Erben 5/137 | Vždycky se ptajou

21 words

Erben 5/137 | Vždycky se ptajou (100%)
Vždycky se ptajou, komu to hrajou? sedláčkovi! nic se neptejte, jen vy mu hřejte – sedláčkovi! sedlák musí vstát řezanku řezat koníčkovi.

Erben 2/751 | Všickni se ptajou (62%)
Všickni se ptajou, komu to hrajou? – Janečkovi, Holečkovi! Nic se neptejte, jen vy mu hřejte – Janečkovi, holečkovi!

Erben 5/290 | Hory a lesy (30%)
Hory a lesy, má milá, kde jsi? už mi zavázali pentličkou vlasy. Pentličkou bílou, to pro mou milou, že jsem já miloval každej den jinou. Nepomyslil jsem, že budu voják, že musím od tebe pryč mašírovat. Vzali mě mocí, má milá, v noci, neměl jsem u sebe žádné pomoci. Na bubny tloukli, muzika hrála; já jsem pryč odcházel, má milá spala. Lidi se ptají, komu to hrají, komu to tak smutně koně sedlají? Nic se neptejte, jen vy mně hřejte, jen vy mně tím spíše koně sedlejte.

Erben 5/191 | Když jsi ty sedláčku pán (22%)
Když jsi ty, sedláčku, pán, řezej si řezanku sám: řezej si drobounkou, já půjdu za holkou; řezej si drobouninkou, já půjdu za hubinkou. Má zlatá Andulinko! pojďme ven, je tu horko: až se vychladíme, něco si povíme; dáme si po hubičce, půjdem zas do světnice.

Erben 5/190 | Sloužil jsem u sedláka (22%)
Sloužil jsem u sedláka, sedlák je šelma ňáká: ráno časně vstane, běží do maštale, dá se hned do pacholka, že je velká řezanka. „Řezanka jako palec: pacholče, ty’s nedbalec!“ Pacholek vyskočí, kloboučkem zatočí: Řezanka jako kroupy, sedláče, ty jsi hloupý! Sedláče, vždyť nejsi pán: řezej si řezanku sám! já se budu dívat, jak ti bude lítat řezanka od stolice: já půjdu k své panence.

Erben 5/200 | Sedlák na louce seče (11%)
Sedlák na louce seče, kosa mu řezat nechce; von se vždy vohlídá, vočí k nebi zdvíhá, vysoko-li je slunce. Když bylo po polednách, vzal kosu na ramena: přiběhnul-tě domu, vyplísnil svou ženu, že nestrojí voběda. Sedlák na louce seče, kosa mu brati nechce; von se smutně dívá, voči k nebi zdvíhá, vysoko-li je slunce. Slunce jde na poledne: pojď, holka, vyprovoď mne! vyprovoď mne přes les, a já tebe přes ves, a tam se rozejdeme.

Sušil 1937 | Dycky mně má milá slubovala (9%)
Dycky mně má milá slubovala, že by mi půl srdca darovala. [: Řezat chtěla, nůž neměla, chtěl jsem jí ho podat, už nechtěla.*) :]

Sušil 2293 | Od východu k západu (9%)
Od východu k západu hore zelenají, ščepanovčí mládenci panen si hledají. Ten Jozefek ten ju má, ten ju sobě našil, u tech Vítků na sadě bílý den ho zašil. Vítková ho budijó: Staň, Jozefku, domů, klekaničko zvonijó, řezat sekaninu. A nechť zvoní, jak zvoní, já domů nepudu, sekaničky dosti mám, sekati nebudu. Ešče se k ní obrátil, a dal jí hubičku: Jakpak tě mám opustit, červený hřebíčku. Ten červený hřebíček květe jak ten bílé, jakpak tě mám opustit, můj synečku milé.

Sušil 1920 | K Smolénům je houzká stežka (9%)
[: K Smolénům je houzká stežka, :] [: je zarůstlá travou všecka. :] A tou travou jetelovou, abych nemoh za svou mjilou. Za svou mjilou roztomjilou, dám si řezat srdce pjilou. A tou pjilou papirovou, teplým pjivem nabroušenou.

Galko 3/098 | Kázali mi slamu rezať (9%)
Kázali mi slamu rezať, nedali mi večere; hej, naša dievka večerala, nech si slamy nareže.

Sušil 1104 | Zrálo jabko zrálo (9%)
Zrálo jabko, zrálo, jak dozrálo,1) spadlo, že moje srdenko do žalosti vpadlo. Ne tak do žalosti, do velkého hoře, že moje srdenko nožem krájať može. Ne tak nožem krájať, ale pilú řezať, dyž tebe nemožu, můj synečku, dostať.2)