Sušil 1773 | Zahréte mně zhůro

16 words

Sušil 1773 | Zahréte mně zhůro (100%)
Zahréte mně zhůro, já mám v gatěch šňůro, jesli vy mně nezahráte, pošlu na vás můro.

Bartoš 1901 / 0450 | Dež já ješče jedno pudo zhůro (63%)
Dež já ješče jedno pudo zhůro, dulů po dědině, tam sobě namlovím, tam sobě namlovím hezký děvče v rozmarýně. Dež já ješče jedno pudo, zhůro, dulů do kopečka, šak te bodeš plakati, sobě naříkati hledě na mě z vokýnečka.

Sušil 1770 | Muzikanti co děláte? (26%)
Muzikanti, co děláte? Máte husličky, a nehráte. Zahréte mně na husle, take na cimbálek, a, ve staré, na baso, pokad držím žbánek. Zahréte všecí, jak vám to svědčí! Nasypu vám dukátů, pude vám lepší.

Sušil 1766 | Jaborové husličky (26%)
Jaborové husličky, ony pěkně hrajó, dyž na ně prstečky pěkně přebírajó. Jenom vy mně zahréte, jaborový husle, šak já vám zaplatím, až má milá usne. Má milá juž usnula, peníze mně vzala, hréte mně, husličky, hréte vy mně zdarma.

Sušil 1769 | Muzikanti co děláte? (26%)
[: Muzikanti, co děláte? :] [: Aj, máte husle a nehráte. :] Zahréte mně na husličky, rozveselte ty děvečky. Zahréte mně na tu basu, rozveselte všecku chasu. Zatrubte mně na trumpétu, vyprovoďte mě až k métu. Zahréte mně všecí spolu, vyprovoďte mě až domu.

Sušil 1774 | Aló páni muzikanti (26%)
Aló, páni muzikanti, na mně pozor déte, naučil sem se pěsničku, vy mně ju zahréte. Přede všema začnu chválit tam teho s huslama, že by lepší jindá dělal, dyby vostal doma. Cimbalista pořád zhusta na svůj cimbál pere, dyž mu do ňé často hází, po straně se směje.1)

Bartoš 1901 / 1088 | Brněnské zahradník polámal komorník (10%)
Brněnské zahradník, polámal komorník, zesílá, zesílá ten.* Mám neco, mám neco, mám, nepovím, nepovím vám. Na krku gurale a v truhli tolare, tule já, tule já mám. Ješče sem obešel kole Merkovany, ješče výš, ješče sem neviděl takové děvčice jako dnes. Ona se točí, má černy oči, v hospodě. Dej mi ji Bože, dostat na stranu, do síně. Vyprosila si na panímámě svobodu, muže-li jíti do jezírečka pro vodu. A v tem jezírečku, studená voděnka jako led, že má panenka, sladká huběnka, jako med. Pásla husičky pode mlýnem, umývala se černobýlem. Umé se, milá, ať seš bílá, abes se chlapcům zalíbila. Mé srdečko, jak kameň, ono hoří plameněm, poď mě, milá, poď pomůct, ať nehoří celé deň. Než bych já ho hasila, radši bych přiložila, aby tá falešná láska na popel zhořela. Ani se mně nedotýké, ani se mně netýké. Jesli nám panímáma dovolí, dáme si huběnky po vůli. Žala trávu na strnisku, na tem panském ječmenisku. jak trávy nažala, na milého volala: Poď, milé, poď, pomuž, nažala sem trávy už. 1. Vila věnec, vila nové, zelené rozmarinové, cos děvečko myslela, žes ten věneček vila? 2. Myslela sem sama sobě, že se nedostanu k tobě, myslela sem a myslím, že tě opustit musím. 3. Než bych já tě opustila, radš bych do vody skočila, do voděnky nejhlubší, tam mně žádné nespatří.

Sušil 1772 | Zahrejte mně muzikanti dám vám (10%)
[: Zahrejte mně, muzikanti, dám vám paták, :] jesli sem ho nezapomněl v starých gaťách.1)

Sušil 2129 | Pochválen buď Ježíš Kristus páni mládence! (10%)
Pochválen buď Ježíš Kristus, páni mládence! Jesli ve nám dovolíte k vašé muzice? A me vám dovolíme, me vás rádi máme, s našéma frajerkama tancuvat vám dáme.

Sušil 1075 | Za Ostravu v malovanej (10%)
Za Ostravu v malovanej tej kamenici tancovaly štyry panny, štyře panici. Jenem jedna ta panenka nětancovala, kera sveho kochanečka na vojně měla. Dětě, tato, tatuličku, za ten novy dvůr, a jesli z tej vojny jedě ten kochanek můj?1) Ach, nejedě, ach, nejedě, ale se něse, od střibra a i od zlata cely se třese.2) Otevřtě mu, tatuličku, široko vrata, ať un sobě něpomatle střibra i zlata. Otevřtě mu, tatuličku, široko dveři, ať un sobě něpomatle to zlate peři. Posteltě mu, tatuličku, bile peřiny, ať un sobe něpomatle šaty střibrny. Postavtě mu, tatuličku, pod nohy3) stolek, ať un sobě něpomatle zlatych podkovek. Postavtě mu, tatuličku, ten stůl červeny, a na ten stůl, tatuličku, obrus taženy. Na ten obrus, tatuličku, taliř točeny, na ten taliř, tatuličku, kaplun pečeny. Sedni dale, můj kochanku, pokravaj sobě, a esli ty němaš noža, pojčam ja tobě. 0, ja se tě, ma panenko, noža něprosim, ani tebe, ma panenko, v srdci něnosim.4)

Sušil 1642 | Ach ma mila rozmila (10%)
Ach, ma mila, rozmila, pojedzěmy do pola, ach, tum uzučkum cestečkum k Holomuci městečku. Do kostela chodzila, Pana Boha prosila, aby svojeho mileho za sedym let spatřila. Sedmy roček dochodzi, mily z vojny přichodzi na pěknym vranym koničku, prstenek ma na prstu. Když ho mila spatřila, hnedky k němu běžela, jak prstenek uzdřela, před koničkem omdlela. Ptám se ci ja, ma mila, jak si se mi chovala? A jesli si ty keru noc při sobě keho měla? Ja sem se ci chovala, jako na mne naleži. Jedno v kolibečce leži, to druhe za mnu běži. Dy si se tak chovala, jak na tebe naleži, tu maš svůj zlaty prstenek, ode mne pryč odejdzi.