Smutný 01/003 | Bár Ja som cenká vysoká

5 words

Smutný 01/003 | Bár Ja som cenká vysoká (100%)
Bár (Ja) som cenká vysoká

Smutný 01/004 | Já som cenká vysoká (87%)
Já som cenká vysoká

Sušil 1629 | Skalička skalička (13%)
Skalička, skalička, pod ňú je hranička, chytali na vojnu Pískové bratříčka. Keď ho svazovali, na sestřičku vouau: Aničko, sestro má, svazovat mňa nedaj. Co ti já, Janičku, co ti já pomožu, řetazem’s svázaný, já ťa nerozvážu. Kdo je ti, Janičku, kdo je ti příčina? Ten pohan židovský, skáua ho zabiua. Skáua ho zabiua, kameň ho roztřiskau, ten pohan židovský cedulenku pisau. A jak ju napisau, do Brna ju posuau, aby tam Janiček za vojáka ostau. Ti brněnščí páni z okna vyhlédali, regruta-li vezú či hrdeuních vězňů. Nevezeme vězňů, vezeme regrúta; tak sa on nám brániu, třech úřadů zmarniu. A brněnščí páni, ti jim povídali, že je kuřa maué, a smrti sa brání. Jak ho tam dovezli, na uávku si sedeu, na uávku si sedeu, do okénka hleděu. A co tam, Janičku, a co tam pohledáš? Šak ty tam, Janíčku, svej maměnky nemáš. Bar nemám maměnky. Ale mám Aničku, ale mám Aničku, najmuadší sestřičku.

Sušil 0959 | Bar som ešče małá (13%)
Bar som ešče małá, muóžem hrdá byti, jako veľké dziévky viém šetko robiti. Súsedova Dora, vrstevnica moja, ešče ani nevié, jako krávy dojá. Já už viém płátno tkať aj múku osiévať aj žať aj tancovať aj pěkně si zpiévať.

Černík 1908 / 304 | Udzerila skala (13%)
Udzerila skala do kraj, do Dunaja, prevez mňa, prevozník, šak je voda malá. Já ťa něprevezem; keby bola menší, a zda’s mi ty nění moja najmilejší? Svitaj, Bože, svitaj, bár by skoréj dzeň bol, kebych já len vedzel, v kerém som dome bol. V kerém som dome bol, z kerého som vyšol, bár bych zajtrá večer zas do něho prišol. Něsvitaj, něsvitaj, ešče som něspala, škoda téjto noci, čo som ju zmeškala. Škoda téjto noci, čo som ju zmeškala, bár som ju zmeškala, ništ som nědostala.

Černík 1908 / 068 | Ančička malá (13%)
Ančička malá, rada's mňa mala, čakaj ty mňa tri roky, až naroscem veliký, ej, vezněm ťa já. Ona čakala, hrušky trhala, trhala ich, trhala, dozrívac ich nědala hněc za zelena. Ona trhala, já som pomáhal, keré dostac němóhla, halúsky som prihýbal, každú som dostal. Hrušky zelené, dzievča červené, rádo hy sa vydalo, keby málo za keho, bár do nedzele.

Sušil 0959 | Bar som ešče małá (13%)
Bar som ešče małá, muóžem hrdá byti, jako veľké dziévky viém šetko robiti. Súsedova Dora, vrstevnica moja, ešče ani nevié, jako krávy dojá. Já už viém płátno tkať aj múku osiévať aj žať aj tancovať aj pěkně si zpiévať.

Bartoš 1901 / 0953 | Žena (13%)
Žena. Ja už sem sa vydała, korheľa sem dostała, dycky v hospodě sedí, doma práce nehľedí. Poď, mužíčku, poď domu, já ťa pěkně povedu, já ťa pěkně povedu, už bude čas k obědu. Muž. Měj si oběd, neměj si, tu máš skľénku zavdaj si, goraľenka dobrá je, ta žałúdek zahréje. Žena. Nám gorałka nesvěčí, máme doma moc dětí, rozmysľet si mosíme, co my pres deň strávíme. Muž. Já v hospodě posedím, doma chľeba prisporím. Žena. A jak ty ho prisporíš, dyž ty domu naň chodíš, ešče dosť na tom není, ešče sa se mnu vadíš. Muž. A bár sa s tebú vadím ešče sem ťa nepobił. Žena. A jak’s ty ňa nepobił, dyžs ňa do ucha treščił, a tak treščił do ucha, až bych brzo ohłuchła. Muž. Treščił sem ťa do ucha, abys ľepší posłechła. Žena. Néjsú to žádné špáse, dyž sa světem roznese, že sa po cestách váľáš a ľuďom s tým prekážáš. Muž. Já ľuďom neprekážám, rači sa nekde skovám, za hałuzí za płoty, de ňa žádný nevidí. Žena. A šak bych rači była, dybych ťa neviděła, snad bych rekla: Zlý duchu, naprav ně muža trochu.

Bartoš 1901 / 0876 | Dołů dołů môj veneček zeľený (13%)
Dołů, dołů, môj veneček zeľený, nebudeš ty na méj hłave nosený. Bar bych sceła, bar nesceła, nemôžem, słožiła som svôj panenský pred knezem. Ešče sa vás, má mamyčko, pýtat mám, s vamy-i já, má mamyčko, bývat mám? Ne, dceruško, moja myłá, ne se mnú, koho si si vyvoľiła, ten s tebú. A já som si vyvoľiła z růže kvet, radšéj ho mám, má mamenko, ľež ten svet. Upečte my, má mamenko, ten kołáč, už já idu, má mamyčko, preč od vás. Upečte my, má mamyčko, veľiký, už já idem, má mamenko, na veky.

Bartoš 1901 / 0714 | Nění nění v cełém světě (13%)
Nění, nění v cełém světě, v cełej stoľici, okrem jedno švárné diévča v našej uľici. Ono chodí na každý deň jako v něděľu, ono ľístok odpisuje svojmu miłému. A on jej zas odpisuje, každý druhý deň: Vydávaj sa, duša moja, já ťa něvezněm ! Něboj sa, má najmiľejší, šak ty buděš má, až kukačka jo vánocích trikráť zakuká. Už kukačka jo vánocích tri rázy kuká, jaj ! už ten mój najmiľejší na okno búchá. Otvor miłá, otvor dvera, otvor i bránu, už já prídem dneskaj večer k nahováráňú. Bar bych spała, bar něspała, hore něstaněm, srdco moje zatvrzełé, jako ten kameň.

Bartoš 1901 / 0093 | Žało dívča žało trávu (13%)
Žało dívča, žało trávu, nedaleko Beľegradu — noľen dáľéj nu. Pán sa na ňu z okna dívał od radosti až omdlívał — noľen dáľéj nu. Širuj kočí, širuj koně, pojedeme v širé pole — noľen dáľéj nu. Širé poľe objíždžali na děvčátko zavołali — noľen dáľéj nu. Do ti kázał trávu žati, panské łúčky vyžínati? — noľen dáľéj nu. Daj nám, dívča, daj nám załoh, co’s na panském trávu žało — noľen dáľéj nu. Dávala ím svú płachtičku, za tú zeľenú travičku — noľen dáľéj nu. Nechceme my tvéj płachtičky, lež my chceme tvéj ručičky — noľen dáľéj nu. Nač bych já vám smutná była, já sem céra pastýrova — noľen dáľéj nu. Bár si cera pastýrova, enom sedaj do hyntova — noľen dáľéj nu.