Smutný 22/050e | Treba su já majstrov syn

5 words

Smutný 22/029 | Treba som ja majstrov syna a (100%)
Treba som ja majstrov syna a preca robit musim

Smutný 22/050e | Treba su já majstrov syn (100%)
Treba su já majstrov syn

Erben 7/018 | Vím já o pěkném palouce (2%)
Vím já o pěkném palouce, 1) na něm městečko Rakovce. Bydleli tam dva konváři, oba dobři hospodáři. Měl ten jeden hezkou dceru, hezčí nežli král královnu. 2) Plela babička zahradu, 3) pan král jde k babě na radu: „Hej babo, babo! dej radu, kterak bych dostal lu pannu.“ „Má rada bude dost bodná, bude-li jen zaplacena?“ „O plat nic ty se nestarej, jen ty mně dobrou radu dej.“ „Kup sobě štůčku damašku, dej si šít šaly po pražsku a čepeček po moravsku. Toulej se, toulej po rynku, až ke konvářovic domku. A když se k domku přitouláš, na vrata venku zaklepáš.“ 4) „Kdo to tak tluče, kdo to je, 5) že nedá v noci pokoje?“ „Já jsem kramářka z Opavy, jedu pro zboží do Prahy. Vozy jsem napřed poslala, sama jsem vzadu zůstala. Žádám vás za přelezení 6) třeba jen na holé zemi.“ „Jdi, Kačenko, jdi otvírat, krásná paní stojí u vrat Jdi, Kačenko, stroj večeři, ať se paní navečeří.“ Pani se navečeřela, odpočinouti žádala. „Jdi, Kačenko, jdi lůžko stlát, ta pani musí časně vstát!“ „Ach, tatíčku můj rozmilý! nic rni se paní nelíbí: Jak živa jsem neviděla, aby paní vousy měla!“ „Jdi, Kačenko, nic nereptej, co ti poroučím, udělej.“ Když čepec s blavy sdělala, Kačence jej darovala. Když prsten s prstu sdělala, Kačence jej darovala. „Zhasni, Kačenko, tu svíčku, ať já si svléknu sukničku. Já jsem panička poctivá, víc nežli jiná stydlivá.“ A když už bylo půl noci, paní kráčí po světnici. A když bylo po půl noci: „Ach otče, přispěj k pomoci!“ „Nic, Kačenko, nic nekřič ty! však jsem já sám král Uherský.“ A když už bylo na ráno, bylo po městě voláno: Že konvářovic Kačenka už není žádná panenka. Všecky panny věnce vijou, u konvářů čepce šijou. Všecky panny jdou na dříví, u konvářů strojí křtiny. Všecky panny jdou pro vodu, ta konvářovic k ouvodu. „Můj bratříček z vojny jede, 7) co on mně přesmutné veze?“ „Vezu ti věnec zelený, perle do něho vpleteny!“ „Ach, což je mně do věnečku, když už nejsem za děvečku!“ „Ukaž, sestro, muže svého, muže svého, švakra mého.“ „Ach, kohož bych ukázala, než pana krále samého!“ „Kdybych věděl, který to král, na kusy bych ho rozsekal!“ „Toho, bratříčku! nedělej, mé poctivosti nehledej. Má poctivost světem běží, žádný jí víc nedohoní. Žádný jí víc nedohoní, kdyby bylo tři sta koní!“ Když synáčka kolíbala, takto jest jemu zpívala: „Dadej, malej! mlč můj synu! však máš tatíčka hrdinu! Dadej, malej! mlč synu můj: Uherský král je otec tvůj!“ 1) Stála chaloupka v rákose, nedaleko od vesnice. 2) Sem kladou někteří slohu tuto: Žádný jí nemoh‘ podvesti, jenom ten pan král Uherský, ten podvoditel panenský. 3) Plela babička, plela len, krásná Kačenka byla v něm. „Půjdu k té bábě na radu, jak bych podvedl tu pannu. Babo, babičko! dej radu, kterak tu pannu dostanu.“ „Já ráda dobrou radu dám, jen když ji zaplacenou mám.“ 4) Stříbrem a zlatem zadrnkáš! 5) Kdo to tluče na ty vrata? utluče stříbra i zlata. 6) Prosím, hospodáři, tebe, bys mi dal nocleh u sebe. „Vždyť pak tu není hospoda, kde bys u nás tu ležela?“ Lehnu třebas na lavičku, sukni si dám pod hlavičku. 7) „Můj bratříček z vojny jede, čtyry koně vraný vede. Vítám tě, bratře, bratříčku, z daleké cesty vojáčku! Co mi vezeš za vítání?“ „Vezu ti věnec perlový.“ „Což bych já s věncem dělala, když už nejsem žádná panna?“ Píseň slovenská, hlavním dílem s touto se srovnávajíc, jmenuje výslovně krále Uherského Matiáše (Korvina), o jehož milovánkách množství písní a pověstí slovanských svědčí. Píseň lužická, jak veršem, tak i barvou básnickou od ostatních se lišíc, pokládá „Khatržinku“ za dceru krčmářovu z Dolné Hůrky, a na místě krále Uherského jmenuje »Vujrjovskoho panaw, vypravujíc, kterak tento nakoupiv sobě na trhu Zhořelském troubu plátna, sametu sto loket a bílého hedbáví, za počestnou pannu (knežnićku) přestrojen přijel do Dolné Hůrky na dvůr krčmářův, žádaje, aby ho krčmář u sebe přechoval za jednu noc: „Nechť koně stojí prostřed dvora, schovej mne jen před Vujrjovským pánem, tím Luciperem!“ Načež krčmář odpovídá: „Kdybych chtěl přechovat tebe této noci, kdybych chtěl tě schovat, musil bych tě zavřít pod devět zámků v desátou světničku k mojí milé dceři, krásné Kateřince.“

Sušil 0788 | Před našima jsó vysoký (2%)
[: Před našima :] jsó vysoký vokna, zavolal syneček na naspja vystópna. Odevři mně, má panenko, dveří, ať si nepolámu za klobóčkem péři. Jednó ručkó dveře odvírala a druhó ručičkó slze utírala. Copak plačeš a naříkáš, milá? Vylála ti máti nebo tě pobila? Nevylála ani mne nebila, povídajó lidi, že nejsem poctivá. Třeba jsu já chudobné maměnky, ale jsu poctivá jak jiné frajerky. Třeba jsu já chudobného rodu, ale mně maměnka nedá ledakemu. A kdyby mně ledakemu dala, já bych jí celý den za dveřma plakala.

Sušil 0741 | Jezerečko vyschlo (2%)
Jezerečko vyschlo, rybky vyskakaly, poviz mi, dzěvucho, esli budzěm svoji? Ja ci dněs něpovim, dněskaj ani zitra, bo by mi srdečko od žalosci puklo. Rozhněval se hrubě můj syneček na mne, sama smutna něvim, co za přičina je. To je ta přičina, žech s jinym mluvila; a un sobě myslil, žech mu přislibila. Či to hnědž přislibi, jak slovečko mluvi? Třeba se to najprv macičky poradzić. Macičko, macičko, co vy tež pravicě? Něber ty ho sobě, roztomile dzicě! Vy scě sobě vzali, co se vam libilo, mi si vzač nědacě, co by mne cěšilo.

Sušil 1390 | Za našimi humny (2%)
Za našimi humny zahukaua sova, došuy mně na mysel mé maměnky suova. Mé maměnky suova a synečkova řeč, ale bych nedbaua, dyby vandrovau preč. Vandruj, miuý, vandruj, třeba na kraj světa, jenom nezapomeň, že sem já sirota. Dyby si ty byua ubohá sirota, nenosívauas by věnečka ze zuata. Ale bys nosiua ze zelenej rúty, jako nosívajú ubohé siroty. Ubohé siroty, ludé na ně lajú, a sami nevěďá, nač své vychovajú. Teče voda, teče přes Dunaj široký: Co sa napuakauy ubohé siroty!

Sušil 1289 | Děvečka chudobná (2%)
Děvečka chudobná, šohajek nic nemá, ja, nech se seberú, Pán Bůh jim požehná. Pán Bůh jim požehná požehnáním svatým, dá jim všecko dobré tak jak tem bohatým. Děvečka vyšije, šohajek vymlátí, ach, Bože, rozbože, ti budú bohatí. Někteří se sberú velice bohatí, za rok, za dvě leta všecko se potratí. A já sem syneček, třeba já nic nemám, ale sem syneček, že si zas vydělám.

Bartoš 1901 / 0112a | Šla děvečka z Přerova (2%)
Šla děvečka z Přerova na jarmark do Kyjova; potkal se s ní pán, roztřískal jí dčbán. O, mlč, děvče, neplač ty, škoda se ti zaplatí, Za díravý dčbán, dám ti dukát zaň. Ona dukát nechtěla, jenom dčbánu želila: Třebas že jsi pán, zaplať ty mně dčbán! O mlč, děvče, neplač ty, škoda se ti zaplatí, za díravý dčbán, dám ti syna zaň. Ona syna nechtěla, jenom dčbánu želila: Třeba že jsi pán, zaplať ty mně dčbán. O mlč, děvče, neplač ty, škoda se ti zaplatí: Za díravý dčbán dám ti sebe sám. O buď Bohu čest, chvála že jsem toho dostala: Za díravý dčbán dostal se mně pán.

Bartoš 1901 / 0293 | (2%)
1. Dybych já věděła, de já budu bývať, [: chodívała bych tam náčiní umývať. :] Dybych já věděła, de budu nevěstú, [: chodívała bych tam zametávať cestu. :] Ne enom cestičku, ale i chodníček, [: aby ňa pochváľíł synečků tatíček. :] 2. Synečkova mati, ona je fałešná, [: ona ně vyčítá, že su já chudobná. :] Třeba su já, třeba zezuľenka bľedá, [: aľe mňa maměnka ľedakomu nedá. :]

Sušil 2254 | Šel je mjilej po rybníce (2%)
Šel je mjilej po rybníce, ztratil zlaté rukavjice, koleda. Jeho mjilá je za nějm šla, zlaté rukavjice našla. Vrać mi, mijila, rukavjice, což mě zabe tuze ruce. Já ti rukávjic nevrátím, až přislíbíš, že můj budeš. Seli proso po rybníce, štiky proso vozobaly. Panny kvítí potrhaly, na věnečky zuvíjely. Zhůru, ptáci, do hubjiček, z vrchu panny na věneček. Kerej dáme synečkovi, Šafránkovýmu Franckovi? Dáme my mu krajíc chleba, že mu není holky třeba. Dáme my mu polejový od Marinky Novotnovy.

Erben 2/549 | Já jsem chudej pacholíček (2%)
Já jsem chudej pacholíček, mám maličko košiliček: má milá se za mě stydí, že mě vždycky v jedny vidí. Nestyď ty se, holka, za mě, já si koupím zejtra na ně: na dvě tenky, na dvě tlusty, však nás pán Bůh neopustí. Třebas já byl bez čepice, jen když já mám hezké děvče; třebas já byl bez klobouku, jen když já mám hezkou holku. Já jsem chlapík ošacenej, kabát pětkrát obrácenej: vem ty si mě, nebo nevem, já mám kabát jenom jeden. Kdybych já byl sedláků syn, což bych já se pěkně nosil, ale že jsem chalupníků, nosím kabát bez knoflíků.