Erben 2/751 | Všickni se ptajou
Text:
Všickni se ptajou,
komu to hrajou? –
Janečkovi,
Holečkovi!
Nic se neptejte,
jen vy mu hřejte –
Janečkovi,
holečkovi!
17 words
Podobné písně
Erben 2/751 | Všickni se ptajou (100%)
Všickni se ptajou, komu to hrajou? – Janečkovi, Holečkovi! Nic se neptejte, jen vy mu hřejte – Janečkovi, holečkovi!
Erben 5/137 | Vždycky se ptajou (98%)
Vždycky se ptajou, komu to hrajou? sedláčkovi! nic se neptejte, jen vy mu hřejte – sedláčkovi! sedlák musí vstát řezanku řezat koníčkovi.
Erben 5/290 | Hory a lesy (47%)
Hory a lesy, má milá, kde jsi? už mi zavázali pentličkou vlasy. Pentličkou bílou, to pro mou milou, že jsem já miloval každej den jinou. Nepomyslil jsem, že budu voják, že musím od tebe pryč mašírovat. Vzali mě mocí, má milá, v noci, neměl jsem u sebe žádné pomoci. Na bubny tloukli, muzika hrála; já jsem pryč odcházel, má milá spala. Lidi se ptají, komu to hrají, komu to tak smutně koně sedlají? Nic se neptejte, jen vy mně hřejte, jen vy mně tím spíše koně sedlejte.
Erben 4/014 | Já mám malej krapiteček (13%)
Já mám malej krapiteček, já ho snadné vypiju: hodím čbánkem o trámeček, na kusy ho rozbiju! Pivo sem, pivo tam, muzikanti hřejte! však já vám zaplatím, nic se nestarejte!
Erben 4/016 | Pí synáčku pomalíčku (13%)
Pí, synáčku, pomalíčku, pí, synáčku, pomalu: máš maličkou stodoličku, máš maličkou stodolu! Pivo sem, pivo tam! muzikanti hřejte; však já vám zaplatím,[62] nic se nestarejte!
Erben 2/657 | Muziky hrejte nám (13%)
Muziky, hrejte nám, však já vám krejcar dám; však já vám zaplatím, jest-li ho neztratím – nebo vám nic nedám.
Erben 2/729 | Šli vojáci po silnici (13%)
Šli vojáci po silnici, já jsem je viděla, a co sobě povídali, já jsem je slyšela. Hanáckou jsem tancovala, hanáckou mně hřejte; střevíčky jsem roztrhala, na novy mně dejte.
Smutný 11/021 | Muzikanti hrejte na husle břinkajtě (13%)
Muzikanti hrejte, na husle břinkajtě
Erben 2/044 | Vypraná vestička (3%)
Vypraná vestička[14] neválená: že je má panenka pohaněná. Kdo ji hanil? všichni lidi: co je komu na tom? mně se líbí. „Vypraný šáteček[15] neválený: že je můj holeček pohaněný. Kdo ho hanil? všickni lidi: co je komu na tom? mně se líbí.“
Erben 4/078 | Co pak se to se mnou (2%)
Co pak se to se mnou děje, žádný mi nic nepřeje; prstem na mne ukazují, za ochlastu mne mají: tak jako bych hoden nebyl, abych trochu vesel pobyl, a své peníze propil! Kdybych třebas dukát propil, šenkýřka se nehněvá; šenkýř se mnou se nevadí, pivička mi nalívá: tak jako bych hoden nebyl atd. Alou, páni muzikanti! z veselá mi zahrajte; hrajte, trubte na vše strany, a mne obveselujte: tak jako bych atd. Veselosti plná hlava, v kapse ani krejcaru; má-li žena jaké groše, všechny jí je poberu: tak jako bych atd. Šel jsem včera do hospody, v patách za mnou běžela; jen jsem si dal holbu piva, už se do mne pustila: tak jako bych atd. Vždycky jenom mně vyčítá – věřte mi na mou víru – že mám kabát plný záplat, kalhoty samou díru: tak jako bych atd. Ach, moje zlatá ženuško! jen se na mě nehněvej, radši mi ňáké peníze na pivíčko vydělej: tak jakobych hoden nebyl, abych trochu vesel pobyl a se pivíčka napili
Erben 3/082 | Bůh vás žehnej (2%)
Bůh vás žehnej, můj tatíčku, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, tatíčku, nastokrát! Bůh vás žehnej, má matičko, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, matičko, nastokrátl Děkuju vám za to vychování, za vaše starosti od mojí mladosti až do toho vdání. Bůh vás žehnej, mý mily panenky, které jste bejvaly, které jste bejvaly moje kamarádky. Bůh vás žehnej, mí milí mládenci, kteří jste bejvali, kteří jste bejvali moji milovníci. Bejvali jste, a už nebudete: taky-li vy na mne, smutnou, zarmoucenou, někdy zpomenete? Bůh vás žehnej, všickni moji známi: za všecko děkuju, štěstí vám vinšuju, budiž pán Bůh s vámi! Už mě vezou za hory, za lesy: kdož pak mé tam samou, smutnou, zarmoucenou, kdo mě tam potěší? Už mě vezou, a já nic nevím kam; a když mě dovezou, pak všickni odjedou – jen já zůstanu tam! Za horama, za tím černým lesem: tam já musím bydlet, nic nebudu vědět, má maličko, kde jsem! Vyjdu si já, na horu pospíším: jest-li po větříčku svou zlatou matičku tam někde uslyším. Vyjdu si já, s hory se podívám: jest-li v oudolíčku svou zlatou matičku tam někde uhlídám. Neuhlídám, ani neuslyším: s kým pak se já smutná, má matičko zlatá, s kým já se potěším! „Má dceruško! vždyť jest pán Bůh všude: jenom se modlívej a pracuj a zpívej, on tě těšit bude.“
Všickni se ptajou, komu to hrajou? – Janečkovi, Holečkovi! Nic se neptejte, jen vy mu hřejte – Janečkovi, holečkovi!
Erben 5/137 | Vždycky se ptajou (98%)
Vždycky se ptajou, komu to hrajou? sedláčkovi! nic se neptejte, jen vy mu hřejte – sedláčkovi! sedlák musí vstát řezanku řezat koníčkovi.
Erben 5/290 | Hory a lesy (47%)
Hory a lesy, má milá, kde jsi? už mi zavázali pentličkou vlasy. Pentličkou bílou, to pro mou milou, že jsem já miloval každej den jinou. Nepomyslil jsem, že budu voják, že musím od tebe pryč mašírovat. Vzali mě mocí, má milá, v noci, neměl jsem u sebe žádné pomoci. Na bubny tloukli, muzika hrála; já jsem pryč odcházel, má milá spala. Lidi se ptají, komu to hrají, komu to tak smutně koně sedlají? Nic se neptejte, jen vy mně hřejte, jen vy mně tím spíše koně sedlejte.
Erben 4/014 | Já mám malej krapiteček (13%)
Já mám malej krapiteček, já ho snadné vypiju: hodím čbánkem o trámeček, na kusy ho rozbiju! Pivo sem, pivo tam, muzikanti hřejte! však já vám zaplatím, nic se nestarejte!
Erben 4/016 | Pí synáčku pomalíčku (13%)
Pí, synáčku, pomalíčku, pí, synáčku, pomalu: máš maličkou stodoličku, máš maličkou stodolu! Pivo sem, pivo tam! muzikanti hřejte; však já vám zaplatím,[62] nic se nestarejte!
Erben 2/657 | Muziky hrejte nám (13%)
Muziky, hrejte nám, však já vám krejcar dám; však já vám zaplatím, jest-li ho neztratím – nebo vám nic nedám.
Erben 2/729 | Šli vojáci po silnici (13%)
Šli vojáci po silnici, já jsem je viděla, a co sobě povídali, já jsem je slyšela. Hanáckou jsem tancovala, hanáckou mně hřejte; střevíčky jsem roztrhala, na novy mně dejte.
Smutný 11/021 | Muzikanti hrejte na husle břinkajtě (13%)
Muzikanti hrejte, na husle břinkajtě
Erben 2/044 | Vypraná vestička (3%)
Vypraná vestička[14] neválená: že je má panenka pohaněná. Kdo ji hanil? všichni lidi: co je komu na tom? mně se líbí. „Vypraný šáteček[15] neválený: že je můj holeček pohaněný. Kdo ho hanil? všickni lidi: co je komu na tom? mně se líbí.“
Erben 4/078 | Co pak se to se mnou (2%)
Co pak se to se mnou děje, žádný mi nic nepřeje; prstem na mne ukazují, za ochlastu mne mají: tak jako bych hoden nebyl, abych trochu vesel pobyl, a své peníze propil! Kdybych třebas dukát propil, šenkýřka se nehněvá; šenkýř se mnou se nevadí, pivička mi nalívá: tak jako bych hoden nebyl atd. Alou, páni muzikanti! z veselá mi zahrajte; hrajte, trubte na vše strany, a mne obveselujte: tak jako bych atd. Veselosti plná hlava, v kapse ani krejcaru; má-li žena jaké groše, všechny jí je poberu: tak jako bych atd. Šel jsem včera do hospody, v patách za mnou běžela; jen jsem si dal holbu piva, už se do mne pustila: tak jako bych atd. Vždycky jenom mně vyčítá – věřte mi na mou víru – že mám kabát plný záplat, kalhoty samou díru: tak jako bych atd. Ach, moje zlatá ženuško! jen se na mě nehněvej, radši mi ňáké peníze na pivíčko vydělej: tak jakobych hoden nebyl, abych trochu vesel pobyl a se pivíčka napili
Erben 3/082 | Bůh vás žehnej (2%)
Bůh vás žehnej, můj tatíčku, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, tatíčku, nastokrát! Bůh vás žehnej, má matičko, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, matičko, nastokrátl Děkuju vám za to vychování, za vaše starosti od mojí mladosti až do toho vdání. Bůh vás žehnej, mý mily panenky, které jste bejvaly, které jste bejvaly moje kamarádky. Bůh vás žehnej, mí milí mládenci, kteří jste bejvali, kteří jste bejvali moji milovníci. Bejvali jste, a už nebudete: taky-li vy na mne, smutnou, zarmoucenou, někdy zpomenete? Bůh vás žehnej, všickni moji známi: za všecko děkuju, štěstí vám vinšuju, budiž pán Bůh s vámi! Už mě vezou za hory, za lesy: kdož pak mé tam samou, smutnou, zarmoucenou, kdo mě tam potěší? Už mě vezou, a já nic nevím kam; a když mě dovezou, pak všickni odjedou – jen já zůstanu tam! Za horama, za tím černým lesem: tam já musím bydlet, nic nebudu vědět, má maličko, kde jsem! Vyjdu si já, na horu pospíším: jest-li po větříčku svou zlatou matičku tam někde uslyším. Vyjdu si já, s hory se podívám: jest-li v oudolíčku svou zlatou matičku tam někde uhlídám. Neuhlídám, ani neuslyším: s kým pak se já smutná, má matičko zlatá, s kým já se potěším! „Má dceruško! vždyť jest pán Bůh všude: jenom se modlívej a pracuj a zpívej, on tě těšit bude.“
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Erben 2/751 | Všickni se ptajou", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 30 Čer 2024), URL: http://folksong.eu/song/22427