Bartoš 1901 / 0477 | Nechoď k nám synečku

25 words

Bartoš 1901 / 0477 | Nechoď k nám synečku (100%)
Nechoď k nám, synečku, dyž já ti nekážu, [: já naše dvérečka pentľama zavážu. :] Zavaž ich cérečko, zavaž ich modrýma, [: šak já jich rozvážu słovama dobrýma. :]

Bartoš 1901 / 0476 | Nechoď k nám synečku dyž já (67%)
Nechoď k nám, synečku, dyž já ti nekážu, já naše dvérečka pentľama zavážu.

Sušil 0711 | Nechoď k nám synečku (60%)
Nechoď k nám, synečku, dyž já ti nekážu, já naše dvírečka pantlama zavážu.*) »Zavaž je, má milá, zavaž je modrýma, šak já jich rozvážu slovama dobrýma.«

Sušil 0710 | Nechoď k nám synečku (18%)
Nechoď k nám, synečku, dyž já ti nekážu, já tobě chodníček kamením zahážu. Kamením zahážu a trním zatrním, nechoď k nám, synečku, já o ťa nestojím. Dondi k nám, šohaju, až ti budu kázat, bude ti chodníček, rozmarýnem scházat. Rozmarýnem scházat, modrú fialenkú, potom ty uhlédáš, že máš frajerenku.

Erben 5/299 | Těžko mě matička (18%)
Těžko mě matička vychovala, z ručky na ručku mě překládala. Ještě mě v kolíbce kolíbali, už jsou mi o vojně povídali. Ještě jsem nevyrost, mám bejt voják: když už mě svázali, co je dělat? Svázali, svázali. provazami, abych já nechodil za pannami. A já se rozvážu, pojdu přece, neb jest má panenka švarný děvče. Má zlatá panenka v komůrce spí, ach, kýž je mi možná promluvit s ní! Já půjdu, zaklepám na okýnko: Vstaň, pojď mně otevřít, má hubinko! Otevři, otevři, dokud čekám, dokud bílej kabát ještě nemám. „Což bych já ti ráda otevřela, kdyby mne hlavička nebolela.“ Jistě tě nebolí, jak se děláš, ale že v svém srdci jiného máš! Háječky se pěkně zelenají, jinší mou panenku namlouvají. Když ji namlouvají, ať ji mají: jen ať ji přede mnou nelíbají. Kdyby ji přede mnou objímali, těžké by mně srdce udělali. Zatoč se, slunéčko, nad ty lesy: už mě má panenka nic netěší. Ač mě těšívala, víc nebude: bude mě těšívat někde jinde!

Bartoš 1901 / 1171 | Od Dačic (18%)
[: Těžko mě má matička vychovala :] [: a z ruky na ruku :] překládala. [: Ještě jsem nevyrost, mám být voják, :] [: Nanynko, Nanynko, :] co mám dělat? [: Svázali, svázali provazami, :] [: abych já nechodil :] za pannami. [: A já se rozvážu, půjdu přece, :] [: že jest má Nanynka :] hezky děvče. [: Za tebe mám dostat holku jinou, :] [: po straně šabličku :] ocelovou. [: Po straně šablička ocelová, :] [: že jest má Nanynka :] uplakaná. [: Neplač, moje holka, prosím já tě, :] [: až já z vojny přijdu :] vezmu si tě. [: Dybych já přesmutná to věděla, :] [: až ty z vojny přijdeš, :] já tvá byla. [: Pošlu ti psaníčko jedno v roce, :] [: abys uvěřila :] moji lásce. [: Pošlu ti psaníčko tuze smutné, :] [: že jest mé srdečko:] nebezpečné. [: Že má být má hlava rozsekaná, :] [: na koňských kopytech :] roznešená. [: Dyby to věděla má matička, :] [: že je rozsekaná :] má hlavička. [: Ona by se za mně pomodlila :] [: mši svatou by za mě :] sloužit dala.

Sušil 0383 | Pásli voly volaříci (14%)
Pásli voly volaříci při tej našej rúbanici. Přišli na ně, přišli drábi, volečky jim zajímali. Volečků jim nezajali, hlavičky jim porúbali. Podaj, milá, šatu tenkú, nech zavážu svú hlavěnku. A hned milá nemeškala, vyšívaný šátek vzala. Podaj, milá, šátek jinší, co by byla škoda menší. Šátek bude, ty nebudeš, ty mně, milý, v rukách umřeš. Zvoňte, zvony, na vše strany, umřelo mé potěšení. Zvoňte, zvony, po všem světě, už na milém tráva kvete.

Sušil 1948 | Měla žena muža (14%)
Měla žena muža, on se schořa bál, po štyry neděle doma nelíhal. O, ty milá ženo, přijde-li ten schoř, já tě pěkně prosím, do pytla mně vlož. Ach, má milá ženo, pytel díravý, a když ten schoř přijde, hned mě uvidí. To ti, milý muži, to ti dokážu, mám tam staró cíchu, tu ti rozpářu. Mám tam staró cíchu, tu ti rozpářu, potom tě, mužičku, do ní zavážu.

Sušil 0265 | Na konec Novej Vsi (9%)
[: Na konec Novej Vsi, :] [: u tej Boží muky. :] Stojí tam děvečka, zauamuje ruky. Zauamuje si jich za svoju huavičku: Komus mia tu nechau, švárný šohajíčku? Komu bych ťa nechau, leda Pánu Bohu; aby sa’s modliua, abych došeu domů. Šohaj z vojny jede, s huavú porúbanú: Zavaž mi ju, miuá, naší nepoznajú. Mamička poznali, tatíček nemohli: 1) To jsem já, tatíčku, co mia v noci vezli.

Sušil 0259 | Mračí se mračí bude-li pršet? (9%)
Mračí se, mračí, bude-li pršet? Před našima je [: zelené vršek. :] 1) A pod tém vrškem široké kameň, sedí syneček s panenkó na něm. Syneček praví: Hlavěnka bolí, zavaž, panenko, ať se mně zhojí. Panenka váže, hlavěnka klesla; co ses, panenko, co ses tak lekla? Ach, jak se nemám smutná lekati, dyž už ty mně chceš v rukách skonati. 2) Já neskonávám, jenom se lóčím, tebe, panenko, Bohu poróčím.

Erben 5/087 | Vstávej má milá! (9%)
Vstávej, má milá! snídaní strojit: já jdu do háje zajíce honit. Zajíce honit, veverky chytat: vstávej, má milá! než bude svítat. „Vstávat nebudu, hlava mě bolí: jseš-li upřímnej, pojď zavaž mi ji. Hlavu jí vázal, ruce mu sklesly: „Co jsi, můj milej, co’s tak uleklý? Ty jsi, můj milej! ty jsi tím vinen, že’s mne opíjel červeným vínem. Červeným vínem, bílou pálenkou: mohla jsem býti podnes panenkou. 1 já panenkou, i ty mládencem, mohli jsme chodit oba pod věncem.“ Ty jsi, má milá, ty jsi vinnější, že’s mě vábila do síně vaší. Do síně vaší, pak do světničky, dávala’s mi tam sladké hubičky. O naší pouti, o posvícení budeme spolu už posvěceni. Pak si tě vemu okolo krku, dám ti hubičku, stisknu ti ruku.