Erben 5/236 | Slunce za hory zachází

21 words

Erben 5/236 | Slunce za hory zachází (100%)
Slunce za hory zachází: pusť nás z roboty, rychtáři! vůkol se blýská, mně se tu stýská – k mej milej cesta neblízká.

Erben 5/350 | Ten Sebranský kostelíček (44%)
Ten Sebranský kostelíček, vůkol něho černý les: ještě se podívám, také-liž uhlídám, jede-li můj milý kdes. Ach, jede můj milý, jede na tom vraném koníčku, on sobě připíná, on sobě připíná na levý bok šavličku. Jak sobě šavličku připjal, postavil se před svůj dům; zaplakal, zaželel, zaplakal, zaželel, až pod ním zařičel kůň. Ach, má rozmilá matičko! což pak vy mne neznáte, že vy mne s mým koněm před tím naším domem tak dlouho stát necháte? Jak matička uslyšela, na ulici vyběhla: „Vítám tě, můj synu! kdo tě dal na vojnu, kdo je toho příčina?“ Dal jest mě na vojnu vzíti náš Sebranský milostpán: na vojnu mě vzali, provazy svázali, ještě ke mně vartu dal. A ta varta u mne stála od večera do rána; a jak pán Bůh den dal, a jak pán Bůh den dal, odvezli mě do Brna. Jak mě do Brna přivezli, zastavili u brány: „Otevřete vrata, vezem vám rekruta, Sebranský to poddaný.“ Ach, má rozmilá matičko! já vás prosím velice, ublížit nedejte a neubližujte mojí mladé manželce. Dá-li jí Bůh v roce synka, nebo hezkou dcerušku, já jí z vojny pošlu, já jí domů pošlu vyšívanou podušku. Vyšívanou poduštičku a růžový povíjan: tu máš na památku, můj zlatý obrázku, že jsem tebe miloval.

Erben 3/059 | Vstala jest Anička (44%)
Vstala jest Anička v bílej den, a šla do maštale pro oheň. Zavolala k sobě – Jeníčka, aby jí nasekal dřívička. Popad on sekyrku dřevěnou, vysekal kolíbku zelenou. Tu si máš, Aničko, kolíbej, po jiných mládencích nehlídej! „Vždyť já ti po jiných nehlídám, proto že jen tebe ráda mám.“ V tom přižene se z komory babička, majíc na rukou děťátko z peřinek ustrojené, a běhajíc vůkol houpá je, konejší a zpívá: Hajej, dadej, hajej, pacholíčku malej! hajej, dadej, nynej – za rok bude jinej.

Erben 5/277 | Když v některém domě se zdržuje (44%)
Když v některém domě se zdržuje dchoř, hospodář, chtě jej vypudili, vezme buben a bubnuje po celém domě i vůkol, při tom říkaje: Tluču, tluču na buben: vyjdi, dchořt, z domu ven!

Galko 1/089 | Jako si, môj milý, cez tie hory prešol (30%)
Jako si, môj milý, cez tie hory přesol, [: asnaď ťa jarábok :] [: na krídlach preniesol? :] Ani ma jarábok na krídlach neniesol, [: len som ťa, má milá, :] [: navštíviti prišol. :] Snilo sa mi, snilo, že pole horelo, [: a to sa milému :] [: líčko červenelo. :] Snilo sa mi, snilo, že sa v poli blýska, [: a to sa mej milej :] [: zablyšťali očká. :] Snilo sa mi, snilo, dážď že v noci padal, [: a to si ty, milý, :] [: pod oblôčkom plakal. :]

Sušil 1093 | Zdálo se mně zdálo (30%)
Zdálo se mně, zdálo, že sa od hor mrači, a to sa černajú šohajovi oči. Zdálo se mně, zdálo, že se od hor blyská, a červenajú sa šohajovi lička.1)

Sušil 2019 | Dyž sem já byl malé chlapec (30%)
Dyž sem já byl malé chlapec, na husle sem hrával, struny se mně potrhaly, šmytec se mně zlámal.1) Poslali mně na vobróčky, nařezal sem hůlek, abych se měl čém brániti, když pojede Turek. Turek jede od Skalice, šabla se mu blýská, utikéme všecí bratři, ať nás nepotříská.2) Nebojím se ani Turka, ani toho Švédy. Vylezu si na skalinu, nabiju si kédy. Jak já budu kédovati na ty moje kédy, bude Turek střečkovati, bude konec vojny.

Erben 2/765 | Rád bych se oženil (29%)
Rád bych se oženil, ale bojím se: vezmu-li si starou, že ošidím se. Rád bych si vzal mladou, není věc jistá: ta po jinších touží, očima blýská.

Galko 1/122 | Ide kuruc pri Dunaji (29%)
Ide kuruc pri Dunaji, šabľa sa mu blýska, ide Nemec ticho za ním, len plecima stíska; ide Maďar vedľa neho, vytiera si fúzy, ide Slovák proti nemu, kuruc utiecť musí.

Erben 5/235 | Sluníčko za hory (24%)
Sluníčko za hory zachází: pusťte nás z roboty, rychtáři! pusťte nás, ach prosím vás: však my vám přijdeme zejtra zas.

Erben 2/424 | Slunéčko zachází (20%)
Slunéčko zachází, potěšení moje, slunéčko zachází už za horu: o tom já dobře vím, a v tom se nemejlím, že tě, má panenko, nedostanu. Stezička šlapaná lesíčkem nahoru, stezička šlapaná, má milá, k vám: kdybych to byl věděl, že svoji nebudem, byl bych já stezičku šlapal jinam. Přeškoda, má milá, že nejsi upřímná, přeškoda, má milá, že’s tak hrdá; myslíš si o sobě, že není nad tebe: však ona tě zmejlí naděje tvá!