Smutný 21/021 | Ej eště dneskej hudci hudú ale

7 words

Smutný 21/021 | Ej eště dneskej hudci hudú ale (100%)
Ej, eště dneskej hudci hudú, ale zajtra

Sušil 2202 | Já su malý žáček zpívám jako (54%)
Já su malý žáček, zpívám jako vtáček. Ešče bych lépe zpíval, dybych žemličky s medem jídal. Ale já nemám hlasu, jídávám s olejem kašu. *) Já su malá panenka, chcu byt Kristova milenka. Ráda do kostela chodím, Pánu Bohu se tam modlím. **) Já su malá Apolenka, vyletěla sem z komínka. Lidé se mne polekali, na kolena poklekali, lidé se mne nelekejte, na kolena neklekejte. ***) O, Kriste králi, my žáci malí víme o tobě, žes přišel s nebe, stoupils k nám dolů, byls s námi spolu. Na zemi's bydlel, tomus ty sám chtěl, Protož my všickni dnešní vršečky tobě zpívat budem až na věky, amen.

Galko 3/073 | Sama sa ja, sama aj sebe čudujem (53%)
Sama sa ja, sama aj sebe čudujem, [: zanehau ma milý, :] a ja nebanujem. Zanehau ma milý pre mrchavých ludí, [: a ja nebanujem, :] nech ích pán boh súdi. Zanehau ma milý pre moju chudobu [: a ja sa nestariem, :] poručena bohu. Poručena bohu, ešte poručenšia, [: bohu ťa porúčam, :] moja najmilejšia. Bohu ťa porúčam, s tebou sa rozlúčam, [: ešte naposledy :] hubičku ti dávam. Hubičku ti dávam, zdravia ti vinšujem, [: za frajerskú lásku :] pekne ti ďakujem. Neďakuj, neďakuj, veď ešte prídeš k nám, [: sobotu navečer :] pierko ti prichystám. Nechystaj, nechystaj, pierko neposielaj, [: od dnešku večera :] milého si hladaj. Hore, dolu pôjdem, milého si najdem, [: čo celý svet prejdeš, :] takej si nenajdeš!

Bartoš 1901 / 0818 | Buď pozdravený anděle slavný (53%)
Buď pozdravený, anděle slavný, jenž k ostříháni mně jsi poslaný od Boha mocného; byl's mi přítomen, jak sem narozen až do dne dnešního. Anděle milý, krásný mládenče, ty každou chvíli o mně máš péče, abych se nedostal do pasti zlého ďabla mocného ale hříchu přestal. (atd. v témž kancionále).

Bartók III 1308 | Od dnešku si noví život započňen (52%)
Od dnešku si noví život započňen

Černík 1908 / 259 | Ešče dneska (28%)
Ešče dněska jako dněska, dněska nám hrá muzika, ale zajtrá, po zajtraku budze psota veliká.

Černík 1908 / 033 | Čja že je to (28%)
Čja že je to bielá scena, celá krvú dostriekaná, čo sa chlapci bili pre dva rozmarýny? A vy, chlapci, něbíce sa, prídztě zajtrá večer zasa, rozmarýnku, vám dám, ešče v zahradce mám. Jak sa chlapci dovedzeli, na rozmarýn prileceli, vytrhali ho moc, keď bola cmavá noc. Ale dzievča němeškalo, k rychtářovi hněc bežalo, išla na žalobu, že má hrubú škodu. Ale dzievča nemeškalo, k rychtářovi hněc bežalo, že jéj vytrhali rozmarýn zelený. Ale rychtár ten němeškal, cedulenku hněc napísal, poslal po ulici, hdze sú švarní chlapci.

Černík 1908 / 304 | Udzerila skala (27%)
Udzerila skala do kraj, do Dunaja, prevez mňa, prevozník, šak je voda malá. Já ťa něprevezem; keby bola menší, a zda’s mi ty nění moja najmilejší? Svitaj, Bože, svitaj, bár by skoréj dzeň bol, kebych já len vedzel, v kerém som dome bol. V kerém som dome bol, z kerého som vyšol, bár bych zajtrá večer zas do něho prišol. Něsvitaj, něsvitaj, ešče som něspala, škoda téjto noci, čo som ju zmeškala. Škoda téjto noci, čo som ju zmeškala, bár som ju zmeškala, ništ som nědostala.

Bartoš 1901 / 0107 | Na trenčanskéj siľnici (27%)
Na trenčanskéj siľnici je tam domek nový, šenkuje tam [: má miłá :] vínečkom červeným. Já tam zajtra pojedzěm, já tam zajtra pójdzěm, je-ľi ešče [: słobodná :], namłúvac ju budzěm. A kedz sme tam prijeľi, za dverama stáła, prežałostně [: płakała, :] jak by banda hráła. A čo płačeš, narjékáš, šak ňa tu ešče máš, šak ty pro mého koňa vraného, maštaľenky němáš. Pójma koňa za uzdu védła do maštaľe, a miłého [: za ruku :] zrovna do posteľe. Choj, mój miłý, k večeri, k téj mojéj macěri, a ty budzěs [: večerac :] já budzěm łože stłac. Něstaraj sa, ma miłá, do ťa ráno zbudzí zbudzí ťa ten kohútek jarabý až poľecí z hrady.

Bartoš 1901 / 0559 | Už je małá chvíľka do dňa (27%)
Už je małá chvíľka do dňa, staň, má miłá, vyprovoď ňa, až k temu rybníčku na tú hráz, staň, má miłá, vyprovoď ňa, už je čas. Šak bych já ťa miľeráda, dyby moja panimáma, to co mé srdečko miłuje, to ně naša panimáma zbraňuje. Panimámo aj pantáto, já vás prosím pěkně za to, dajte vy ně vašu věrnú cerušku, kerú nosím ve dně v noci v srdečku. Dáte mi ju, či nedáte? Včiľ sa na mňa podívajte, a já půjdu zajtra ráno do Prahy, tam dostanu bíłý kabát a šabľi. Šabľa bude oceľová, a to bude žena moja, s tú sa budu ve dně v noci těšívat, na svú miłú, v každú chvíľu zpomínat.