Bartoš 1901 / 0266 |

59 words

Bartoš 1901 / 0266 | (100%)
1. Uderiło tři štvrti na sédmú, staň, moja Anduľinko, poď se mnú; půjdeme žíti červené kvítí na našu łúčinku zeľenú. Jak toho kvitečka nažała, do bíłého šátečka svázała, svému miłému, roztomiłému, na vraného koníčka podała. 2. Jen ty mne, koníčku, dobře nes přes hory přes doły, přes ten ľes pěkně si stúpaj, nic si nezúfaj, přijdeme k méj miłéj ešče dnes.

Erben 5/235 | Sluníčko za hory (26%)
Sluníčko za hory zachází: pusťte nás z roboty, rychtáři! pusťte nás, ach prosím vás: však my vám přijdeme zejtra zas.

Sušil 1500 | Janko mynáří na půdě leží (18%)
Janko mynáří na půdě leží, [: jeho kamének po práznu běží. :] Švarná děvčina, pones do mlýna, já ti zemelu, mýta nevezmu, jen ťa, děvčino, pěkně obejmu. Já sem přinesla tři štvrti reži, eščes nezemlel, ešče tam leží.

Bartoš 1901 / 0497 | Přišła pro něho (17%)
Přišła pro něho gaľánečka jeho, aby jí šeł zaseť štvrť žita jarého. Štvrť žita jarého půł štvrti pohanky, a to si vypůjčíł od svojí gaľánky.

Bartoš 1901 / 1210 | Ked sem išeł pres hory (16%)
Ked sem išeł pres hory, pres zeľené javory, [: čuł sem skały łámat :] milá na mňa vołała, ručenku ně podała, [: že sa bude vdávat. :] Vydávaj sa, děvečko, moje věrné srdečko, [: já sa žénit budu :] uvíješ ně pérečko, moje věrné srdečko, [: łebo voják budu. :] [: Já do vojny pojedu, :] [: já budu vojáček :] [: a ty si moja miłá :] [: chystaj povijáček. :] [: Ja chystaj si ho, chystaj, :] [: z bíłého harasu, :] [: ja co budeš povíjat :] [: šohajkovu krásu :] [: Tá šohajkova krása, :] [: tá ňa utrápiła, :] [: jak dyby ňa mamička :] [: trikrát do dňa biła :] [: Aľe ňa má mamička :] [: ani ráz za týdeň; :] [: tá šohajkova krása :] [: trápí ňa každý deň. :]

Bartoš 1901 / 0339 | Sviť měsíčku jasně (13%)
Sviť, měsíčku, jasně, nezacházaj ešče, ešče je můj miłý na daľekéj cestě. Łásko, łásko, łásko, dokuď trvati máš? Až budú skřivánci na vánoce zpívat. Na daľekéj cestě, mezi hory, doły; žádný neuvěří, co je mezi nami. Skřivánci zpívaľi, můj milý nepřišéł, snáď se na mně hněvá ľebo za jínú šéł. Potěšeňá nemám, aľe si ho hľedám, na tebe, synečku, stáľe si zpomínám. Mezi nama dvoma łáska nejstáľéjši, tá bude trvati až do smrti naší. Dyby vás tu było jak žita jarého, dyž já tady nemám potěšeňá svého.

Bartoš 1901 / 0687 | Svítiła mně jasná hvězdička (13%)
Svítiła mně jasná hvězdička, dyž se miłovała synečka, svítiła, nebude, do miłovat bude [: mého synečka? :] Spadněte na mňa hory doły, děłá mně syneček na vzdory: dvě skľenice roztłúk, cełý sa ně potłúk. [: do ně ho zhójí? :] Do by ně ho zhóíł, ľeda já, dyť sem miłovała upřimná, já na ľéky půjdu, já ho ľéčiť budu [: sama jediná. :]

Bartoš 1901 / 0831 | Rosteł venec rosteł cez kosteł prerosteł (13%)
Rosteł venec, rosteł, cez kosteł prerosteł, hoj! Pane Bože môj! A neboł to venec, ľež to boł młádenec, hoj! Pane Bože môj! Rostła byełka,*) rostła, cez kosteł prerostła, hoj! Pane Bože môj! Neboła to byełka, ľež boła panenka, hoj! Pane Bože môj! Zakrývajte stoły, už jedeme z doły, hoj! Pane Bože môj!

Bartoš 1901 / 0389 | Když já pojedu přes ten (13%)
Když já pojedu přes ten les, jenom mne, koníčku, pěkně nes. Stúpaj a stúpaj, jenom nedúpaj, dones mne, koníčku, kde sám chceš! Když jsme na louce seděli, oba jsme, můj milý, plakali, já jsem plakala ai želila, že jsem tě, synečku, podvedla. 

Erben 2/313 | Koulelo se koulelo (11%)
Koulelo se, koulelo červené jablíčko: jen se na mě nehněvej, má zlatá holčičko! Já se na tě nehněvám, ale je mi líto, že za jinou chodíváš přes zeleny žito. Žito, žito, žitečko! kdo tě bude žíti? můj milej je daleko, musím pro něj jíti. Žito, žito, žitečko! kdo tě bude vázat? můj milej je daleko, musím pro něj vzkázat. Trávo, trávo, travičko! kdo tě bude kosit? můj milej je daleko, musím smutek nosit. Žite– žite– žitečko, kdo té bude žiti? má milá je daleko, musím za ní jiti. „Žite– žite– žitečko, kdo tě bude vázat? můj milej je daleko, musím pro něj zkázat.

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (10%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.