Sušil 1581 | Horko je mně horko

14 words

Sušil 1581 | Horko je mně horko (100%)
Horko je mně, horko, můj milé šuhajko. Pusť na mně chládeček z vaších vokýneček.

Sušil 1739 | Jsom já synek z Orešan (90%)
Jsom já synek z Orešan, nemám ženy, len som sám, aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí tolary, a já lúbím poháry. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí čižmičky, a já lúbím krčmičky. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí šáteček, a já lúbím chládeček. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma.

Sušil 1480 | Kačena divoká (8%)
Kačena divoká letěla z vysoka, [: šohaj, dobrý střelec, :] střelil jí do boka. Do boka levého, pod pravú noženku, ona zaplakala, sedňa na voděnku. Hořko zaplakala, na Boha volala, ach, Bože, rozbože, už jsem dolétala. Co bys ani nežil, ani neokříval, na tvoje střelení dycky si zpomínal. Ubohá kačica už sem dolétala, už sem své káčátka už sem dochovala. Vy drobné káčátka, poleťe vy za mnú, šak my poletíme k suchému Dunaju. Moje dobré děti nedělajú škody, sednú na Dunaju, napijú sa vody. Vody sa napijú, nažerú sa písku, otřepú ďubáčky o zelenú lísku. Moje drobné děti u potůčka seďá, kalnú vodu pijú, tvrdý písek jeďá.

Galko 3/065 | Čo sa stalo nové v meste Hodoníne (8%)
Čo sa stalo nové v meste Hodoníne? Utopil sa Janko na malej bystrine. A ked sa už topil, kamarádov zvolal: kamarádi mojí, už som sa vám skoval! Skoval som sa, skoval pod bystrú vodičku, podajže mi, milá, tú pravú ručičku! Ona mu podala, horce zaplakala: načo si sa kúpal, ked ta voda brala? Ja som sa nekúpal, ja som kone brodzil, tuším ma sám pán boh do tej vody hodzil. Do vody, do vody, do tej zátočiny, že som si nevšímal chudobnej dzievčiny. Chudobná devečka, jako iskerečka, chodzí po slobodze, jak rybka po vodze. Ryba z vody výjde, ráda by do vody, ked sa dzievča vydá, nemá už slobody. Ked sa dzievča vydá, jako by umrelo, jako by ho ani na svete nebolo. Vydat sa je vydat, ale odvydávat, ved to veru neni chleba vypoščávat. Ked sa chleba poščá*, lahúčko sa vráci; ked sa dzievča vydá, jakživ sa nevráci.

Sušil 0100 | Vandroval jest člověk hříšný (8%)
Vandroval jest člověk hříšný, [:z toho světa zarmúcený. :] Potkala ho milosť Boží, plná nebeského zboží. Kam putuješ, můj člověče, proč naříkaš pořád hořce? Putuju od světa zlého, není na něm nic dobrého. »Neschyluj se z cesty pravé, ať tě svět ten nezavede.« Svět mu toho hned zbraňoval, aby dále nevandroval. Vrať se se mnú k své radosti, nezarmucuj své mladosti.1) A já se s tebú nevrátím, radši se k Bohu obrátím. Sliboval jsem Bohu svému, že půjdu na službu k němu. On mne přijme, živiť bude, za službu mně platiť bude. Sliboval jsem, nepřišel sem, Pane Bože, prohřešil jsem!

Galko 1/306a | Čo sa stalo vnove dole na doline (8%)
Čo sa stalo vnove dole na doline, ej, utopil sa Janko, ked on brodil kone. A ked sa on topil, na boha zavolal: Ej, kamarádi moji, už som sa vám skoval. A ked bol tretí den, vyšiel na vodičku: Ej, podajže mi, milá, svú pravú ručičku. Ked mu ju podala, horce zaplakala: Ej, jako si sa kúpal, ked ta voda vzala? Já som sa nekúpal, já som kone brodil, ej, tuším ma sám pán boh do tej vody hodil. Do vody do vody, do tej hlbočiny, ej, ked som si nevšímal chudobnej dievčiny. Chudobná devenka, jako lastovenka, ej, chodí po slobode, jak ryba po vode. Mal som pištelenku o devátich dierkach, ej, nechcela mi pískat o bohatých dievkach. Len som si pomyslel na jednu chudobnú, ej, hned mi zapískala na dierenku spodnú.

Sušil 0983 | Když sem já šel kolem dvorka (8%)
Když sem já šel kolem dvorka, kapaly mě slze z oka. Pověz, synečku rozmilý, co sú tady za noviny? Novinečku uslyšela, padla na zem a omdlela; co sem smutná1) učinila, že sem víneček pozbyla! Neplač, nenaříkej sobě, horší je mně nežli tobě; horší je mně s tým vinečkem2) než tobě s díťátečkem. A ty chováš, až3) vychováš, vychovaja na vojnu dáš, já se stále trápit musím,4) vzal sem si vínek na svú duši.5) Dyž já přijdu před boží súd, bude mi hořký vínek tvůj,6) zažnú mně svíce pod koleny pro tvůj víneček zelený. Ešče temu horší zažnú, co má v domě svoju ženu7) a se s jinýma zabývá, ten hřích odpuščen nebývá.

Erben 7/016 | V černém lese na pasece (8%)
V černém lese na pasece švarné děvče trávu seče. Jak nažala, navázala, na milého zavolala: „Pojď, Janečku, s druhé strany, zdvihni na mé nůši trávy.“ Jednou rukou trávu zdvihal, druhou rukou vínek snímal. A když měla vínek sňatý, hořce začala plakati. „A když nemám vínku míti, nechci déle živa býti!“ „Když jsi chtěla vínek míti, neměla jsi mne volatí. Vyvol sobě jedno z dvého, nespoléhej na žádného.“ Ona sobě vyvolila, třikrát k horám zavolala. Jak ponejprv zavolala, to se hora zelenala. Jak po druhé zavolala, tu se hora prohýbala. Jak po třetí zavolala, už ji matka nelyšela. „Ach, synové! jeďte v hora, naše děvče smutně volal“ Synové hned nemeškali, k černým horám pospíchali. Potkali tam mládenečka, sousedového Janečka. „Co jsi, Janku, co jsi zabil, že’s šavličku okrvavil?“ „Zabil jsem já holubičku, sedávala v okenečku. Sedávala, vrkávala, mně smutnému spát nedala.“ „Nebyla to holubička, byla to naše sestřička!“ Sestra leží na trávníčku, má posekanou hlavičku. „Nyní půjdeš do vězení, pomoci ti žádné neni. Do vězení takového, že nevyjdeš co živ z něho!“

Sušil 0554 | Ja chodiua chodiua (8%)
Ja, chodiua, chodiua [: po zelenej úce; :] nosiua, nosiua fialenku v ruce. Fialenko modrá, nerozkvétaj zrána! Mám na vojně gauána, komu bych ťa daua? Chodiua po hájku, zbíraua fialku: O, jak je mně teskno, po tobě, šohajku! Chodiua po skalce, sbíraua uaskavce: Nemožu zapomnět na kunovské chuapce!

Erben 2/273 | Když jsem šla jedenkrát (8%)
Když jsem šla jedenkrát přes háječek, ach, přes háječek! potkal mne na cestě mysliveček. Sluuéčko svítilo, bylo teplo, ach, bylo teplo! tenkrát mé srdéčko láskou kvetlo. Seděli jsme spolu do večera, ach, do večera! střelil mysliveček na jelena. Nebyl to jelínek, hyla laně, ach, byla laně! „Spomeneš, panenko, brzy na mě.“ Když potom po čase trávu žala, ach, trávu žala! Kýž jsem myslivečka nepoznala! Když šaty mákala u rybníčka, ach, u rybníčka! Kýž jsem nepoznala myslivečka! Než jsem já poznala myslivečka, ach, myslivečka! byla jsem červená jak růžička. Nyníčko však moje krása je pryč, ach, krása je pryč! mysliveček nejde milovat víc. Mysliveček s jinou na procházce, ach, na procházce! děvčátko v komůrce hořce pláče. Nechoďte, panenky, přes háječek, ach, přes háječek! ať vás tam nepotká mysliveček.

Erben 5/114 | My tesařský řemesníci (8%)
My tesařský řemesníci mnoho zkusit musíme: ať je zima nebo horko, do díla jít musíme. Ráno vstáném, do díla jdem, dřív než slunce vychází: moje ze všech nejmilejší po rynku se prochází. Tu mně nese snídaníčko, kafe z dobrý smetany: „Tu máš, můj milej Jeníčku! od mojí panímámy.“