Smutný 01/031 | Keď som šel cez panský les

6 words

Smutný 01/031 | Keď som šel cez panský les (100%)
Keď som šel cez panský les

Bartoš 1901 / 0677 | Když sem šel přes hory (100%)
Když sem šel přes hory přes ten les borový, [: našel sem tam, našel :] oříšek lískový. To nebyl oříšek, to nebylo jádro; [: co sem se nachodil, :] všecko bylo darmo. Přišel sem k mé milé, k milé pod okýnko, [: zaklepal, zaťukal: :] »Spíš-li, má Nanynko?« Ale já, já nespím, já tě dobře slyším; [: ale že já tobě :] otevříti nesmím. Když mně neotevřeš, tak s Pánem Bohem lež; [: já o tě nestojím :] až do smrti po dnes.

Erben 2/371 | Přes ty pusty lesy – (95%)
Přes ty pusty lesy – potěšení, kde jsi? vzdáleny, ach vzdáleny! ach to sám pán Bůh ví, kdy tě zas uvidím, mé zlaté potěšení! Pukejte se skály, rovnejte se doly, vrchové se položte: ať já ji uvidím, neb ať jen uslyším, kde je potěšení mé!

Sušil 1611 | Něřek sem dnes tydeň (95%)
Něřek sem dnes tydeň, že budu vojak, a dy mne svazali, co budu dělať? Vzali mne s moci u milej v noci; ja plaču, nařiču, němam pomoci. A dy ja pojedu přes tu krajinu, ešče si spomenu na svoju milu. Hajičku, lesi, ma mila, kdě si? Ach, už mi splitaju pentličku vlasy. Pentličku černu, lička mi blednu, Pan Bůh vi něbesky, jak budě se mnu. Dali mně šaty, palašek zlaty, už su něbožatko cely zajaty.

Erben 3/064 | Jdi měsíčku polehoučku (94%)
Jdi měsíčku polehoučku přes ten panskej dvůr: nemysli si, má zlatá panenko, že já budu tvůj. Straka skáče po zahrádce, hledá zrnéčko: nemysli si, má zlatá panenko, na mé srdéčko. Straka skáče po zahrádce, drží v hubě klas: nemysli si, má zlatá panenko, že k vám přijdu zas. Svět měsíčku polehoučku přes ten panskej les: nemysli si, má zlatá panenko, že k vám přijdu dnes. Co ten ptáček s cliocholickou nad námi lítá? co nám nese za novino, že nic neříká? Nese, nese ti novina, nese takovou: že tvůj ze všech nejmilejši chodí za jinou. Co ten ptáček s chocholickou nad námi lítá? co nám nese za novinu, že tak štěbetá? Nese, nese ti novinu, nese takovou: že už tu tvou nejmilejši čepiti budou. Milá sedí za stolečkem jako růžička, nedá sobě rozplítati svého věnečka. Nežel, nežel, má panenko, pro svůj věneček: však ti pěkně bude slušet bílej čepeček!

Erben 4/029 | Nepůjdu já přes ten háj (92%)
Nepůjdu já přes ten háj, kudy ovčák ovce hnal: půjdu radši silnicí, za tou, hezkou dívčicí, kdyby mně ji pán Bůh dal! Nepůjdu já přes ten les, kudy řezník ovci nes‘: půjdu radši silnicí, kudy chodí chasníci, kudy šenkýř pivo vez‘.

Sušil 1333 | Za horama tam za černém lesem (88%)
Za horama, tam za černém lesem, nevěděla má maměnka, kde sem.

Černík 1908 / 229 | Keď som išol (87%)
Keď som išol pres hory, pres les malinový, stúpil som tam na kameň, kameň mramorový. Vodzenky sa napila, barvu premenila. Vidzíš, vidzíš, má milá, jak si spravedlivá, vodzenky sa's napila, barvu's premenila. Ja, čo je mňa po barve, barva sa navrácí, ale moja poccivosc jak živ sa něvrácí. Ja, keď by sa poccivosc na skale rodzila, ja nějedna panenka by pre ňu chodzila. Ja, ale sa poccivosc na skale něrodzí, ja nějedna panenka pres veněčka chodzí.

Černík 1908 / 152 | Idze Janosko (87%)
Idze Janoško pres hory, vedze Kačenku ve vozi A tak si ona zpievala dvanásc zbojníků zvolala. Na čo vás dvanásc idzece? Jeden hlavenku zetněce. Povedz, Kačenko, poved z ráz, keho, Kačenko, ráda máš. Ej, němám, němám žjadného, len tebja, Janko, samého. Povedz, Kačenko, po druhé, něch ci hlavenku odrúbem. Ej, němám, němám žjadného, len tebja, Janko, samého. Povedz, Kačenko, po trecí, něch ci hlavenka odlecí. Vytáhnul z pošve šabličku, zecal Kačence hlavičku. Něvešajce mňa na duby zjedli by mňa tam holubi. Les mňa zavesce na jedlu, hdze chodzí milá pre vodu. Keď ona vody nabere, se mňa vtáčata odženě. Ej, heša-heša, vtáčata, už je hlavenka načatá. Ej, heša-heša, z milého, jeho celečka bielého. Ej, heša heša, z ručiček, nosievali mi pierníček. Ej, heša-heša, z nožiček, šlapávaly k nám chodníček.

Erben 2/356 | Ach kýž jsem za vodou (87%)
Ach, kýž jsem za vodou, za vodou studenou! dala bych si ulejt, dala bych si ulejt roubu, to stříbrnou. Zatroubila bych, zaplakala bych, na svého milého, na neupřímného, zavolala bych. „Ach, dcero má milá! co pak jsi myslila, že jsi pro jednoho hocha falešného tak se zarmoutila?“ Ach! té mojí lásky neuhasí ve mně ani ten deštíček, ani ten deštíček, co se přes les žene. Co se přes les žene, přes zelené pole, tam kde vorávalo, když za mnou chodilo, potěšení moje. Já byla upřímná, ty jsi byl falešný: Bůh ti štěstí nedá, Bůh ti štěstí nedá v tom jiném manželství. Bůh ti štěstí nedá na tom tvém statečku: že jsi mne oklamal, že jsi mne oklamal chudobnou děvečku! – Ty hvězdičko tmavá! kdybys slzy znalá, a měla srdíčko, má zlatá hvězdičko, jiskry bys plakala! Plakala bys se mnou, plakala noc celou, že pro věno zlaté nevěsty bohaté s milým mne rozvedou.

Sušil 1601 | Ach co to tam Šusci v (87%)
Ach, co to tam šusci v tejto olšině? Prošvarny šuhajek navraca koně. O, navraca un jich, ony mu rzaju, poviz mi, dzěvucho, budzěš-li moju? O, budu ja tvoju, ene mne nězradź, dam ci ja šátečku, ene ji něztrać. Bo moja šatečka hrubě draha je, na každym konečku vyšivana je. Na každym konečku, na prostředku květ, milši’s mi, dzěvucho, než ten cely svět. O, juž jsi, dzěvucho, juž jsi zrazena, ta tvoja šatečka juž je ztracena. O, ztracil sem ja ju, ztracil sem ju dněs, dy sem šel od tebe přes ten černy les. Ně tvoja, dzěvucho, ně tvoja škoda, zaplacim ci ja ju baj tolaroma. Něstojim, šuhajku, o tve tolary, jenom mi ty poviz, kaj si oddany. A sem ja oddany pod komendury, vemu sobě jinšu tobě na zdůry.