Smutný 10/019 | Či my tunák buděme či večeřat
7 words
Podobné písně
Smutný 10/019 | Či my tunák buděme či večeřat (100%)
Či my tunák buděme či večeřat budíme?
Galko 3/012 | Keď my domov prídeme (99%)
Keď my domov prídeme, čo večerať budeme? (Pečeného kohútka, to je naša pochútka. Pečeného káčera, to je naša večera.)
Černík 1908 / 311 | Staň Kačenko (1%)
Staň, Kačenko, hore, už sú bielé zore, zory zazorené, krávy nědojené. Staň, Ondrejko, hore, už sú bielé zore, už sú tvoje volky v rychtárovém dvore. Stroj, sa, Kačenko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Stroj sa, Ondrejko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Idzeme, idzeme, šetci sme v zelene, budzeme sa rovnac k širéj bukovine. Idzeme chodníkom aj s mladým ženichom, idzeme my cestú aj s mladú něvestú. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zroňja. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zroňja. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjáže. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zvjáže. Svatý Mikulášu, žehnaj cestu našu, žehnaj cestu našu, idzeme k sobášu. Už sme sobášili, dve ruce složili, dve ruce složili, prscen premenili. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe, Kačenko, slobodu zronily. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe Ondřejko, slobodu zronily. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjázal. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Ondrejko. tvú slobodu zvjázal. Družba milý, družba, jaká tvoja služba? Taká tvoja služba, jak na vozi hužva. Široká, široká, poščaj mi nožíka. něch si já vykrojím z jabuka červíka, Pozri sa, Kačenko, na hrozenskú vežu, široko, dalako tvój veneček vezú. Vezú ci ho, vezú, štyrma páry koní už tvého venečka žjaden nědohoní, Prikrývajce stoly, idú hosci s hory, stoly javorové, ručníčky kmentové. Rádi-li vy, mamko, tu nevěstu máce? Ráda ju, ráda mám, len mi ju dovedzte. Rádi-li nás, mamko, rádi-li nás máce? Jak nás rádi máce, dvére otvárajce.
Erben 2/037 | Čí je to pachole? (1%)
Čí je to pachole? v noci chodí: vono cely noci lidi budí. Dyť je to pachole lichtářovo: von chodí za cerú šafářovo. Tluču, tluču, dívčko, votevři mně: dyt to není v létě, je to v zimě. „Dyť bych já ti ráda votevřila, kdyby moje máma neslyšila. Kdyby moje máma huslyšíla, vona by nás třeba voba zbila. Jdi ty raděj, chlapče, jdi ty domů: poruč ty mě tady pánu Bohu.“
Erben 2/069 (1%)
Ty Zvíkovské zahrady pěkně se zelenají; procházelo se tam mé zlaté potěšení. Procházelo, prochází, procházet se nebude: ale sám pán Bůh ví, čí to děvčátko bude! Bude-li má, nebo tvá, komu nám ji pán Bůh dá, kdo to pěkné kvítí, kdo je utrhnouti má!
Sušil 0181 | A v pondělí po neděli (1%)
A v pondělí po neděli [: česal Heřman koně vraný. :] Přišla k němu jeho matka, přinesla mu krásné jabka. Co si, Heřman, co si smutný, zdaliž tě hlava nebolí? 1) Jak pak nemám smutný býti, dyž mám pro nevěstu jeti a domů se nevrátiti? Nejeď, Heřman, nejeď pro ni, pošli pro ni tři sta koní. Tři sta koní, to nic není, dyž já musím přece pro ni. Jak jsó mrskli, tak jsó jeli, až na tó loku přijeli. Na tó lóku na širokó, pod tó lípu pod vysokó. 2) Koníček zlámal nožičku, Heřmánek srazil hlavičku. 3) Formani só se radili, majíľ pro ni přece jeti, či se domů navrátiti. Tělo mrtvé promluvilo, by se pro ni přece jelo. »Nebude-li mně samému, bude bratrovi mladšímu.« Jak só mrskli, tak só jeli, až na její dvůr přijeli. 4) Vítám vás, páni mládenci, kde ste ženicha nechali? A ženich nám doma zůstal, aby hostům stoly chystal. Jak živa sem neviděla, jak živa sem neslyšela, aby ženich doma zůstal, aby hostům stoly chystal. Jak só mrskli, tak só jeli, až na tó lóku přijeli. Nevěsta se s vozu nahla, 5) červeno krev uhlídala. Tady vidím krev červenó, není-li to Heřmanova? 6) A to není krev člověčí, ale to je krev zvířecí. Zabil Heřman, zabil lani, aby měl hostům chystání. Jak só mrskli, tak só jeli, až na jeho dvůr přijeli. Vítám vás, páni mládenci, vítám vás, panny družičky. Tebe, nevěsto nemilá, dy bys byla krk srazila, než mého Heřmana znala! Komu pak to máti praví? Nepraví-li to mně samý? A to nepraví mně samý, a to praví Heřmanovi. Dyž počaly stolů chystat, Heřmanovi hrany zvoní. Komu pak to hrany zvoní? Nezvoní to Heřmanovi? 7) Umřelo tady děťátko, a to malé nemluvňátko. Dyž počali k stolu sedat, Heřmanovi prepus zvoní. Komu pak to prepus zvoní? Nezvoní-li Heřmanovi? Komu pak by to jinému, nežli Heřmanovi tvému? 8) Nevěsta to uslyšela, hned jim oknem vyskočila a na krchov hned běžela. 9) Jedním nožem hrob hrabala, druhým nožem k srdci jela. Kdo tady půjde, pojede, každý litovati bude. Leží tady tělo s tělem, dvě dušičky s Pánem Bohem.
Erben 2/220 | Čí je to koníček? (1%)
Čí je to koníček? po silnici řinčí: ach, můj nejmilejší na vojuu jede! já si svážu šaty, pojedu s ním taky, žádnej nás do smrti nerozvede.
Bartoš 1901 / 0746 | Čí sú to koníčky sivovrané (1%)
Čí sú to koníčky sivovrané, co nimi poháňá děvča švárné; poháňá, poháňá, očka utíraja červeným šátečkem od šohaja. Počkajte, děvčata, tři měsíce, majú nás odváďat tři tisíce, vy budete płakat, my budeme skákat v Hradišči na pľaci při muzice.
Bartoš 1901 / 0744 | Povedz my ty Hanuľenka tento týden (1%)
Povedz my ty, Hanuľenka, tento týden, budeš moja či nebudeš, ked k vám prídem? Budeš moja či nebudeš, či ma ty ľen, Hanuľenka, šáľit budeš? Jindá som já ľiétavała jak vták v poľi, robyła som, čo som sceła po svéj vôľi, aľe už včiľ nebudem smet, mosím dycky doma sedet, čo sa v ktorém kúte stane, o tom vedet. Ach Bože môj, Prebože mój, šak som smutná, ked my ten môj najmiľejší nohy putná, ked nemožem nigde íci, mosím dycky doma byci, ach já smutná zarmúcená, což robyci? Povedzte vy staré ženy, šak vy vyéte, jako je to ze złým mužom na tom svete? Ked neumre za mładosci, tak sa mosí smutná trápyt do starosci.
Černík 1908 / 310 | Um nám Pámbo (1%)
Už nám Pámbo pomóhol, sůsedovi němóhol; jak sa budze ponáhlac. budze mu aj pomáhac. Pred rychtárom rokyta na červeno rozkvitá. na červeno na bielo, šohajovi na péro. Naša paní mladučká čaká pána z hájíčka; keď ho ona dočkala, tri razí ho boskala. Chystaj, gazda, aldamáš, už ty lány dolu máš; jak nám ho tento rok dáš, na rok ci ho zežněm zas. Zacelinka prekvitá, šestoradý popenec, němóže sa oženic ten volačí mládzeněc. Chystaj, gazda, aldamáš, už ly lány dolu máš; chystaj nám ho z lásky, sběrali sme klásky.
Sušil 0736 | Nic to má milá nic to (1%)
Nic to, má milá, nic to, všecko to z lidí přišlo; z lidského návodu, poručeno Bohu. Já sem syneček, já sem, já sem chodíval špásem, myslelas opravdu, že si tebe vezmu? Čí to husičky, čí to? Pozobaly nám žito, pozobaly nám jaré, ešče nebylo zralé.
Či my tunák buděme či večeřat budíme?
Galko 3/012 | Keď my domov prídeme (99%)
Keď my domov prídeme, čo večerať budeme? (Pečeného kohútka, to je naša pochútka. Pečeného káčera, to je naša večera.)
Černík 1908 / 311 | Staň Kačenko (1%)
Staň, Kačenko, hore, už sú bielé zore, zory zazorené, krávy nědojené. Staň, Ondrejko, hore, už sú bielé zore, už sú tvoje volky v rychtárovém dvore. Stroj, sa, Kačenko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Stroj sa, Ondrejko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Idzeme, idzeme, šetci sme v zelene, budzeme sa rovnac k širéj bukovine. Idzeme chodníkom aj s mladým ženichom, idzeme my cestú aj s mladú něvestú. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zroňja. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zroňja. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjáže. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zvjáže. Svatý Mikulášu, žehnaj cestu našu, žehnaj cestu našu, idzeme k sobášu. Už sme sobášili, dve ruce složili, dve ruce složili, prscen premenili. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe, Kačenko, slobodu zronily. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe Ondřejko, slobodu zronily. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjázal. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Ondrejko. tvú slobodu zvjázal. Družba milý, družba, jaká tvoja služba? Taká tvoja služba, jak na vozi hužva. Široká, široká, poščaj mi nožíka. něch si já vykrojím z jabuka červíka, Pozri sa, Kačenko, na hrozenskú vežu, široko, dalako tvój veneček vezú. Vezú ci ho, vezú, štyrma páry koní už tvého venečka žjaden nědohoní, Prikrývajce stoly, idú hosci s hory, stoly javorové, ručníčky kmentové. Rádi-li vy, mamko, tu nevěstu máce? Ráda ju, ráda mám, len mi ju dovedzte. Rádi-li nás, mamko, rádi-li nás máce? Jak nás rádi máce, dvére otvárajce.
Erben 2/037 | Čí je to pachole? (1%)
Čí je to pachole? v noci chodí: vono cely noci lidi budí. Dyť je to pachole lichtářovo: von chodí za cerú šafářovo. Tluču, tluču, dívčko, votevři mně: dyt to není v létě, je to v zimě. „Dyť bych já ti ráda votevřila, kdyby moje máma neslyšila. Kdyby moje máma huslyšíla, vona by nás třeba voba zbila. Jdi ty raděj, chlapče, jdi ty domů: poruč ty mě tady pánu Bohu.“
Erben 2/069 (1%)
Ty Zvíkovské zahrady pěkně se zelenají; procházelo se tam mé zlaté potěšení. Procházelo, prochází, procházet se nebude: ale sám pán Bůh ví, čí to děvčátko bude! Bude-li má, nebo tvá, komu nám ji pán Bůh dá, kdo to pěkné kvítí, kdo je utrhnouti má!
Sušil 0181 | A v pondělí po neděli (1%)
A v pondělí po neděli [: česal Heřman koně vraný. :] Přišla k němu jeho matka, přinesla mu krásné jabka. Co si, Heřman, co si smutný, zdaliž tě hlava nebolí? 1) Jak pak nemám smutný býti, dyž mám pro nevěstu jeti a domů se nevrátiti? Nejeď, Heřman, nejeď pro ni, pošli pro ni tři sta koní. Tři sta koní, to nic není, dyž já musím přece pro ni. Jak jsó mrskli, tak jsó jeli, až na tó loku přijeli. Na tó lóku na širokó, pod tó lípu pod vysokó. 2) Koníček zlámal nožičku, Heřmánek srazil hlavičku. 3) Formani só se radili, majíľ pro ni přece jeti, či se domů navrátiti. Tělo mrtvé promluvilo, by se pro ni přece jelo. »Nebude-li mně samému, bude bratrovi mladšímu.« Jak só mrskli, tak só jeli, až na její dvůr přijeli. 4) Vítám vás, páni mládenci, kde ste ženicha nechali? A ženich nám doma zůstal, aby hostům stoly chystal. Jak živa sem neviděla, jak živa sem neslyšela, aby ženich doma zůstal, aby hostům stoly chystal. Jak só mrskli, tak só jeli, až na tó lóku přijeli. Nevěsta se s vozu nahla, 5) červeno krev uhlídala. Tady vidím krev červenó, není-li to Heřmanova? 6) A to není krev člověčí, ale to je krev zvířecí. Zabil Heřman, zabil lani, aby měl hostům chystání. Jak só mrskli, tak só jeli, až na jeho dvůr přijeli. Vítám vás, páni mládenci, vítám vás, panny družičky. Tebe, nevěsto nemilá, dy bys byla krk srazila, než mého Heřmana znala! Komu pak to máti praví? Nepraví-li to mně samý? A to nepraví mně samý, a to praví Heřmanovi. Dyž počaly stolů chystat, Heřmanovi hrany zvoní. Komu pak to hrany zvoní? Nezvoní to Heřmanovi? 7) Umřelo tady děťátko, a to malé nemluvňátko. Dyž počali k stolu sedat, Heřmanovi prepus zvoní. Komu pak to prepus zvoní? Nezvoní-li Heřmanovi? Komu pak by to jinému, nežli Heřmanovi tvému? 8) Nevěsta to uslyšela, hned jim oknem vyskočila a na krchov hned běžela. 9) Jedním nožem hrob hrabala, druhým nožem k srdci jela. Kdo tady půjde, pojede, každý litovati bude. Leží tady tělo s tělem, dvě dušičky s Pánem Bohem.
Erben 2/220 | Čí je to koníček? (1%)
Čí je to koníček? po silnici řinčí: ach, můj nejmilejší na vojuu jede! já si svážu šaty, pojedu s ním taky, žádnej nás do smrti nerozvede.
Bartoš 1901 / 0746 | Čí sú to koníčky sivovrané (1%)
Čí sú to koníčky sivovrané, co nimi poháňá děvča švárné; poháňá, poháňá, očka utíraja červeným šátečkem od šohaja. Počkajte, děvčata, tři měsíce, majú nás odváďat tři tisíce, vy budete płakat, my budeme skákat v Hradišči na pľaci při muzice.
Bartoš 1901 / 0744 | Povedz my ty Hanuľenka tento týden (1%)
Povedz my ty, Hanuľenka, tento týden, budeš moja či nebudeš, ked k vám prídem? Budeš moja či nebudeš, či ma ty ľen, Hanuľenka, šáľit budeš? Jindá som já ľiétavała jak vták v poľi, robyła som, čo som sceła po svéj vôľi, aľe už včiľ nebudem smet, mosím dycky doma sedet, čo sa v ktorém kúte stane, o tom vedet. Ach Bože môj, Prebože mój, šak som smutná, ked my ten môj najmiľejší nohy putná, ked nemožem nigde íci, mosím dycky doma byci, ach já smutná zarmúcená, což robyci? Povedzte vy staré ženy, šak vy vyéte, jako je to ze złým mužom na tom svete? Ked neumre za mładosci, tak sa mosí smutná trápyt do starosci.
Černík 1908 / 310 | Um nám Pámbo (1%)
Už nám Pámbo pomóhol, sůsedovi němóhol; jak sa budze ponáhlac. budze mu aj pomáhac. Pred rychtárom rokyta na červeno rozkvitá. na červeno na bielo, šohajovi na péro. Naša paní mladučká čaká pána z hájíčka; keď ho ona dočkala, tri razí ho boskala. Chystaj, gazda, aldamáš, už ty lány dolu máš; jak nám ho tento rok dáš, na rok ci ho zežněm zas. Zacelinka prekvitá, šestoradý popenec, němóže sa oženic ten volačí mládzeněc. Chystaj, gazda, aldamáš, už ly lány dolu máš; chystaj nám ho z lásky, sběrali sme klásky.
Sušil 0736 | Nic to má milá nic to (1%)
Nic to, má milá, nic to, všecko to z lidí přišlo; z lidského návodu, poručeno Bohu. Já sem syneček, já sem, já sem chodíval špásem, myslelas opravdu, že si tebe vezmu? Čí to husičky, čí to? Pozobaly nám žito, pozobaly nám jaré, ešče nebylo zralé.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Smutný 10/019 | Či my tunák buděme či večeřat", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 26 Kvě 2024), URL: http://folksong.eu/song/17666