej, džiny, atď. Kto zachráni vás od škody, keď prídu zlé nehody; kto vás bude od vlkov brániť, kto jehniatka vám chrániť? Hej, džiny, atď. Už ťa nechám, dobré bydlo, už odložím cedidlo; zložím baltu i sekanec, smrť ma vedie na tanec! Hej, džiny, atď. Stíchli spevy po lučinách, smutno, ticho v dolinách; stíchli gajdy i fujary, nežije bača starý. Hej, džiny, atď.

Erben 2/378 | Žežulinka kuká (5%)
Žežulinka kuká na buku v lesí – ozvi se, má milá, ozví se, kde jsi? ty jsi jenom ta jediná, co jsi srdce mé ranila, ozvi se, kde jsi? Zazpíval slavíček v hájku zeleném, že my už, má milá, svoji nebudem; nebudem už spolu chodit, nebudem se spolu vodit, ach, už nebudem! „Měla jsem holoubka, ten mi uletěl; že já budu plakat, na to nehleděl: uletěl mi do kapradí, žádnej mi ho nenahradí, ach nenahradil“