Sušil 1251 | Aj stupaj stupaj můj koníčku pomalúčku

16 words

Sušil 1251 | Aj stupaj stupaj můj koníčku pomalúčku (100%)
Aj, stupaj, stupaj, můj koníčku, pomalúčku, polehúčku na most, abychme dojeli k mojé milé na noc.

Bartoš 1901 / 0390 | Stúpaj koňu stúpaj pomaľučku na most (81%)
Stúpaj, koňu, stúpaj pomaľučku na most, abych já sa dostáł k svojí miłéj na noc.

Sušil 1252 | Stupaj stupaj stupaj (55%)
[: Stupaj, stupaj, stupaj, můj koníčku, na most, :] [: abych já se dostal k mé panence na noc. :] Stupaj, stupaj, stupaj, můj koníčku vrané, abych já se dostal do cezího kraje. Do cezího kraje, do cezí dediny, aby o mně lidi dycky nemluvili.

Sušil 1253 | Koničku můj stupaj na most (54%)
Koničku můj, stupaj na most, co bych přijel k milé na noc. Moja milá, přenocuj mě, pacholka a štyry koně. Jak mám tebe přenocovat, nemám koničkům co dávat. Nedaleko do městečka, tam je oves a i sečka.

Bartoš 1901 / 0389 | Když já pojedu přes ten (50%)
Když já pojedu přes ten les, jenom mne, koníčku, pěkně nes. Stúpaj a stúpaj, jenom nedúpaj, dones mne, koníčku, kde sám chceš! Když jsme na louce seděli, oba jsme, můj milý, plakali, já jsem plakala ai želila, že jsem tě, synečku, podvedla. 

Bartoš 1901 / 0266 | (50%)
1. Uderiło tři štvrti na sédmú, staň, moja Anduľinko, poď se mnú; půjdeme žíti červené kvítí na našu łúčinku zeľenú. Jak toho kvitečka nažała, do bíłého šátečka svázała, svému miłému, roztomiłému, na vraného koníčka podała. 2. Jen ty mne, koníčku, dobře nes přes hory přes doły, přes ten ľes pěkně si stúpaj, nic si nezúfaj, přijdeme k méj miłéj ešče dnes.

Smutný 05/030 | Ej stupej Anak stupaj z trhly (49%)
Ej stupej Anak, stupaj z trhly, do šoftára ej veď si

Bartoš 1901 / 0678 | (27%)
1. Hore dědinu šeł, na drmľe drmľovał, komu's to, synečku, komu's to zdurovał? Já sem to zdurovał, moja miłá, tobě, že's ňa nepustiła vcéra večér k sobě. Já ťa nepustiła pro małé słovečko, že's ty ně nerekeł: S Bohem, gaľánečko! Rekeł sem ti, rekeł, aľe pomaľučky. aby to nečuły druhé gaľánečky. 2. Šohajova mama na mňa odkázała, abych jejím synom dobrý pokoj dała. Já sem na to dala taková otázku: Uvaž si ích, babo, doma na retázku. Doma na retázku, na kúdeľnú nitku, aby nechodiľi za chudobnú dívkú.

Sušil 0176 | Ach vojna vojna vojna* (27%)
Ach, vojna, vojna, vojna,*) není každému hojná, jenom tomu šohajkovi, kerý sedá na koňa. Na koníčka si sednu, smrti se bát nebudu. Vezmu svoju nejmilejší a s ňú bojovat budu. A když přišli pod lindu, pod tu lindu vysokú: Slízej, milá, slízej s koňa, odpočinem si trochu. Včil mně kážeš slízati, měl's mě nebrat od máti, začala si galanečka žalostně naříkati. Nedaleko chodníčka teče dobrá vodička, slízej, milá, slízej dolů, napojíme koníčka. Naše vrané koníčky napily se vodičky: Sedej, milá, sedej na ně, pojedem pomalúčky. Dyž do vojny přijeli, na holú zem si lehli, nepočalo ešče svítat, tambor začal bubnovat: S Pánem Bohem, moja milá, musíme maširovat. Vylez, milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš-li tam armádu a šohajka milého. Nevidím tam žádného, jenom svého milého, a on sobě smutně vzdychá a krev teče od něho. Ach, škoda mé mladosti, dvacet roků starosti, dyž já musím v cizím světě složit své mladé kosti. Ach, mamulko má milá, dybyste to věděla, jak vysoko krev stříkala z mého mladého těla!

Sušil 1473 | Okolo Jarošova (27%)
1. Okolo Jarošova teče voděnka troja; proč na mňa nehojakáš, kamaradečko moja? 2. Okolo Jarošova teče voděnka troja; a já na ťa hojakám, kamaradečko moja. 1. Okolo Jarošova teče voděnka troja; užis posnídala, kamaradečko moja? 2. Okolo Jarošova teče voděnka troja; a už sem posnídala, kamaradečko moja. atd. sebe otazují a sobě odpovídají. Neslyší-li hned děva druhá hlasu děvy první, tedy tato silněji hojaká: 1. A proč sa na mňa hněváš, proč sa na mňa duješ? Já na ťa hojakám, ty mně neděkuješ. 2. Já tobě děkuju, ale pomalúčky, aby mia neučuly moje kamaradečky.

Sušil 1032 | V tem Markovém dvorku (27%)
V tem Markovém dvorku dvě růžičky stojá, ja, Bože, přebože, ty mně pěkně voňá. Jdite ich, mamičko, jdite ich utrhnút. Nechaj ich, dcero má, nechaj ich odkvítnút. Ale ta růžička pomali odkvítá, už sa mojej miuej srdečko rozpuká. Na tej našej střeše houubička nese, tak ona hrkotá, děvečku ven pytá! Nepytaj, nepytaj, naši mnia nedajú, po velkej fiauce ve věnci hledajú. Nechcu já, šohajku, tvej fiauky věnca, šak si já uviju z teho zimolenca.