Bartoš 1901 / 0579 | Bude ráno bude

34 words

Bartoš 1901 / 0579 | Bude ráno bude (100%)
Bude ráno, bude, dennička vychází, a solansky pacholky muzika provází. Mělas mně, děvuška, před časem povědět, že tvé černé očička na mne nechcú hledět. Mělas mně povědět, anebo odkázat, mé srdečko svázati nebo rozvázati.

Sušil 2337 | Štyry mile za Opolem (37%)
Štyry mile za Opolem milovali se dva spolem, tak se spolem milovali, až i sobě slubu dali. O, Marjanko, srdce moje, něviš-li ty, co sem ja je? Jach řemesla šlosarskeho, už sem zkusil světa mnoho. Ešče jednu povandruju a tobě tu přikazuju, bys se mi pěkně chovala, žadnemu něslubovala.1) A ja tež tobě, Janičku, za to ti davam ručičku, abys se mi pěkně choval, jinšich panen němiloval. Jak do světa zavandroval, Marjance se něvracoval; nemoc naňho Bůh dopustil, až i duši svu vypustil. Marjanka dycky čekala, nic ineho nědělala, jen věnečky uvijala, Janičkovi schovavala. Ach, Božečku, Božečku můj, kaj tež je ten Janiček můj? Vrať se, Janičku, můj mily, jsi-li mrtvy lebo živy. A ve štvrtek nočním časem přijechal Janiček s vozem a zaklepal na okenko: Spíš-li ty, ma Marjanko.2) Marjanka hned stanula, okenko mu odevřela: Vitaj, vitaj, můj Janičku, dam ti věnek na hlavičku. Marjanko, srdce moje, mily tvůj pro tebe jedě, sedni sobě na voziček, poveze nas můj koniček. Na vozeček sobě sedla, se svym milym pryč jechala: Budtě s Bohem, ma matičko, jak mě boli me srdečko! Dy ujeli drahy malo, s oblaků na ňu volalo: Cos, Marjanko, učinila, žes s umrlym pojechala? Jak přijeli na půl drahy, upad ji střeviček z nohy: Staň, Janičku, staň můj drahy, upad mi střeviček z nohy. Co to slovo promluvila, to tři sta mil ujechala. Přijechali na krchovek, tam byl murovany domek. Něch, mila, konička běžeť, budeme tu spolem ležeť. Ona venku a un v hrobě i po smrti přeju sobě. A když bylo na svitani, šel rechtor zvonit klekani, spatřil tam jednu osobu, klečela na novem hrobu. Zajdi ty nam pro faraře, co ty ruky štolu važe. Farař počně zaklinati, ona něchce uhybati. Němohli jich rozvazati, museli jim slubu dati, ona venku a un v hrobě i po smrti přali sobě.3)

Bartoš 1901 / 0675 | (26%)
1. Daj si, synečku, klobouček na kuráže, lehce zapomenu na stavení vaše. Na vaše stavení, na vaše okénečko, zůstávej tu s Bohem, moja galánečko. Když pojedu z vojny, pojedu pod pérečkem, budeš, milá, plakat, hleďaci okénečkem. Když pojedu z vojny, pojedu pod štetinkou, budeš milá plakat hleďaci škalubinkou. 2. Ty solansky hory, přepěkné vršky mají, a na nich ptačkové přepěkné helekají.

Sušil 0628 | Dyž si mě nechtěla (14%)
Dyž si mě nechtěla, mělas mně povědět, že tvé černé oči nechcú na mne hledět. A šak budú rády pohledávat po mně, dyž se mně šablička po zemi potáhne.*)

Bartoš 1901 / 1176 | Z Hovoran (14%)
Aj vy páni muzikanti, zahrajte mně nahoru. Dyž sem já býł v mładých ľetech, odvédľi ně na vojnu; płakaľi o mně rodičé, má néjmiľéjší. Ach, kdo moje zarmúcené srce potěší? Žádný jiný, než má miłá a její čérné oči. Vy vězdičky, ste maľičký; dyž se na vás podívám, vašu krásu v spanilosti ve svém srdci rozjímám. Vy ste mně od Boha były v noci stvořeny, abyste mně svítívały do méj komory, až já půjdu, povandruju, od mojéj miłéj v noci. Tá dennička, tá nejvíce dycky mně svítívała, dyž sem já šéł od svěj miłéj, cestu ukazovała; za horama výstupováł bílý měsíček, od Dunaje zafúkováł ľibý větříček. Słunce krásné svítí jasně miłéj do okýneček.

Sušil 1946 | Dyž jsem šel dom z hospody (13%)
Dyž jsem šel dom z hospody, dennička svítila, což mě tenkrát ženuška pěkně přivítala. Pěkně mě přivítala, popadla na mne hůl; já ubohý hospodář musel sem vlezt pod stůl. Tu jsem si teprum spomněl, že já su hospodář, ťukel sem si na trnož: Jakú večeřu máš? Ja, ona je feryna, popadla motyku: Jestli ješče hubú hneš, hneď tě ňú vykopu. Já ubohý hospodář nesměl jsem hubú hnúť, jenom jsem pořád hleděl, jak se mám vyvrsknúť. Jak jsem se z domu dostal, radosťú jsem výskal, do hospody jsem běžel, tam sem si postýskal. A vy, paní hospodská, nalejte mně vína, ať mé srdce okřeje, žena mě pobila.

Bartók III 1327 | Nad Prešporkom višla jasná denníčka (13%)
Nad Prešporkom višla jasná denníčka

Sušil 1692 | Vojaček idzě krajem lesem (11%)
Vojaček idzě krajem, lesem, [: něji un chleba čas za časem. :] Třeba vojačka ušanovać, chleba, syra mu nahotovać. Lebo vojaček trpi rany, leje se mu krev rukavami. Sukenko modre vyblechuje, dziurama větr zadmuchuje.

Erben 3/026 | Andulko schovej se (11%)
Andulko schovej se, nepřítel bliží se: jest-li se neschováš, vemou ti, kde co máš: prstýnek na roce. „Já jsem se schovala, stýblem zastrčila: oni se dostali, všecko mně pobrali, kde jsem já co měla.“

Sušil 0817 | Prokvitala konvalija (11%)
[: Prokvitala konvalija, :] kdo ji trhal? Moja mila. Trhala ji Majdalenka, pravym jmenem ctna panenka, Uvij vinek, Majdalenko, a daj mi ho, ctna panenko. Což bych ci ja vinek vila, dy sem cě němilovala? Esli něsmiš před svu matku, podaj mi ho přes zavratku. Esli něsmiš před svym otcem, podaj mi ho nočnim časem. Esli něsmiš před svu sestru, podaj mi ho přes tu cestu.

Sušil 1945 | Kdo má zlú ženu v neděli (9%)
Kdo má zlú ženu v neděli, nech jde do lesa v pondělí, v úterý na ňu kyj chystý, ve středu jí ním vystříský. Ve štvrtek bude stonati, v pátek bude umírati, v sobotu bude umrlá, to bude novina dobrá. V nedělu půjdem namlúvat, v pondělí o věno smlúvat, v úterý budeme zváti, ve středu s nevěstú hráti. Ve čtvrtek zbijeme volky, zazveme na ně pacholky, v pátek se svadba dokoná, v sobotu žena hotová. Jak jsem chtěl, tak se mně stalo, peněz mně málo zostalo. Skazím-li druhú mršinu, chcu vám nachystat hostinu.