Erben 5/252 | Ach ach ach!
Text:
Ach, ach, ach!
spálila jsem hrách;
polívka mně vykypěla,
co jsem smutná vytrpěla –
ach, ach, ach!
spálila jsem hrách.
19 words
Podobné písně
Erben 5/252 | Ach ach ach! (100%)
Ach, ach, ach! spálila jsem hrách; polívka mně vykypěla, co jsem smutná vytrpěla – ach, ach, ach! spálila jsem hrách.
Erben 5/247 | Proč pláčeš má milá (72%)
Proč pláčeš, má milá, Andulko rozmilá? – Jak nemám plakati, sobě naříkati? Mám do služby jíti, ve dvoře sloužili. Ve dvoře služba zlá, šafářka nedobrá. Hrách nedovařený, nemastný, neslaný. Kaše z mouky studily – což mé srdce truchlí! Maso nikdá není, krom o posvícení! Polívka z česneku, práce bez oddechu. Šafář chodí s holí, honí nás po poli.
Sušil 1982 | My máme dcerušku chce se vdávat (27%)
My máme dcerušku, chce se vdávat, neumí na buchty zadělávat. Staňte, mámo, už je ráno, a šak je na buchty zaděláno. A kedy ich pekla, spálila ich a přinďa k muzice chválila ich. A co já dbám, galánů mám, a šak jim spálených buchtiček dám.
Erben 3/192 | Náš táta si mámu chválí (27%)
Náš táta si mámu chválí, že mu málo dříví spálí: při maličkým polínku uvaří mu polívku. Náš táta má hodnou máma, já takovou nedostanu: a bych dost daleko šel, snad bych ji přec nenašel. Náš mlynář si ženu chválí, že mu málo dříví spálí: postavila na úkrop, spálila mu novej plot!
Bartoš 1901 / 1264 | Nekerá panenka (27%)
Nekerá panenka chce se vdávat, [: neumí na vdolke :] zadělávat. Zadělala na ně, spálila je přišla na muziko, chválila je. Dež's te je spálila, sněz je sama, nechoď do hospode beď rač doma!
Erben 2/586 | Vandrovala má panenka (27%)
Vandrovala má panenka do Uher, do Uher; spálila si mezulánku vo uhel, vo uhel. Vandrovala má panenka do Němec, do Němec; spálila si mezulánku vo hrnec, vo hrnec.
Sušil 0686 | Na lichnovskych horach (4%)
Na lichnovskych horach seje syneček hrach, galanečka jeho dive se na něho. Nědivaj se na mne, galanečko moja, něbuděš ty moja, to něni věc možna. Něvěřiš, synečku, něvěřiš ty v Boha? A to je věc možna, že ja budu tvoja. Budě-li, synečku, tvoja kera ina, s tu tobě mily Bůh požehnani něda. Esli mne ošidiš, ten hřich na tě spadně, těžko budě, synku, zapominať na mne. Ach, už budě, synku, něskoro nařikať, dy vas něrozvodi krom ryl a motyka. Dyž ty se oženiš, ja budu slobodnu, možu se obratiť na keru chcu stranu. Nepřijdě-li jeden, přijdě zase inši, ešče mi može byť memu srdcu milši. Chudobna děvečka je rovně dar boži, čekaj ty, synečku, co na tě Bůh vloži.
Sušil 1511 | Co se to tam (4%)
[: Co se to tam, :] můj synečku, [: v poli zelená? :] [: Že se mně to, můj synečku, :] [: hrubě pěkný zdá? :] Zelená se, má děvečko, mýho otca hrach, až uzraje, má děvečko, budeme ho žat. Jakživa sem, můj synečku, hrachu nežala, ani ve svých bílých rukách srpa neměla. V létě srpa, můj synečku, v zimě přaslice, jenom sem se dívávala na bílý ruce. Učila sem se, synečku, chlapce milovat, ale sem se neučila rukama dělat.
Erben 3/062 | Co se to tam má nejmilejší (4%)
Co se to tam, má nejmilejší, v poli zelená? co se to tam, mé milé srdéčko, v poli zelená? „Zelená se, můj nejmilejší, otce mého hrách, zelená se, mé milé srdečko, na našich drahách!“ Nebudeme, má nejmilejší, darmo čas mrhat: vezmeš srpeček a já kosičku, půjdem ho sekat. Co pak umíš, mi nejmilejši, v domě děliti? „Krávy dojil, oběd strojit, šaty vyprali. Také umím, můj nejmilejši, bílé lože stlát: až je ustelu, mé milé srdéčko, půjdem na ně spat.“
Erben 2/279 | Na horách dolinách (4%)
Na horách, dolinách sil jest Jeníček hrách; a ta jeho milá lusky tam trhala. Když jich natrhala, sedla na mezičku; čekala, volala: „Můj zlatej Jeníčku!“ Kolik těch lustiček z fěrtoušku vyndala, tolik, tolikráte sobě zavzdychala. Kolik z těch lustiček zelených zrniček, tolik, tolik z očí vylila slziček. „Vždy jsi mně sliboval, že ty si mne vezmeš, jen až pod háječkem žito jaří sežneš. Žito’s jaří sežal, mne jsi přece nevzal: bodejž tobě pán Bůh žádné štěstí nedal. Žádné štěstí nedal na tom tvém statečku, že jsi mne oklamal chudobnou děvečku. Chudobná děvečka, 1) což ta mnoho zkusí! ta každičkou křivdu tiše snášet musí.“ 1) Chudobná děvečka ta ničehož nemá, jenom tu poctivost, kterou si zachová.
Bartoš 1901 / 0423 | (4%)
1. Co sem sa pod oknem nastáł, studenéj voděnky naptał, nesceła miľenka stati, studenéj voděnky dati. Ani k nám, šohajku, nechoď, ani si muziky nevoď, nebudem gaľánka tvoja, nedá ně mamička moja. 2. Nechce ňa děvečka žádná, že je má kapsička prázná, půjdem já od panny k vdově, naplním kapsenky obě. Do jednéj nasypem hrachu, do druhéj nasypem maku, do tretí nasypem zelí, aby ňa děvčátka chtěły.
Ach, ach, ach! spálila jsem hrách; polívka mně vykypěla, co jsem smutná vytrpěla – ach, ach, ach! spálila jsem hrách.
Erben 5/247 | Proč pláčeš má milá (72%)
Proč pláčeš, má milá, Andulko rozmilá? – Jak nemám plakati, sobě naříkati? Mám do služby jíti, ve dvoře sloužili. Ve dvoře služba zlá, šafářka nedobrá. Hrách nedovařený, nemastný, neslaný. Kaše z mouky studily – což mé srdce truchlí! Maso nikdá není, krom o posvícení! Polívka z česneku, práce bez oddechu. Šafář chodí s holí, honí nás po poli.
Sušil 1982 | My máme dcerušku chce se vdávat (27%)
My máme dcerušku, chce se vdávat, neumí na buchty zadělávat. Staňte, mámo, už je ráno, a šak je na buchty zaděláno. A kedy ich pekla, spálila ich a přinďa k muzice chválila ich. A co já dbám, galánů mám, a šak jim spálených buchtiček dám.
Erben 3/192 | Náš táta si mámu chválí (27%)
Náš táta si mámu chválí, že mu málo dříví spálí: při maličkým polínku uvaří mu polívku. Náš táta má hodnou máma, já takovou nedostanu: a bych dost daleko šel, snad bych ji přec nenašel. Náš mlynář si ženu chválí, že mu málo dříví spálí: postavila na úkrop, spálila mu novej plot!
Bartoš 1901 / 1264 | Nekerá panenka (27%)
Nekerá panenka chce se vdávat, [: neumí na vdolke :] zadělávat. Zadělala na ně, spálila je přišla na muziko, chválila je. Dež's te je spálila, sněz je sama, nechoď do hospode beď rač doma!
Erben 2/586 | Vandrovala má panenka (27%)
Vandrovala má panenka do Uher, do Uher; spálila si mezulánku vo uhel, vo uhel. Vandrovala má panenka do Němec, do Němec; spálila si mezulánku vo hrnec, vo hrnec.
Sušil 0686 | Na lichnovskych horach (4%)
Na lichnovskych horach seje syneček hrach, galanečka jeho dive se na něho. Nědivaj se na mne, galanečko moja, něbuděš ty moja, to něni věc možna. Něvěřiš, synečku, něvěřiš ty v Boha? A to je věc možna, že ja budu tvoja. Budě-li, synečku, tvoja kera ina, s tu tobě mily Bůh požehnani něda. Esli mne ošidiš, ten hřich na tě spadně, těžko budě, synku, zapominať na mne. Ach, už budě, synku, něskoro nařikať, dy vas něrozvodi krom ryl a motyka. Dyž ty se oženiš, ja budu slobodnu, možu se obratiť na keru chcu stranu. Nepřijdě-li jeden, přijdě zase inši, ešče mi može byť memu srdcu milši. Chudobna děvečka je rovně dar boži, čekaj ty, synečku, co na tě Bůh vloži.
Sušil 1511 | Co se to tam (4%)
[: Co se to tam, :] můj synečku, [: v poli zelená? :] [: Že se mně to, můj synečku, :] [: hrubě pěkný zdá? :] Zelená se, má děvečko, mýho otca hrach, až uzraje, má děvečko, budeme ho žat. Jakživa sem, můj synečku, hrachu nežala, ani ve svých bílých rukách srpa neměla. V létě srpa, můj synečku, v zimě přaslice, jenom sem se dívávala na bílý ruce. Učila sem se, synečku, chlapce milovat, ale sem se neučila rukama dělat.
Erben 3/062 | Co se to tam má nejmilejší (4%)
Co se to tam, má nejmilejší, v poli zelená? co se to tam, mé milé srdéčko, v poli zelená? „Zelená se, můj nejmilejší, otce mého hrách, zelená se, mé milé srdečko, na našich drahách!“ Nebudeme, má nejmilejší, darmo čas mrhat: vezmeš srpeček a já kosičku, půjdem ho sekat. Co pak umíš, mi nejmilejši, v domě děliti? „Krávy dojil, oběd strojit, šaty vyprali. Také umím, můj nejmilejši, bílé lože stlát: až je ustelu, mé milé srdéčko, půjdem na ně spat.“
Erben 2/279 | Na horách dolinách (4%)
Na horách, dolinách sil jest Jeníček hrách; a ta jeho milá lusky tam trhala. Když jich natrhala, sedla na mezičku; čekala, volala: „Můj zlatej Jeníčku!“ Kolik těch lustiček z fěrtoušku vyndala, tolik, tolikráte sobě zavzdychala. Kolik z těch lustiček zelených zrniček, tolik, tolik z očí vylila slziček. „Vždy jsi mně sliboval, že ty si mne vezmeš, jen až pod háječkem žito jaří sežneš. Žito’s jaří sežal, mne jsi přece nevzal: bodejž tobě pán Bůh žádné štěstí nedal. Žádné štěstí nedal na tom tvém statečku, že jsi mne oklamal chudobnou děvečku. Chudobná děvečka, 1) což ta mnoho zkusí! ta každičkou křivdu tiše snášet musí.“ 1) Chudobná děvečka ta ničehož nemá, jenom tu poctivost, kterou si zachová.
Bartoš 1901 / 0423 | (4%)
1. Co sem sa pod oknem nastáł, studenéj voděnky naptał, nesceła miľenka stati, studenéj voděnky dati. Ani k nám, šohajku, nechoď, ani si muziky nevoď, nebudem gaľánka tvoja, nedá ně mamička moja. 2. Nechce ňa děvečka žádná, že je má kapsička prázná, půjdem já od panny k vdově, naplním kapsenky obě. Do jednéj nasypem hrachu, do druhéj nasypem maku, do tretí nasypem zelí, aby ňa děvčátka chtěły.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Erben 5/252 | Ach ach ach!", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 04 Črv 2024), URL: http://folksong.eu/song/23178