Erben 5/277 | Když v některém domě se zdržuje
Text:
Když v některém domě se zdržuje dchoř, hospodář, chtě jej
vypudili, vezme buben a bubnuje po celém domě i vůkol, při tom říkaje:
Tluču, tluču na buben:
vyjdi, dchořt, z domu ven!
32 words
Podobné písně
Erben 5/277 | Když v některém domě se zdržuje (100%)
Když v některém domě se zdržuje dchoř, hospodář, chtě jej vypudili, vezme buben a bubnuje po celém domě i vůkol, při tom říkaje: Tluču, tluču na buben: vyjdi, dchořt, z domu ven!
Sušil 2318 | Smrtná neděla dnes nám nastala (32%)
Smrtná neděla dnes nám nastala [: a my sobě rozjímáme :] smrť Ježíše Pána. Jenž umřel pro nás, chtě vykoupit nás, s nebe dolů na zem stoupil, aby nás hříšné vykoupil. Maria, pros za nás. Svatá Marketo, dej nám nový léto na pšeničko, na žito, až nám bude žíti, rač nám otevříti. Troje brány odevřený a zlatéma podepřený. Až se smrti dotkli a jí hlavu setkli. Královničko, královno, mazaničko mazaná. Dejte nám, dejte nového koláče, ať se nám smrtka nerozplače. Máme smrtko maló, tuze rozmazanó; nechce s nama choditi, musíme ju nositi.
Erben 2/037 | Čí je to pachole? (22%)
Čí je to pachole? v noci chodí: vono cely noci lidi budí. Dyť je to pachole lichtářovo: von chodí za cerú šafářovo. Tluču, tluču, dívčko, votevři mně: dyt to není v létě, je to v zimě. „Dyť bych já ti ráda votevřila, kdyby moje máma neslyšila. Kdyby moje máma huslyšíla, vona by nás třeba voba zbila. Jdi ty raděj, chlapče, jdi ty domů: poruč ty mě tady pánu Bohu.“
Erben 2/179 | Ach mé roztomilé (22%)
Ach mé roztomilé, zlaté okýnko! já tluču na dvéře, má panenko! já tluču prudce, otevři, srdce! spíš-li ty či nespíš, moje duše? Spala jsem, už nespím, zlatý holečku! pantáta s paňmámou v pokojíčku: až táta usne, pomilujem se, budem si povídat do svítání. Když se pomilujem, můžeš jít domů, není ti třeba říct nic nikomu; můžeš pucovat, koně kšírovat, do pole širého jeti vorat.
Bartoš 1901 / 1240 | Vtáčkové zpyévajú jaro nastává (21%)
Vtáčkové zpyévajú, jaro nastává, na tom pěkném strome kvet rozvonává, vtáčkové zpyévat budú, šabľenky bľinkat budú, ty naše hłavenky ľiétat nám budú. Dostał som já koná sivovraného, od pana císara darovaného, môj konýček sa ľaká, vydzí Turka z daľaka, ach Bože, Rozbože, vojna veľiká. Oj už ten náš tambór na buben bubnuje, a ten náš jeneráľ komandýruje, aľo, chłapci, aľomarš, vemte svoju patrontaš, a braňte sa, dzeci, napomýnám vás.
Erben 5/350 | Ten Sebranský kostelíček (17%)
Ten Sebranský kostelíček, vůkol něho černý les: ještě se podívám, také-liž uhlídám, jede-li můj milý kdes. Ach, jede můj milý, jede na tom vraném koníčku, on sobě připíná, on sobě připíná na levý bok šavličku. Jak sobě šavličku připjal, postavil se před svůj dům; zaplakal, zaželel, zaplakal, zaželel, až pod ním zařičel kůň. Ach, má rozmilá matičko! což pak vy mne neznáte, že vy mne s mým koněm před tím naším domem tak dlouho stát necháte? Jak matička uslyšela, na ulici vyběhla: „Vítám tě, můj synu! kdo tě dal na vojnu, kdo je toho příčina?“ Dal jest mě na vojnu vzíti náš Sebranský milostpán: na vojnu mě vzali, provazy svázali, ještě ke mně vartu dal. A ta varta u mne stála od večera do rána; a jak pán Bůh den dal, a jak pán Bůh den dal, odvezli mě do Brna. Jak mě do Brna přivezli, zastavili u brány: „Otevřete vrata, vezem vám rekruta, Sebranský to poddaný.“ Ach, má rozmilá matičko! já vás prosím velice, ublížit nedejte a neubližujte mojí mladé manželce. Dá-li jí Bůh v roce synka, nebo hezkou dcerušku, já jí z vojny pošlu, já jí domů pošlu vyšívanou podušku. Vyšívanou poduštičku a růžový povíjan: tu máš na památku, můj zlatý obrázku, že jsem tebe miloval.
Erben 3/059 | Vstala jest Anička (16%)
Vstala jest Anička v bílej den, a šla do maštale pro oheň. Zavolala k sobě – Jeníčka, aby jí nasekal dřívička. Popad on sekyrku dřevěnou, vysekal kolíbku zelenou. Tu si máš, Aničko, kolíbej, po jiných mládencích nehlídej! „Vždyť já ti po jiných nehlídám, proto že jen tebe ráda mám.“ V tom přižene se z komory babička, majíc na rukou děťátko z peřinek ustrojené, a běhajíc vůkol houpá je, konejší a zpívá: Hajej, dadej, hajej, pacholíčku malej! hajej, dadej, nynej – za rok bude jinej.
Erben 5/236 | Slunce za hory zachází (16%)
Slunce za hory zachází: pusť nás z roboty, rychtáři! vůkol se blýská, mně se tu stýská – k mej milej cesta neblízká.
Sušil 2189 | Vlk s kozú tancuje (14%)
Vlk s kozú tancuje, húser jím bubnuje. baran pivo vaří, kocúr hospodaří atd. viz č. 2148
Sušil 1631 | Ta brněnská brána (13%)
Ta brněnská brána kolem malovaná, poď ňú sedí mamka ceuá upuakaná. Došeu k ní syneček, ruce jí podává: Nepuačte, mamičko, šak je to svadba má. Nepuačte, mamičko, nepuačte vy toho, šak ta moja svatba nekoštuje mnoho. »Co je to, synáčku, co je to za svatba, a že na ní néni žádná rodina tvá.« A ten starý rychtář a ten je ten můj svat, tak mňa dau on svázat, jako šibenca kat. Tolé mně dau družbů, všecek sem sa strápiu, ešče mně povídau, abych sa nevrátiu. Nepuačte, mamičko, už je všecko darmo, musím mašírovat večer lebo ráno. Už tambor bubnuje, šohaj maširuje, ta jeho mamička ruce zauamuje. Ruce zauamuje, za svoju huavičku; komu mia tu necháš, chudobnú mamičku.
Bartoš 1901 / 1167 | Od Brodu (13%)
Ešcě sem nepočáł děvčátko miłovat, už tambor bubnuje, mosím maširovat. Už tambor bubnuje, šohaj maširuje, už to děvče švárné ruce załamuje.
Když v některém domě se zdržuje dchoř, hospodář, chtě jej vypudili, vezme buben a bubnuje po celém domě i vůkol, při tom říkaje: Tluču, tluču na buben: vyjdi, dchořt, z domu ven!
Sušil 2318 | Smrtná neděla dnes nám nastala (32%)
Smrtná neděla dnes nám nastala [: a my sobě rozjímáme :] smrť Ježíše Pána. Jenž umřel pro nás, chtě vykoupit nás, s nebe dolů na zem stoupil, aby nás hříšné vykoupil. Maria, pros za nás. Svatá Marketo, dej nám nový léto na pšeničko, na žito, až nám bude žíti, rač nám otevříti. Troje brány odevřený a zlatéma podepřený. Až se smrti dotkli a jí hlavu setkli. Královničko, královno, mazaničko mazaná. Dejte nám, dejte nového koláče, ať se nám smrtka nerozplače. Máme smrtko maló, tuze rozmazanó; nechce s nama choditi, musíme ju nositi.
Erben 2/037 | Čí je to pachole? (22%)
Čí je to pachole? v noci chodí: vono cely noci lidi budí. Dyť je to pachole lichtářovo: von chodí za cerú šafářovo. Tluču, tluču, dívčko, votevři mně: dyt to není v létě, je to v zimě. „Dyť bych já ti ráda votevřila, kdyby moje máma neslyšila. Kdyby moje máma huslyšíla, vona by nás třeba voba zbila. Jdi ty raděj, chlapče, jdi ty domů: poruč ty mě tady pánu Bohu.“
Erben 2/179 | Ach mé roztomilé (22%)
Ach mé roztomilé, zlaté okýnko! já tluču na dvéře, má panenko! já tluču prudce, otevři, srdce! spíš-li ty či nespíš, moje duše? Spala jsem, už nespím, zlatý holečku! pantáta s paňmámou v pokojíčku: až táta usne, pomilujem se, budem si povídat do svítání. Když se pomilujem, můžeš jít domů, není ti třeba říct nic nikomu; můžeš pucovat, koně kšírovat, do pole širého jeti vorat.
Bartoš 1901 / 1240 | Vtáčkové zpyévajú jaro nastává (21%)
Vtáčkové zpyévajú, jaro nastává, na tom pěkném strome kvet rozvonává, vtáčkové zpyévat budú, šabľenky bľinkat budú, ty naše hłavenky ľiétat nám budú. Dostał som já koná sivovraného, od pana císara darovaného, môj konýček sa ľaká, vydzí Turka z daľaka, ach Bože, Rozbože, vojna veľiká. Oj už ten náš tambór na buben bubnuje, a ten náš jeneráľ komandýruje, aľo, chłapci, aľomarš, vemte svoju patrontaš, a braňte sa, dzeci, napomýnám vás.
Erben 5/350 | Ten Sebranský kostelíček (17%)
Ten Sebranský kostelíček, vůkol něho černý les: ještě se podívám, také-liž uhlídám, jede-li můj milý kdes. Ach, jede můj milý, jede na tom vraném koníčku, on sobě připíná, on sobě připíná na levý bok šavličku. Jak sobě šavličku připjal, postavil se před svůj dům; zaplakal, zaželel, zaplakal, zaželel, až pod ním zařičel kůň. Ach, má rozmilá matičko! což pak vy mne neznáte, že vy mne s mým koněm před tím naším domem tak dlouho stát necháte? Jak matička uslyšela, na ulici vyběhla: „Vítám tě, můj synu! kdo tě dal na vojnu, kdo je toho příčina?“ Dal jest mě na vojnu vzíti náš Sebranský milostpán: na vojnu mě vzali, provazy svázali, ještě ke mně vartu dal. A ta varta u mne stála od večera do rána; a jak pán Bůh den dal, a jak pán Bůh den dal, odvezli mě do Brna. Jak mě do Brna přivezli, zastavili u brány: „Otevřete vrata, vezem vám rekruta, Sebranský to poddaný.“ Ach, má rozmilá matičko! já vás prosím velice, ublížit nedejte a neubližujte mojí mladé manželce. Dá-li jí Bůh v roce synka, nebo hezkou dcerušku, já jí z vojny pošlu, já jí domů pošlu vyšívanou podušku. Vyšívanou poduštičku a růžový povíjan: tu máš na památku, můj zlatý obrázku, že jsem tebe miloval.
Erben 3/059 | Vstala jest Anička (16%)
Vstala jest Anička v bílej den, a šla do maštale pro oheň. Zavolala k sobě – Jeníčka, aby jí nasekal dřívička. Popad on sekyrku dřevěnou, vysekal kolíbku zelenou. Tu si máš, Aničko, kolíbej, po jiných mládencích nehlídej! „Vždyť já ti po jiných nehlídám, proto že jen tebe ráda mám.“ V tom přižene se z komory babička, majíc na rukou děťátko z peřinek ustrojené, a běhajíc vůkol houpá je, konejší a zpívá: Hajej, dadej, hajej, pacholíčku malej! hajej, dadej, nynej – za rok bude jinej.
Erben 5/236 | Slunce za hory zachází (16%)
Slunce za hory zachází: pusť nás z roboty, rychtáři! vůkol se blýská, mně se tu stýská – k mej milej cesta neblízká.
Sušil 2189 | Vlk s kozú tancuje (14%)
Vlk s kozú tancuje, húser jím bubnuje. baran pivo vaří, kocúr hospodaří atd. viz č. 2148
Sušil 1631 | Ta brněnská brána (13%)
Ta brněnská brána kolem malovaná, poď ňú sedí mamka ceuá upuakaná. Došeu k ní syneček, ruce jí podává: Nepuačte, mamičko, šak je to svadba má. Nepuačte, mamičko, nepuačte vy toho, šak ta moja svatba nekoštuje mnoho. »Co je to, synáčku, co je to za svatba, a že na ní néni žádná rodina tvá.« A ten starý rychtář a ten je ten můj svat, tak mňa dau on svázat, jako šibenca kat. Tolé mně dau družbů, všecek sem sa strápiu, ešče mně povídau, abych sa nevrátiu. Nepuačte, mamičko, už je všecko darmo, musím mašírovat večer lebo ráno. Už tambor bubnuje, šohaj maširuje, ta jeho mamička ruce zauamuje. Ruce zauamuje, za svoju huavičku; komu mia tu necháš, chudobnú mamičku.
Bartoš 1901 / 1167 | Od Brodu (13%)
Ešcě sem nepočáł děvčátko miłovat, už tambor bubnuje, mosím maširovat. Už tambor bubnuje, šohaj maširuje, už to děvče švárné ruce załamuje.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Erben 5/277 | Když v některém domě se zdržuje", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 27 Čer 2024), URL: http://folksong.eu/song/23203