Smutný 29/021 | Moja milá milučička jaká bude večerička

6 words

Sušil 0261 | Nad Hluzovem je Boží muka (100%)
[: Nad Hluzovem je Boží muka, :] leží tam syneček, porúbaný všecek a má puta. Přišla tam k němu jeho milá, [: jedným slovečkem ho :] zarmútila. Aj, moja milá, rozlučme se, [: nedajú nám naši, :] nechejme se. Jaké je naše rozlúčení, [: ja, dyť jsme my spolem :] naučeni.

Bartoš 1901 / 0748 | (95%)
1. Zeľenej se, zeľená travěnko, rozľívej se studená voděnko; rozľívej se po kamení, nastało mně s miłým rozłúčení. Ach łúčení, což je to těžká věc to je těžší nežľi jaká nemoc, od nemoci je zeľinka trhala ju má švarná dívčinka. 2. Kerý ptáček na dvúch stromkách sedá, ten se žádný poctivě nechová tak i jako ten syneček, kerý sedá vedľe dvúch děveček. Přinda k jednéj promłúví słovečko, přinda k druhéj poví jí to všecko; [: ne tak, ne tak, můj synečku, nepovídej všecko na děvečku :] co ona ti povídala, dyž za tebú dveři zavírała.

Bartoš 1901 / 0667b | (95%)
1. Teče voda skokem, koľe naších oken, [: nemožem ju zastavit. :] Rozhněvała sem si svojého miłého [: nemožem ho udobrit. :] Ečše k němu půjdu, a prosit ho budu, [: by sa na mňa nehněvał; :] že je mé srdečko zarmúcené šecko, [: aby ho on rozebrał. :] 2. Jaké je to hezké, dvá kováři v městě, [: dva kováři na rynku, :] jeden koně kuje a druhý miluje [: šafářovu Marýnku. :]

Erben 3/027 | Jaké to trápení (95%)
Jaké to trápení mám smutný na zemi: bolí mě, bolí hlavička pro mé potěšení! Teče voda, teče na ty novy mlejny: což je těžko milovali, co k libosti není! Co k libosti bylo, to mě opustilo; v dalekých širých krajinách mne je zanechalo. Chodil jsem po horách v dalekých krajinách, všude volal jsem: Má milá! kam jsi se poděla? Přijdu v tu krajinu, slyšel jsem novinu, že moje milá zůstává zde tuto hodinu. Andulko má milá! jsi-li tak upřímná, vyjdi ty ven na slovíčko, tvoj milej tě volá! Tuším, tuším, tuším, že já odtud musím: kterou jsem pannu miloval, tu opustit musím. Snadno ji opustím, a když jinou nemám, vyjdu si já na vršíček, na jinou zavolám! Rybičky v hlubinách, ptáčkové v huštinách, a moje zlaté panenky v hlubokých komorách. Kuřátka na hůře, děvčátka v komoře: a vy zlaté panímámy, otevřete dvéře! Dvéře jsou zavřeny, stýblem zastrčeny, a ty zlaté panímámy otevřít nechtějí. Ale se nestarám, výplatu v roce mám: jen mi nevěstu vydejte, dobře zaplatím vám. Jsem družba zjednaný, k vám posel vyslaný, chci si nevěstu vyplatit tvrdými tolary. Dvéře otevřete, nevěstu vydejte, ať ji odevzdám ženichu, víc neprodlívejte. Nevěsto, pojďte k nám, ať vás ženichu dám: už žádný vás nerozvede, až někdy pán Bůh sám. Už vás nerozvede, ani nerozloučí, až na smrtelné posteli pán Bůh všemohoucí.

Sušil 0617c | U kyjovskej Boží muky (95%)
U kyjovskej Boží muky sedijá tam třé kohúti. Žádný neplače, každý zpívá, že si, má milá, žalostivá. Ja, kerak já a překerak mé srdečko nemá plakat? Dyž si spomenu na milého, jaké bývaly slova jeho! Slova jeho přetajemné, mé srdéčko plače ve mně. Ja, mé srdečko plače ve mně, ja, že je všecko rozželené. Ešče, milá, ešče jednú proukaž mně lásku věrnú! A jak ti ju mám proukázat a s tebú si svět zavázat? Byla láska, už jí néní, skovala se do kamení. Do kamení, do drobného, do srdečka falešného.

Sušil 0566 | Jenom ty mně můj synečku pověz (95%)
Jenom ty mně, můj synečku, pověz, kam ty ráno koníčky povedeš? Povedu, povedu na suchý rybníček, zelená se tam pěkný trávníček. Zelenej se, zelený trávníčku, rozpomeň se, rozmilý synečku! Rozpomeň, rozpomeň na mé naříkání, je od tebe těžké rozlúčení. Rozlúčení, co je to těžká věc, to je horší nežli jaká bolesť. Od bolesti voňavý hřebíček,1) od tesknosti švárný šohajíček.

Sušil 0566 | Jenom ty mně můj synečku pověz (95%)
Jenom ty mně, můj synečku, pověz, kam ty ráno koníčky povedeš? Povedu, povedu na suchý rybníček, zelená se tam pěkný trávníček. Zelenej se, zelený trávníčku, rozpomeň se, rozmilý synečku! Rozpomeň, rozpomeň na mé naříkání, je od tebe těžké rozlúčení. Rozlúčení, co je to těžká věc, to je horší nežli jaká bolesť. Od bolesti voňavý hřebíček,1) od tesknosti švárný šohajíček.

Černík 1908 / 027 | Ked' bysce to (95%)
Keď bysce to, moja mamko, vedzeli, jaký som já zarmúcený nad žen'mi, Bože, bysce ve dně v noci něspali, čo bysce mi frajarenku hladali. A keď vy mňa za něvestu něscece, hladajce si krajšie dzievča ve svece, já němosím s vaším synkom shovárac, móžece si krajšie dzievča pozierac. Moja milá zadrímala, já som spal, volahdo mi za širárkom pierko vzal, aj to bolo pierenečko z fijalky, škoda mojéj starodávnéj frajerky. A keď som já pri murároch robieval, piesek, vápno, drobný kameň nosieval, piesek, vápno, drobný kameň, aj vodu, já som mieval pri murároch slobodu.

Sušil 0566 | Jenom ty mně můj synečku pověz (95%)
Jenom ty mně, můj synečku, pověz, kam ty ráno koníčky povedeš? Povedu, povedu na suchý rybníček, zelená se tam pěkný trávníček. Zelenej se, zelený trávníčku, rozpomeň se, rozmilý synečku! Rozpomeň, rozpomeň na mé naříkání, je od tebe těžké rozlúčení. Rozlúčení, co je to těžká věc, to je horší nežli jaká bolesť. Od bolesti voňavý hřebíček,1) od tesknosti švárný šohajíček.

Bartoš 1901 / 0119b | Vyľetěł vták hore nad obłaky (95%)
Vyľetěł vták hore nad obłaky, měł on pérí nade všecky vtáky, a nade všecko stvorení. Doľetěł on k miłéj pod okénko: Otevri ně mé drahé srdenko! Spíš-ľi a ľebo ňa čuješ? Čujem, čujem, ani ešče nespím, aľe já ti otevríti nesmím, já nemám miłého doma. Tak sa oni społu zhováraľi, až ho ona po řeči poznała, poznała, aj zapłakała. Vitaj, miłý, z daľekéj krajiny, povídaj ně, jaké víš noviny? Jak sa ti ve světě védło? Zľe aj dobré, má miłá gaľánko, je raněné mé smutné srdenko, raněné aj dorúbané. Odkažte tam panu farárovi, nech odkáže také hrobarovi, nech ukope hrobek nový. Na tom hrobě takové znamení, že tam ľeží šohaj dorúbaný, dorúbaný, dosekaný.

Sušil 1616 | Jedou myslivci od Vídně (95%)
Jedou myslivci1) od Vídně, vezou Janóška v košině. »Ach, cos udělal, Janóšku, že tě zakuli za nožku?« »»Zabil jsem srnca, jeleňa, prozradila mě má milá.««2) Vezmi, má milá, dva nože, rozřež putečka na noze. Ach, jaké jest to řezání, když jsou putečka železny.3)