Erben 5/144 | Sedlák z Prahy jede

19 words

Erben 5/144 | Sedlák z Prahy jede (100%)
Sedlák z Prahy jede, selku s sebou veze: vona mu slibuje, že prej mu daruje, co na voze veze.

Erben 5/145 | Vzal si sedlák (48%)
Vzal si sedlák selku slepou, klisnu hluchou, kosu tupou; seče trávu za chalupou. Tráva suchá, selka slepá, klisna hluchá, kosa tupá: sedlák seče jen to lupá.

Bartoš 1901 / 1288 | Mysľiveček młádeneček (47%)
Mysľiveček, młádeneček v hájku odpočívá, kerá pěkná, kerá šumná, prstem na ňu kývá. Vy mysľivci máło dbáte na svoje ľevírky, miłujete seľské cérky a potom aj seľky. Najprv cérku, potom seľku, najposľedy dívku, a jak šecky pomiłuje, utěká k ľevírku.

Erben 5/402 | Jaro se otvírá (25%)
Jaro se otvírá, všecko se usmívá, teskno je seděli; stromy zelenají, ptáčkové zpívají, radost je si vyjíti: a já pěšky nepudu, na koni sedět budu, tu barvu zelenou a pěknou červenou rozjímati si budu. Pan rytmistr ke mně: „Pověz mi upřímně, co tě k tomu nutí, že u Prahy v logru chceš se dát na vojnu a chceš hulánem býti?“ A milostivý pane! co žádám, ať se stane: dávno už se souží, mé srdéčko touží po té zelené barvě. Tu mě oblíkali, štěstí vinšovali, zelený kabát dali, červeny vejložky – ach což je to hezky! – ty jsou mi darovali; čepičku s fedrpušem: Má panenko! pospěš sem, podej mi ručičku a dej mi hubičku, už se spolu rozejdem. Má panenka běží, ručičkama lomí, pláče a naříká: „Ach, co’s to učinil a mne tak zarmoutil?“ černé oči utírá. Neplač a nenaříkej, a prej mi té radosti; vrať se zase domu, poruč pánu Bohu – máš tam mládenců dosti!

Bartoš 1901 / 0113 | V javorových horách (24%)
V javorových horách miłovaľi sa dvá, spadło na ně dřevo, zabiło jich oba. Dobře uděłało, že oba zabiło, nebudú naříkat jeden pro druhého. Nevěřte, děvčátka, nevěřte chłapcovi, co on vam sľibuje, dyž za vama chodí. On vám nasľibuje, že on si vás vezme, a jak vás okłamá ani nepohľédne. Hrušky, dyž dozrajú, na zem opadajú, šohajovy sľuby, na zem popadajú. Šohajovy sľuby ony sú tak stáłé, ony sú tak stáłé jak ty hrušky płané. Hrušky, dyž uzrajú, na zem opršíja, šohajovy sľuby děvča ošidíja.

Sušil 0762 | Pod tú černú horú (24%)
Pod tú černú horú [: husičky se perú. :] Poďme, moja milá, zabijem některú. Ty budeš mět maso, já budu mět peří; nech žádná panenka mládencům nevěří. Nevěřte, děvčátka, nevěřte synkovi, co on vám slibuje, dyž za vama chodí. Ty synkovy sliby jak na vodě ryby; ony jsú tak stálé, jak ty hrušky plané. Hrušky dyž uzrajú, na zem popadajú: Ty synkovy sliby děvče oklamajú. Letěla husička, letěla bez pera; proč si mě, má milá, proč si mě nechtěla? Já sem tě nechtěla, že za jinú chodíš a se mnú se vodíš.

Erben 5/398 | Alou alou! zahrajte mně (24%)
Alou, alou! zahrajte mně hodně z vesela, že mně moje nejmilejši vodpověděla: z toho si nic nedělám, klobouk na stranu si dám; proto že jsem švárnej jonák, sobě zazpívám! Zelená je švárná barva, lásky barva je; černovoky děvče hezký už mne miluje: upřímně mne miluje, štěstí mnoho slibuje, až se domu z vojny vrátím, že bude moje. Já už sedím na mém vraném, vraném koníčku; přiveďte mně, kamarádi, mou holubičku: ať se se mnou rozžehná, bílou ruku mi podá, přes pole mne vyprovodí holubička má.

Sušil 0137 | Maria po Bohu v tom světě (24%)
Maria, po Bohu v tom světě náděje, tebe naše srdce milovat slibuje. Ty jsi překrásného matka milování, nad tebe po Bohu krásnější není. Není hoden míti srdce ve svém těle, kdo by nemiloval matičky spanilé. Patř na srdce naše, jak láskou plápolá, k tobě, o, Maria, ustavičně volá. Tys poklad, tys klenot v tom světě nejdražší; budiž, o, matičko, pomocnicí naší. Poníženě k svatým nohám tvým padáme, dej nám, ať se s tebou v nebesích shledáme.

Erben 2/129 | Což jest ta láska zlá (24%)
Což jest ta láska zlá, když mají holku dvá: jeden ji miluje, druhej jí slibuje – nechají tak obá.

Erben 2/157 | Míšeňská jablíčka – (20%)
Míšeňská jablíčka – pojďme na ně: budem je vařívat na smetaně; pozveme Mařenku, mou zlatou panenku, taky na ně. Má zlatá Mařenka v komůrce spi; přišel k ní Jeníček, probudil ji: Pí, moje Mařenko, má zlatá panenko! na mé zdraví. „Proč bych já na vaše zdraví pila? vždyť já nejsem žádná vaše milá.“ Jsi, moje Mařenko, má zlatá panenko, žádná jiná. „Vždyť jsou mi to lidé povídali, že jste prej za jinou chodívali?“ Nevěř, má Mařenko, má zlatá panenko! lidi lhali!

Erben 2/102 | Za tou naší stodoličkou (20%)
Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou naříkala má panenka, že prej chodím za jinou. Nevěř tomu, má panenko, nevěř ty nic žádnému: já nechodím než za tebou, a jinou si nevěrnu. Já bych za tebou nechodil, kdybys nebyla hezká: když já tejden tě nevidím, po tobě se mi stejská.