Erben 2/371 | Přes ty pusty lesy –

44 words

Erben 2/371 | Přes ty pusty lesy – (100%)
Přes ty pusty lesy – potěšení, kde jsi? vzdáleny, ach vzdáleny! ach to sám pán Bůh ví, kdy tě zas uvidím, mé zlaté potěšení! Pukejte se skály, rovnejte se doly, vrchové se položte: ať já ji uvidím, neb ať jen uslyším, kde je potěšení mé!

Galko 1/365 | Hory, hory zelené (60%)
Hory, hory zelené, nedočkáte jasene, ovadnete, oprchnete, hory, hory zelené. Bez daždíčka vädne kvet, bez Janíčka pustý svet; kebych znala k nemu cestu, letela bych k nemu hneď, Darmo plačem tým horám, darmo sa v nich obzerám; nikde, nikde v šírom svete môj milého ja nemám.

Erben 3/082 | Bůh vás žehnej (27%)
Bůh vás žehnej, můj tatíčku, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, tatíčku, nastokrát! Bůh vás žehnej, má matičko, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, matičko, nastokrátl Děkuju vám za to vychování, za vaše starosti od mojí mladosti až do toho vdání. Bůh vás žehnej, mý mily panenky, které jste bejvaly, které jste bejvaly moje kamarádky. Bůh vás žehnej, mí milí mládenci, kteří jste bejvali, kteří jste bejvali moji milovníci. Bejvali jste, a už nebudete: taky-li vy na mne, smutnou, zarmoucenou, někdy zpomenete? Bůh vás žehnej, všickni moji známi: za všecko děkuju, štěstí vám vinšuju, budiž pán Bůh s vámi! Už mě vezou za hory, za lesy: kdož pak mé tam samou, smutnou, zarmoucenou, kdo mě tam potěší? Už mě vezou, a já nic nevím kam; a když mě dovezou, pak všickni odjedou – jen já zůstanu tam! Za horama, za tím černým lesem: tam já musím bydlet, nic nebudu vědět, má maličko, kde jsem! Vyjdu si já, na horu pospíším: jest-li po větříčku svou zlatou matičku tam někde uslyším. Vyjdu si já, s hory se podívám: jest-li v oudolíčku svou zlatou matičku tam někde uhlídám. Neuhlídám, ani neuslyším: s kým pak se já smutná, má matičko zlatá, s kým já se potěším! „Má dceruško! vždyť jest pán Bůh všude: jenom se modlívej a pracuj a zpívej, on tě těšit bude.“

Sušil 1038 | A já dycky do dvéří pohlídám (26%)
A já dycky do dvéří pohlídám; nezdali já milýho uhlídám. Ach, uhlídám, uslyším, své srdečko potěším, veselá byť musím. Už můj milé, už do dvéří kráčí, ach, což je on neveselé jaksi! Proč tak smuten, nevesel? Hlavičku dolů svěsil, syneček můj milé. Ach, můj milé štepované pásku, ztratila sem od milýho lásku. Kdo jí našil, nech ju dá, ať se láska nemrhá, syneček se hněvá. Ach, můj milé štepované všecek, vypověděl mně milé syneček. Vypověděl mně milé, připověděl zas jiné syneček rozmilé.

Erben 5/328 | Ach bolí mě bolí mě (26%)
Ach bolí mě, bolí mě to srdéčko v mém těle: však už mně to dávno povídali, že mě vrchnost odvede. Konšelové, rychtáři okolo mne obchází, a ta moje nejmilejši kouká, brzo-li mě naloží. Už ležím já na voze, těžký pouta na noze: zapřáhněte čtyry vraný koně, pojedeme ku Praze. V Praze na mě čekají, bílej kabát mi dají; a ty moje kudrnaty vlásky ty mi tam ostříhají. Ještě já se podívám k Vyšehradským zahradám, jest-li tam kde moje nejmilejší, já si na ni zavolám. Ani ji tam nevidím, ani ji tam neslyším: s kým pak já se, má zlatá panenko, s kým pak já se potěším! Já se dycky ohlídám k těm Pušperským zahradám: jest-li tě tam, moje potěšení! jest-li tě tam uhlídám. Třebas já tě nevidím, jen když já tě uslyším: já se s tebou, moje nejmilejší! já se s tebou potěším.

Erben 2/648 | To jsou dudy dudy (25%)
To jsou dudy, dudy, to jsou dudy! jak jen je uslyším, celej se potěším, všechen všudy, všudy, všechen všudy.

Sušil 1268 | Sviť měsíčku jasno (9%)
[: Sviť, měsíčku, jasno, :] už slunečko zašlo. Osviť hore dole na to naše pole. Osviť hory doly do našej komory. V tej našej komoře malované lože. V malovaném loži hezká panna leží. Majú pro ňu jeti, koňma čtyrydceti. A dyž pro ňu jeli, nové voze měli. Měli všecko nové, kola perníkové, košiny cukrové.

Bartoš 1901 / 1161b | Z Moštěnice (7%)
[: Hory, doly, černé ľes, :] [: neviděł sem svý panenky ešče dnes. :] [: Kdo ste viděł, povězte, ;] [: mý srdečko zarmócený potěšte. :] [: Já sem viděł, nepovím, :] [: trhała tam na zahradě rozmarýn. :] [: Utrhła tam růže :] [: a dała ich synečkovi do łože. :] [: Mu se bude ľibě spať, :] [: on jí přinde zítra ráno děkovať. :] [: Děkuju ti, děkuju, :] [: svůj kłobóček premovaný smekuju. :] [: Nesmeké ho přede mnó, :] [: šak tě zitra naši páni odvedó. :] [: Odvedó tě do Prahy, :] [: tam ti dajó bíłé kábát a šabľi. :] [: Bíłé kabát, šedé płášč, :] [: škoda je tě, můj synečku, nastokráť. :]

Sušil 2245 | Stojí tyčka prostřeď dvoře (7%)
Stojí tyčka prostřeď dvoře, chvála buď, mocný Bože, chvála buď v nebesích. Na tej tyjce chmélí roste. Až to chmélí otrháme, píva z něho navaříme. Koho my s ním opojíme? A kohož bychom jiného, než mládence Staňkového. Kam pojedem pro nevěstu? Přes ty hory, přes ty doly až k těm Římkům do komory. V tej komoře bílé lože. Na tom loži panna leží. Zavázanou hlavu drží. Na prstě má zlatý prsten. Kdo ten prsten símat bude? Ten zajistě její bude.

Erben 2/026 | Když sem odcházel (7%)
Když sem odcházel, muzika hrála; moje nejmilejší pro mne plakala. Ach, neplač pro mne, pojď raděj se mnou: a já tobě koupím sukni zelenou. Sukni zelenou, ne tuze dlouhou, abysi ty mohla vandrovat se mnou. Povandrujeme přes hory, doly, a lesové budou naše komory. Tráva zelená naše peřina: tam budeme spávat a se milovávat, holka rozmilá.

Sušil 2257 | Vím já hajíček zelený (7%)
[: Vím já hajíček zelený, :] ach, má milá, pěkná’s má milá červená.*) Pod ním je louka zelená, na ní studánka roubená. V ní se má milá umejvá. Dyž je se bíle umyla, bílejm šátečkem utřela, hned falešně myslela. Co jsem se tebe nahledal, hory doly jsem obešel, nikde jsem tebe nenašel.