Smutný 09/046 | Já so sa neženil lidia ma

7 words

Smutný 09/046 | Já so sa neženil lidia ma (100%)
Já so sa neženil, lidia ma ženili

Sušil 2055 | Dyž komára ženili (97%)
[: Dyž komára ženili, :] [: krapky vína neměli. :] Přiletěl k nim slavíček, dal jim vína židlíček. Jak se vína napili, hned komárka zabili. Komár leží na dvoře, muška plače v komoře. Neplač, muško, co ti je? Šak komárek ožije. A jak mně má ožiti, dyž je na smrt zabitý. Sádlo z něho vybrali, za sto zlatých prodali.*) Kůžu ešče za tolar, to byl, Bože, za komár.

Erben 3/175 | Když se ševci ženili (97%)
Když se ševci ženili, na svatbě jsme nebyli: ani mistr, ani já, ani naše mistrová.

Sušil 2056 | Dyž komára ženili joj joj ženili (97%)
Dyž komára ženili, joj, joj, ženili, [: joj, joj, ženili; :] kouska chleba neměli. Přiletěl k nim slavíček, dal jím chleba krajíček, k tomu vína žídlíček atd.

Bartoš 1901 / 0571 | Ej já ubohý (3%)
Ej já ubohý, [: co mám děłat? :] Mám-li sa žénit, [: či vandrovat? :] Ej vandrovat ňa [: nohy boľá, :] ej žénit sa ně [: nedovoľá. :] Ej kážú sa ně [: ožéniti, :] ej já sa bójím, že ňa bude žena biti.

Erben 3/207 | Ženěníčko ženě- (3%)
Ženěníčko, ženě-, ženění, to je horší nežli vězení: z vězení si člověk pomůže, ale od zlé ženy nemůže. Co pak jste, rodiče, myslili, že jste mě k ženěni nutili? dostal jsem s ní čtyry tisíce, ty mně zarmoutily mý srdce. Peníze jsem rozdal na dluhy, nemůžu se zbavit obludy: pořád ne mně sedí jako drak, bodejž jí vzal sobě černej šlak! Ženění, ženění! horši než vězení: z vězení si pomůže, a od ženy nemůže. Má žena falešná ona mi odešla: bodejž je mi utekla rovnou cestou do pekla!

Erben 7/031 | Když se milý na vojnu bral (3%)
Když se milý na vojnu bral, 1) své panence přikazoval, aby se mu nevdávala, sedům let na něj čekala: „Má panenko! nevdávej se, za sedům let přijdu zase; za sedům let přijdu domů, zlatý prsten nosit budu.“ A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce; když nažala, navázala, po poli se ohledala. Neviděla tam žádného, jen vojáčka samotného; ptala se ho: „Můj panáčku! víte-li o mém miláčku?“ „Tvůj milý se tam oženil, já sám na jeho svatbě byl. Co mu vzkážeš, holubičko, bílá, červená růžičko?“ „Vzkazuju mu tolik toho: aby do něj udeřilo!“ Otočil se a zasmál se, zlatý prsten zatřpytil se. „To je prsten s mého prstu, co jsem dala mu na cestu!“ – „Co mu vzkážeš, ještě více, ty modrooká dívčice?“ „Vzkazuju mu tolik zdraví, co je na té louce trávy; vzkazuju mu tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti!“ Kostelíček v černém lese: „Pojď, má milá, oddáme se; pan farář nám ruce sváže, žádný nás už nerozváže.“ 2) 1) Můj milý na vojnu jede, a co on mně přikazuje? abych já se nevdávala, sedum let na něj čekala atd. 2) Na konci dodávají: Skládal voják tu písničku, dal ji milé za hubičku; ta písnička velmi hezká, stojí nejmíň za dvá česká.

Černík 1908 / 070 | Maryš moja (3%)
Maryš, moja Maryš, čo má telko moříš, ej, prečo mi, Marynka, dverí něotvóríš, ej, dveří něotvóríš? Otváraj, otváraj, lebo hore stávaj, ej, sceš-li moja býci, s iným něsadávaj, ej, s iným něsadávaj. Ona otvárala, na mňa ništ nědala, ej, já som sa oženil, ona něvydala, ej, ona něvydala. Vydám sa já, vydám, veru sa já vydám, ej, veru si já telko rozkadzovac nedám, ej, rozkadzovac nedám, Vydám sa já, vydám, prevelice ráda, ej, ako je to pekné, keď je žena mladá, ej, keď je žena mladá.

Sušil 1426 | Ach můj Bože co mám (3%)
[: Ach, můj Bože, co mám dělať, :] [: mám sa ženiť, :] či vandrovať. Vandroval bych, nohy bolá, ženiť sa mi nedovolá.1)

Sušil 1605 | Ach pane panáčku (3%)
Ach, pane, panáčku, já vás pěkně prosím, učte mia otčenáš, [: já sa ženit mosím. :] Šablička brúsená, to je moja žena, ona mia vyseká, keď mně bude třeba. Dobře mně říkali má stará maměnka, že mně bude dobrá z kolaje voděnka. Dobře mně říkali můj starý tatíček, že mně bude dobrý komisní chlebíček. Ach, Bože, rozbože, kde já mám rodiče, na vojnu jít musím, mé srdečko plače. Má stará maměnko, hluboko ležíte, na vojnu mia vzali, vy o tom nevíte.

Sušil 1632 | Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka (3%)
Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka, dali oni sobě nalit starého vínečka. Jak se podnapili, hned se uradili, kerého by šohajíčka na vojnu dostali. Vezmeme-li bohatého, toho bude škoda, kerý má co doma robit, toho doma třeba. Vezmem chudobného, co nemá žádného, a ten može maširovat do pole širého. Stojí šohaj v maštalence, vrané koně češe, ohlídá se z boka na bok, co mu milá nese; a nese mu dárek, řetaz, puta, zámek, tu máš, milý šohajíčku, císařský závdanek. O takový, o závdanek já vám nic nestojím, šak vy o tom dobře víte, že se ženit strojím. Můj tatíček starý, má matička taky, komu jich mám zanechati, ubohé žebráky.