Erben 5/136 | Sedláčkovi hodně je

19 words

Erben 5/136 | Sedláčkovi hodně je (100%)
Sedláčkovi hodně je: jak namlátí, tak věje; žitečko platí za čtyry zlaty, pšenička je za dukát, šočovička taky tak.

Erben 5/222 | Ovčáci! (79%)
Ovčáci! vy jste psi: vy jste naši vičku, naši šočovičku vypásli. „Sám ty lžeš jako pes: nebyla to víčka, ani šočovička, byl oves!“

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (10%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Erben 5/139 | Můžeš si sedláčku (7%)
Můžeš si, sedláčku, můžeš si zadupat, když prodáš pšeničky koreček za dukát!

Sušil 2216 | Pan Bůh zaplať pane hospodaři za (7%)
Pan Bůh zaplať, pane hospodaři, za tu koledu, a vam take, pani hospodyně, ať se vám daři, co matě na poli, v zahradě, na roli, slivky, jabka, pšenica, žito, suržica.

Galko 1/428 | Veje vetor po doline (7%)
Veje vetor po doline, moja mladosť len tak hynie; len tak hynie, aj zahynie, ako lístok v bukovine. Keď uvadne, dolu spadne, nikto sa naň neohliadne; ani otec, ani matka, ani žiadna kamarátka. Veje vetor po doline, ach, už moja mladosť hynie; hynie, hynie, aj zahynie, ako lístok v bukovine. Moja mladosť i podoba tak mi hynie ako voda; voda zhynie, druhá príde, moja mladosť už nepríde.

Černík 1908 / 032 | Znám já (7%)
Znám já jeden háječek, v tom háječku domeček, v tom domečku milá nalievala vína, ja som si ju nadešol. Pochválen buď Pán Ježíš, čo, má milá, čo robíš? Keď's k nám prišol, vítaj, na mňa sa něpítaj, podlá mňa si něsedaj. Čo, má milá, hovoříš, snad ty o mňa nestojíš, šak já němám inú, len tebja jedinú, Bóh je svedek nade mňú. Dyž tak, tož tak, něh je tak, naše láska svjadne tak, strom se stromem věje, ptáča preletuje, naša láska taká je. A já sa dám na vojnu, slúžic císaři pánu; raděj zostaň doma, a já ba džem tvoja, tvojú švarnuškú ženú.

Smutný 02/095 | Veje vetor po dolině moja krása (7%)
Veje vetor po dolině moja krása len tak

Černík 1908 / 109 | Otvór že mi (7%)
Otvór že mi, moja milá, dvére, leho s hory velký vieter veje, a já bych ci dvére otvórila, keby mi len mamka dovolila. Ale keď mí mamka nědovolí, vzala klúček, išla do komory, ach, mamičko, šak mňa pekně volá, abysom mu pierenko uvila. Šak mu svedčí to pierenko pekně, jako jeho pravé liečko ke mňe, ach, mamičko, šak aj vás bíjali, preto sce sa verně milovali.

Sušil 2061 | Dva kohóti mlátijó (7%)
Dva kohóti mlátijó, slepica nim věje, kapón chodí po patře, zticha se nim směje. Liška seče votavu, zajíc jí shrabuje, mucha na vůz podává, komár podšlapuje. Komáre, ty komáre, vezmu-li já šavlu, jak se na tě rozhněvám, utnu tobě hlavu.

Sušil 0857 | Svić měsičku svić (7%)
Svić, měsičku, svić pěkně zvečera, dobro noc tobě vinšuju, kochanko moja. Něměj mně za zle, žech cě probudzil, abych jen jedno slovečko s tebum přeřundzil. Možeš přeřundzić slovko lebo dvě, jenom musiš, můj synečku, pěkně lahodně. Měsiček svići, věterek věje, a ta moja kochanečka ze mně se směje. Svić, měsičku, svić, věterku něvěj, a ty, moja kochanečko, ze mne se něsměj.