Erben 3/175 | Když se ševci ženili

15 words

Erben 3/175 | Když se ševci ženili (100%)
Když se ševci ženili, na svatbě jsme nebyli: ani mistr, ani já, ani naše mistrová.

Sušil 2055 | Dyž komára ženili (42%)
[: Dyž komára ženili, :] [: krapky vína neměli. :] Přiletěl k nim slavíček, dal jim vína židlíček. Jak se vína napili, hned komárka zabili. Komár leží na dvoře, muška plače v komoře. Neplač, muško, co ti je? Šak komárek ožije. A jak mně má ožiti, dyž je na smrt zabitý. Sádlo z něho vybrali, za sto zlatých prodali.*) Kůžu ešče za tolar, to byl, Bože, za komár.

Sušil 2056 | Dyž komára ženili joj joj ženili (41%)
Dyž komára ženili, joj, joj, ženili, [: joj, joj, ženili; :] kouska chleba neměli. Přiletěl k nim slavíček, dal jím chleba krajíček, k tomu vína žídlíček atd.

Smutný 09/046 | Já so sa neženil lidia ma (41%)
Já so sa neženil, lidia ma ženili

Erben 5/108 | Za naší lukou (21%)
Za naší lukou ševci se tlukou: někteří potěhem, někteří rukou.

Erben 7/031 | Když se milý na vojnu bral (21%)
Když se milý na vojnu bral, 1) své panence přikazoval, aby se mu nevdávala, sedům let na něj čekala: „Má panenko! nevdávej se, za sedům let přijdu zase; za sedům let přijdu domů, zlatý prsten nosit budu.“ A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce; když nažala, navázala, po poli se ohledala. Neviděla tam žádného, jen vojáčka samotného; ptala se ho: „Můj panáčku! víte-li o mém miláčku?“ „Tvůj milý se tam oženil, já sám na jeho svatbě byl. Co mu vzkážeš, holubičko, bílá, červená růžičko?“ „Vzkazuju mu tolik toho: aby do něj udeřilo!“ Otočil se a zasmál se, zlatý prsten zatřpytil se. „To je prsten s mého prstu, co jsem dala mu na cestu!“ – „Co mu vzkážeš, ještě více, ty modrooká dívčice?“ „Vzkazuju mu tolik zdraví, co je na té louce trávy; vzkazuju mu tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti!“ Kostelíček v černém lese: „Pojď, má milá, oddáme se; pan farář nám ruce sváže, žádný nás už nerozváže.“ 2) 1) Můj milý na vojnu jede, a co on mně přikazuje? abych já se nevdávala, sedum let na něj čekala atd. 2) Na konci dodávají: Skládal voják tu písničku, dal ji milé za hubičku; ta písnička velmi hezká, stojí nejmíň za dvá česká.

Bartoš 1901 / 0103a | Když můj milý na vojnu bral (21%)
Když můj milý na vojnu bral, [: velice mi přikazoval: :] Abych se já nevdávala [: sedm let na něj čekala. :] A jak bylo v osmém roce [: žala trávu na potoce. :] Jak nažala, navázala [: za sebe se podívala. :] Neviděla tam žádného [: jenom vojáčka švarného. :] A hneď se ho vyptávala [: co tam její milý dělá. :] Tvůj milý se včera ženil [: já jsem na jeho svatbě byl. :] Co mu vzkážeš, Anduličko? [: červená, bílá růžičko ? :] Já mu vzkážu mnoho štěstí [: co je v tom hájičku listí. :] Ohlédl se a zasmál se [: zlatý prsten zaleskne se. :] Kdybys byla zle mluvila [: byla bys život pozbyla. :] Ale žes dobře mluvila [: tak včil budeš moja žena. :]

Sušil 1157 | Na svatbě starosvatka upečenou kouru do (21%)
Na svatbě starosvatka upečenou kouru do šatky zavazuje tak, aby jí hlava rozmarýnem okrášlená vyhlídala. I vyleze s ní na stolici a zpívá, an jí hudba hraje: A když bylo kole vesna, to kuřička vajco sněsla, kokokokokokokdak, sněsla vajca za patak, kokokokokdak. Se strany druhé družba chytá kouru, vylezev na druhou stolici u stolu, a při slově posledním (kokokokokdak) rovnýma nohama na stůl skočí; zevšad mu zpívají: Ty kokošku nělitaj, tej kuřičky něchytaj! načež odpovídá: Ja ju chytnu.

Bartoš 1901 / 0847 | Přerozkošný stav manželský (21%)
Přerozkošný stav manželský, který Bůh v ráji vštípil, a pak v Káni Galilejské Ježíš Kristus posvětil; jsa na svatbě se svó matkó první zázrak učinil, dyž při vína nedostatku vodu ve víno změnil.

Erben 5/110 | Vlaštovička švitoří (21%)
Vlaštovička švitoří, má bíly černy peří, ráno vstává, povolává, ševci nadává. „Pane mistře, satane! my štětiny nemáme: ráno vstaň a pomodli se, a jdi do stáje.“ Já do stáje nepudu, radši na pole pudu: náš pan slouha svině pase, prosit ho budu. Aby on mi dovolil, že si svini oholím: že mu taky připijeme, to mu připovím.

Černík 1908 / 067 | Keď som k vám chodzieval (21%)
Keď som k vám chodzieval, pálené nosieval, radi sce mňa mali, rodičóvja milí. A včil ku vám chodzím, pálené něnosím, už mi mamka hrešja: táhni od méj céry. Keď som k vám chodzieval, chodzievali páni, a deď já něchodzím, už něchodzí žjádný. Keď som k vám chodzieval, chodzievali ševci, keď som já zaněchal, zaněchali šetci.