Bartoš 1901 / 0293 |

57 words

Bartoš 1901 / 0293 | (100%)
1. Dybych já věděła, de já budu bývať, [: chodívała bych tam náčiní umývať. :] Dybych já věděła, de budu nevěstú, [: chodívała bych tam zametávať cestu. :] Ne enom cestičku, ale i chodníček, [: aby ňa pochváľíł synečků tatíček. :] 2. Synečkova mati, ona je fałešná, [: ona ně vyčítá, že su já chudobná. :] Třeba su já, třeba zezuľenka bľedá, [: aľe mňa maměnka ľedakomu nedá. :]

Erben 4/078 | Co pak se to se mnou (28%)
Co pak se to se mnou děje, žádný mi nic nepřeje; prstem na mne ukazují, za ochlastu mne mají: tak jako bych hoden nebyl, abych trochu vesel pobyl, a své peníze propil! Kdybych třebas dukát propil, šenkýřka se nehněvá; šenkýř se mnou se nevadí, pivička mi nalívá: tak jako bych hoden nebyl atd. Alou, páni muzikanti! z veselá mi zahrajte; hrajte, trubte na vše strany, a mne obveselujte: tak jako bych atd. Veselosti plná hlava, v kapse ani krejcaru; má-li žena jaké groše, všechny jí je poberu: tak jako bych atd. Šel jsem včera do hospody, v patách za mnou běžela; jen jsem si dal holbu piva, už se do mne pustila: tak jako bych atd. Vždycky jenom mně vyčítá – věřte mi na mou víru – že mám kabát plný záplat, kalhoty samou díru: tak jako bych atd. Ach, moje zlatá ženuško! jen se na mě nehněvej, radši mi ňáké peníze na pivíčko vydělej: tak jakobych hoden nebyl, abych trochu vesel pobyl a se pivíčka napili

Sušil 0598 | Dybych já věděla (28%)
Dybych já věděla, kde já budu bývat, já bych tam chodila lavice umývat. Lavice umývat, aby byly bílý, aby na ně sedlo moje potěšení. Dybych já věděla, kdo mě s milým lóčí, nasypala bych mu soli plné oči. Soli plné oči, mezi zuby písku, aby nerozváděl našu věrnó lásku.

Bartoš 1901 / 1137 | Jak sa miłá jak sa máš (14%)
Jak sa, miłá, jak sa máš, ty sa mně fałešná zdáš, já fałešná nic néjsem, já upřimná panna sem. Dybys była upřímná, była bys pověděla, jaks výbory s radníma, pod oknem stáť viděła. Výbory i s radníma, i mysľivce s kordama, ti mně puta dávaľi, na vojnu ňa łapaľi. Puta mně nedávejte, koníčka mně sedłajte, koníčka, karabinu, pán Bůh ví, kde zahynu. Zahynu-ľi v tom ľesi, ľutá zvěř mňa roznosí; ti maľicí ptáčkové, budú na mém pohřebě. Dvacet roků starosti, bľíže ešče mładosti, k čemu ste mňa chovała, stará matičko moja? Já sem ťa jen chovała, k tom vojenskému stavu. Pote sem, kamarádi, stavte se do armády. Ta francúzká armáda v širokém poľi stójí; příjde Turek z daľeka, žádného sa nebójí.

Bartoš 1901 / 0014 | Ked som išiel cez ty hory (14%)
Ked som išiel cez ty hory a tým hájkom borovým, postreteł som švarné dziéuča, pod viénkom zeľeným. Dał som sa s ným zhováraty, až do rána byéłého, a ked boło byéłé ráno, išieł som od neho. Ešče som sa zpátky vrácił, už ho doma neboło, zakľopał som na okyénko, otvorit my nesceło. Dze si, myłá, dze si boła, ked ta doma neboło, prišiel som sa já odebrat, ščastyé ty vynšovat. Jaké ščastyé my vynšuješ, šak si ty cełý život môj, ked zanecháš svoju myłú, zanechá tebe Bôh. Ty fałešná fałešnyco, aj fałešné joči máš, ščera si sa zhovárała a neskaj ma nepoznáš. Už to jináč byt nemôže, rozłúčit sa mosíme, na tú našu vernú lásku zabývat mosíme. Ked sa jony rozłúčiľi, ručenku mu podała, a od veľikéj žiałosty palla a umreła. A ked boło mŕtvé ceło, na marách połožené, tak ju ony zprovádzaľi, až do matky zeme. A ked boło o pôl noci, k téj dvanástéj hodyne, prišła myłá ku myłému, stáła mu u postele. Neľakaj sa, ty môj myłý, vydýš svoju rodynu, prišła som ta já naščívyt, aj tvoju mladú ženu. Neľen tvoju mładú ženu, a i tebe samého, nebudeš mat v svete pokoj, až do dna súdného.

Bartoš 1901 / 1201 | Aj horečko dubová ej dybys była (14%)
Aj horečko dubová, ej dybys była moja, necháł bych ťa okovat aj žeľezem do koła. Aj žeľezem do koła stříbrnými zámky, nebyľi by mňa odvedľi, dyby ne gaľánky. Aj horečko dubová, kdo ťa hájit bude ? Aj fałešná gaľánko, aj kdo k tebě chodiť bude ?

Sušil 0925 | To naše staveni (8%)
To naše staveni z drobného kameni, jedě synek vedle, něda pozdraveni. Něda pozdraveni našemu domečku: Pan Buh tě tam zprovoď, švarny šohajičku. Pan Buh ti dej ščesti z dobreho chovani, a ja sem děvečka z bidneho chovani.1) A třeba sem, třeba chudobne mateře, něbudu otvirať ledakomu dveře.2) Budu-li otvírať, budu se ho pytať, budě-li za co stať, budu mu otvirať. Esli něodpovi, to ho nohu kopnu, ež un tam odleti ode dveři k oknu.3) Ty si sobě myslel, že ty si jurista, ja by tě něchtěla, choť bys měl štyry sta. Ty si sobě myslel, že ja o tě zkažu, a ja ten chodniček kamenim zahažu. Kamenim zahažu a trnim zanosim, takove galany pod špalečkem nosim.4)

Bartoš 1901 / 0343 | (7%)
1. Jak je to słúnečko na nebi vysoko, tak je můj šohájek ode mňa daľeko. Jak je to słúnečko na nebi skrúcené, tak je mé srdečko ve mně zarmúcené. Jak je ten měsíček na nebi bľeďučký, tak je můj syneček šumňučký, pěkňučký. 2. Dybych já věděła, budu-ľi ťa míti, dała bych v zahrádce marijánek síti. Marijánek síti, růžičku nasadiť, fiałku voňavú, a tú ťa pozdraviť. Dybych já věděła, že my społu budem, já bych ti ustłała pod zeľeným dubem. Pod zeľeným dubem na peřinu bíłú, abys nezapoméł, že máš věrnú miłú. 

Bartoš 1901 / 1227 | Vyndi milá vyndi ven (7%)
Vyndi, milá, vyndi ven, stójí šohaj pod oknem, podává ti ručičku, pojede s Pánembohem. Dybys, miłá, věděła, co vojáček vystójí; nech je zima, nech prší, v čirém poľi stát mosí. Ty sis, miłá, mysľeła, že je vojna enom špás, aľe jak si spatřiła okolo mňa bíłý pás, — Około mňa bíłý pás a při boku šabľičku: Komu's ňa tu zanecháł, můj švárný šohajíčku? Komu bych ťa zanecháł, miłému pánu Bohu; ľen čakaj štrnást roků, až já z vojny dojedu. Jaké je to, šohajku, jaké je to čekání, dyž ty si obľečený ve vojanskéj košeľi. Ve vojanskéj košeľi, širáček premovaný; jaké je to, šohajku, jaké na ťa čekání.

Bartoš 1901 / 0094 | (7%)
U Břecłavy łóka, tři sta miľ široká, ta má byť do rána posečená. Sekľi ju sekáči, měli ostrý kosy, má miłá za něma pohrabuje. Dyž sem šił okolo kľekání zvónilo, žežułka na buku zakukała. 2. Žežuľenka kuká, praví, že se svitá: Běž, můj miłé, domu, já musím na trávu, já bych była bitá. Ty bitá nebudeš, . na trávu nepudeš, spadła tam rosička, studená travička, ty jí žíť nebudeš. 3. Dybych była ptáčkem tém małém ptáčíčkem zatočiła bych se nad nečím domečkem. Nad nečím domečkem nad městem kasárňó, podivała bych se, co chłápci děłajó. Jeden vodu nese, druhé koně češe, třetí za stołečkem, smeknutým kłobóčkem psaníčko mi píše. Jak psaníčko napsáł, žaľostně zapłakáł, ach škoda tě, hoľka, že sem tě kdy poznáł. Neradím žádnýmu, kamarádu svýmu, aby on šił k hoľce, dyž ona ho nechce, po schodech nahoru. Já sem tam jednó vľez, dostáł sem jako pes, úvéj, jak to boľí, tó ľískovó hoľí, nepudu tam podnes.

Bartoš 1901 / 0784 | Skoro ráno na svitání (7%)
Skoro ráno na svitání učuła sem novinu, že můj miłý těžce stone, a já nevím, co je mu; tak bych ráda věděła, co bych mu děłat měła, potrebuje-ľi on kněza, ľebo enom dochtora. Dochtora ně, moja miłá, dochtora ně nedávaj, enom ty ně, moja miłá, pěkný pohreb uděłaj; co máš dati dochtoru, daj to knězu, kantoru, a oni ňa vyprovoďá s mužikú až ke hrobu. Muzika ně bude hrát, a já budem v hrobě spat, priď sa na mňa, moja miłá, priď sa na mňa podívat. Muzika ně bude znít, a já budu v hrobě hnít, priď sa za mňa, moja miłá, priď sa za mňa pomodľit.