Smutný 01/059 | Sveti mesiac nad našim humienkom stojí

10 words

Smutný 01/059 | Sveti mesiac nad našim humienkom stojí (100%)
Sveti mesiac nad našim humienkom, stojí šohaj pod mojím okienkom

Erben 3/075 | Kdyby to pán Bůh dal (94%)
Kdyby to pán Bůh dal, Jininská matička, aby se povedla míšeňská jablíčka. Kdyby to pán Bůh dal, všickni boží světí: aby se povedly těm Polanskejm[49]

Bartoš 1901 / 0536 | Svítił měsíc nad naším huménkem (6%)
Svítił měsíc nad naším huménkem, stójí šohaj pod naším okénkem. Staň milá, otevři, já stójím u dveří; stávaj hore, moje potěšéní. A já bych ti miľeráda stała, aľe že mně můj tatíček bráňá; bráňá mně má mati, nedajú mně stati, abych s tebú nemrhała nocí. Počkaj, miłá, šak ty budeš płakat, až já budu na koníčka skákat; na koníčka skákat, ostrožkama břinkat, počkaj, miłá, šak ty budeš płakat. A co bych já, šohajku, płakała, šak sem já ti pérečko nedała; dała, aľe v noci, neviděľi všeci, enem šohaj, tvoje čérné oči.

Smutný 07/019 | Svítí měsíc nad našim huménkem (5%)
Svítí měsíc nad našim huménkem

Smutný 20/050 | Svítí měsíc nad naším huménkem (5%)
Svítí měsíc nad naším huménkem

Smutný 07/023 | Svítí měsíce nad naším huménkem (5%)
Svítí měsíce nad naším huménkem

Bartók III 1082a | Svieti mesiac pod naše humienko (4%)
Svieti mesiac pod naše humienko

Smutný 02/011 | Svieti měsiac pod naším humčenkom (4%)
Svieti měsiac pod naším humčenkom

Erben 2/096 | V tom háječku při měsíčku (4%)
V tom háječku při měsíčku zpíval tam slavíček: že už více nemiluje Andulku Jeníček. Tak dlouho se milovali, až se rozhněvali: ale zase v krátkém čase, zase se shledali. Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá svitáníčko, stroj, má milá, snídaníčko; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá, je den bilý, už já musím od svý milý; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne mezi vrata, má panenko boubelatá! pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na rozcestí, na cestu mně vinšuj štěstí; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na pěšinku, na cestu mně dej hubinku; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Prší, prší, jen se lije! kam ty koně postavíme? Postavte je, kde chcete, já se držím děvčete. Postavte je do zahrádky, já se držím Marijánky; postavte je pod oknem – jen když my dva nezmoknem. Má panenka v Praze slouží, mé srdéčko po ní touží: však já jí tam nenechám, já sí pro ni pojechám. Šla panenka k zpovídání, měla zlaté šněrování, a pan páter se jí ptal, kdo že ji tak šněroval? Pane páter, co se ptáte? vždyť vy mé jen zpovídáte: sama já se šněruju, a Honzíčka miluju. „Zanech, holka, milkování, dej se raděj na pokání, sice trestu neujdeš, do pekla se dostaneš.“ Já se pekla nic nebojím, jen když já mám, oč já stojím: když mám Honzíčka svého, milovnička věrného. Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“

Smutný 12/012 | Svieti mesiac na naším humienkom (4%)
Svieti mesiac na naším humienkom

Černík 1908 / 154 | Za našima humny (3%)
Za našima humny velká hubočina, utopil sa Janko s čiernýma očima. Bolo ci, Janíčko, v nedzelu někúpac, němal ťa milý Bóh tak tuze něztreslac. Já som sa někúpal, len som koně brodzil, a tak mňa milý Bóh do tej vody hodzil. Janíčkova hlava plyně do Dunaji. a za tú hlavenkú tri chlupaje krvi. A za tú kravenkú širáček s pantlami, a za tým širáčkom botky s ostrohami. A za tymi botky truhélka s pokrovcom, buzdeš, milá, plakac, stoja nad mým hrobom.