Černík 1908 / 060 | Šohajenko sumný

55 words

Černík 1908 / 060 | Šohajenko sumný (100%)
Šohajenko šumný, něchodzievaj humny, chodzievaj uličkú na vraném koníčku Šohajenko švarný, mramorová skala, veru bych za tebja své srdénko dala. Šohaju, šohaju, s tvojú obyčajú, veru mi pre tebja šetci ludzja lajú. Šetci ludzja lajú, šetci ludzja hřešja, prečo ťa, šohajko, radšej něobesja. Veď ťa něobesja na hadbábnú žinku, na hadbábnú žinku tebja, volný synku.

Černík 1908 / 067 | Keď som k vám chodzieval (51%)
Keď som k vám chodzieval, pálené nosieval, radi sce mňa mali, rodičóvja milí. A včil ku vám chodzím, pálené něnosím, už mi mamka hrešja: táhni od méj céry. Keď som k vám chodzieval, chodzievali páni, a deď já něchodzím, už něchodzí žjádný. Keď som k vám chodzieval, chodzievali ševci, keď som já zaněchal, zaněchali šetci.

Bartoš 1901 / 0269 | Od Nového Města (13%)
Od Nového Města husáré idú, nechodziévaj, moja miłá, z rána pre vodu. A já věru pôjdem, já sa nebojím odtrhnem si Černobyłu, tým sa obráným.

Sušil 1390 | Za našimi humny (13%)
Za našimi humny zahukaua sova, došuy mně na mysel mé maměnky suova. Mé maměnky suova a synečkova řeč, ale bych nedbaua, dyby vandrovau preč. Vandruj, miuý, vandruj, třeba na kraj světa, jenom nezapomeň, že sem já sirota. Dyby si ty byua ubohá sirota, nenosívauas by věnečka ze zuata. Ale bys nosiua ze zelenej rúty, jako nosívajú ubohé siroty. Ubohé siroty, ludé na ně lajú, a sami nevěďá, nač své vychovajú. Teče voda, teče přes Dunaj široký: Co sa napuakauy ubohé siroty!

Sušil 0685 | Na kroměřížském mostku (13%)
Na kroměřížském mostku hrajú děvčátka v kostku, aj, hrajú, hrajú, hrajú, maměnky jim lajú. Nelaj, maměnko, nelaj, přijede švárný šohaj na pěkném vraném koni, šablenka mu zvoní. Nelaj, maměnko, nelaj, jenom mně svadbu dělaj, a dělaj mně ju v létě, dyž fialka kvete.

Bartoš 1901 / 0734 | (13%)
1. Zapomen, šohajku, zapomyénaj, pred naše okyénko nechodziévaj, pred naše okyénko nenje cesta, neny som panenka, ľež nevesta. Jako ta, má miłá, zapomenem, ked je mé srdenko jako płamen, ono ve mne horí ve dne v noci a to ľen šetko pre tvoje oči. Tvé oči, tvé oči sú šáľené, a moje srdenko je kamenné, zapomeň, šohajko, zapomyénaj, pred naše okyénko nechodziévaj. 2. Na Lieskovskéj věżi zazvonył zvon, do fałešnej łásky uderił hrom, uderił, uderił a to z jasna, až sa tá Liéskovská veža trásła. Abys mał môj myłý toľko zimnyc, koľko je v Trnave meste pyvnyc, by ta ony trásty neprestały za tvoje fałešné sľubováný. Abys mał, môj miłý, toľko hromou, koľko je v Trnave meste domou, by ta ony túci neprestały za tvoje fałešné miłováný.

Černík 1908 / 241 | Něchodzievaj dzievča (13%)
Něchodzievaj, dzievča, z rána do seče, lebo sa ci celá sukňa zavleče. A keď sa zavleče, něch sa zavleče, šak mi veru mamka druhú obleče.

Galko 3/035 | Ked ty pôjdeš k nám, nechodzievaj sám (13%)
Ked ty pojdeš k nám, nechodzievaj sám, lež si pojmi kamaráda, kerého ja vidzím ráda, cez zelený háj! V zeleném háji, tam ta čakajú, [: tam ta, Janko, mé srdenko, :] tam ta zabijú. Nezabijú ma, ja sa vybráním, mám šabličku nabrúsenú, vedla bočku položenú, ja sa nebojím. Nevybráníš sa, lebo jich je moc, nemáš kedy slová reci,*) od milej sa odebraci, milá, dobrú noc!

Černík 1908 / 230 | Šohajenko sám (13%)
Šohajenko, sám něchodzievaj k nám, zavolaj si kamaráda, moja mamka budze ráda, keď ty prídzeš k nám. V zeleném háji, tam ťa čakajú, [: tam ťa, Janko, mé srdénko, :] tam ťa zabijú. Nězabijú mňa, já sa jim nědám, mám šablenku ocelovú, podla bočka pripravenú, já sa vysekám.

Sušil 0593 | Dybych ja byl malym ptačkem (13%)
Dybych ja byl malym ptačkem, letaval bych krajem lesem, letěl bych k svej milej, esli ešče žije. Žije, žije, můj synečku, seče v zahradě travičku, seče a vyžina, jak by smutna byla. Co se, mila, na mne hněvaš, že se mnu nic něrozmluvaš? Či je ti co ně v nos, či tva nerozumnosť? Ja se na tebe něhněvam, ale k tobě chuti němam, že ti vaši laju, chceť ti mne nědaju. Ja jsem děvečka chudobna, ja něni sem tobě rovna, ober sobě radši, ktera je bohatši.

Černík 1908 / 278 | Milovala som ťa (13%)
Milovala som ťa verně ze srdečka svého, verila som tvoje slova, ale už je darmo, dokel som něvedzela, že je láska falešná, včil už verím, aj uznávám, keď sama ostávám. A ta tvoja stará máci, ta je tom príčina, ta nám toho velikého žalu narobila; tebe braňja rodiče, něchodzievaj k nám viece, povedz pravdu, něchodz za mňú, nětrap moje srdce. A keď tebe tak dávajú statky a cisíce, se mňú ty ništ nědostaněs, len uprimné srdce; trebár som já chudobná, k roboce som šikovná, a kerá má velké statky, ta je na ništ hodná.