Smutný 01/032 | Pekne dievča pekná poscel to by

9 words

Smutný 01/032 | Pekne dievča pekná poscel to by (100%)
Pekne dievča, pekná poscel, to by se mi líbilo

Bartoš 1901 / 1066 | Něněchcě mi mamičko (66%)
Něněchcě mi, mamičko, čjérné šaty šici, [: já kňazom něbudzěm to němóže byci. :] Trafiło by sa mi mšu svjatú słúžici, [: muziga by hráła, moseł bych tančici. :] Trafiło by sa mi kázaníčko kázac, [: dzjévčence by stáły, já bych moseł płakac. :] Trafiło by sa mi ísci k němocnému, [: a já bych zabłúdził k dzjévčaci švárnému. :] Trafiło by sa mi, dzjévča spovjédaci, [: a já bych si začał dzjévča namłúvaci. :] Trafił by sa mi rjékac páter noster, [: já bych si zpomenuł, dzě má dzjévča posceľ. :]

Černík 1908 / 280 | Ceče voda (66%)
Ceče voda kalná dolu Dunajem, na tebja, mój milý, já nězabudzem, keď si zmyslím na naše milování, čo sme spolu na lavičce sedali. Taký sa mi téjto noci sníjal sen, prilecela holubenka na poscel, doněsla mi cedulenku červenú, že mosím isc zajtra ráno na vojnu. Sadněm si já na koníčka vraného, doněsem sa do hájku zeleného, tam mu budú šablu, čáku darovac, prídzi sa len, moja milá, pozierac.

Sušil 0741 | Jezerečko vyschlo (33%)
Jezerečko vyschlo, rybky vyskakaly, poviz mi, dzěvucho, esli budzěm svoji? Ja ci dněs něpovim, dněskaj ani zitra, bo by mi srdečko od žalosci puklo. Rozhněval se hrubě můj syneček na mne, sama smutna něvim, co za přičina je. To je ta přičina, žech s jinym mluvila; a un sobě myslil, žech mu přislibila. Či to hnědž přislibi, jak slovečko mluvi? Třeba se to najprv macičky poradzić. Macičko, macičko, co vy tež pravicě? Něber ty ho sobě, roztomile dzicě! Vy scě sobě vzali, co se vam libilo, mi si vzač nědacě, co by mne cěšilo.

Erben 4/090 | Kdybych já měl co bych já (33%)
Kdybych já měl, co bych já chtěl, co by se mně líbilo: hezké děvče – domek v městě – což by mne to těšilo!

Erben 2/465 | Počkejte rodiče (33%)
Počkejte, rodiče, však vás pán Bůh ztresce, že vy mi nechcete dát to vaše děvče. Sami jste si vzali, co se vám líbilo: a mně dát nechcete, coby mě těšilo! Jsem-li já synáček chudobnejch rodičů, pro jednu panenku z města neuteču. na vojnu se nedám: pro jednu panenku toho neudělám!

Sušil 1340 | A v tym našim lese pod (33%)
A v tym našim lese pod sosnum, tancuje tam bratr se sestrum. Tak se jim tam dobře libilo, že jim tam slunečko svicilo. O, pojdźme bratřičku, pojdźme preč, bo by nas tu vzali ludzě v řeč. A kaj my to, sestro, půjdzěme, dy žadnej cestečky něvime? Půjdzěme, bratřičku, k Dunaju, kaj nas tam ludkove něznaju. A chodź nas tam oni něznaju, ale se nas oni optaju. Odkadź jscě, ludkove dva mladzi, že vas tak smuteček nadchodzi? A my sme su oba z Novej vsi, tam su horši ludzě jak zli psi. Bo psi ščekaju, zas přestanu, a ludzě jene omuvaju.

Smutný 48/204 | Ej slnečko svítilo to sa nám (33%)
Ej slnečko svítilo, to sa nám líbilo

Bartoš 1901 / 0081 | Husaři jedou (1%)
Husaři jedou pěkně si vedou, proti sousedů na kopečku koňům dávajú. Který je ten pán, co nás verboval? Chtěl oklamat hezky děvčátko sám se oklamal. Když šel přes lavku, padnul do járku : Podaj mně, podaj, moja milá, tvou pravou ruku. Ruku podala, žalem plakala, bodej bych tě, milý synečku, nebyla poznala.

Sušil 0443 | A když přijde na jaro (1%)
[: A když přijde na jaro pohoda, :] přiď, synečku, přiď do vinohrada. Navoňaš se kvitka voňaveho, napatřiš se lička červeneho. Ach, což je mi po tej červenosti, dyž ja nějsem u tebe v milosti. Přiď ty edem, můj synečku, ku mně, spatříš pěkny rozmarijan u mne. Poručím tě Panu Bohu i s nim, spatřil sem tě v zahradečce s inšim. Nědivaj se, můj synečku, temu, trefi se to i tobě samemu. Trefi se to i panně ve zlatě, ně tak, Bože, chudobnej sirotě. Dybys byla chudobná sirota, nenosila bys řetazy ze zlata. Nosila bys patěrečky drobne, jako nosa děvečky chudobne.

Erben 9/011 | Kdybych já věděl (1%)
Kdybych já věděl, že letos umřu, dal bych si dělat dubovou truhlu. Dubovou truhlu, lipové víko, aby to bylo panenkám líto. A na to víko zelený věnec, aby věděli, že jsem mládenec. Do toho věnce růžovou mašli, aby mne tady panenky našly. Tu by mě vzali, na máry dali, moji rodiče ti by plakali. Po každé straně šest krásných panen, a šest mládenců neslo by mě ven. Neste mě, neste, do hrobu dejte a černou hlínou mě zasypejte. Na hrob postavte široký kámen, a tato slova napište na něm: „Leží, ach leží tu mladé tělo, kteréžto rádo děvčátka mělo. Hezké panenky, které tu jdete, za jeho duši se pomodlete!“ Kdybych já věděla, že já zejtra umřu, dala bych si dělat javorovou truhlu; javorovou truhlu a lipové víko, aby toho bylo všem mládencům líto. Na vrch na to víko pěkné paví peří, aby každej věděl, kdo v té truhle leží: leží to v ní, leží jedno potěšení, kterému rovného na tom panství není.