Sušil 0956 | Ho rebníčka jaborýsek

38 words

Sušil 0956 | Ho rebníčka jaborýsek (100%)
Ho rebníčka jaborýsek, na něm sedí [: sekavíček. :] Já ho bodo poslóchati, co mně bode povídati. Von povídá vo své milé, že ho ní bel, haž deň bílé.1) Haž deň bílé, slunko svítí, miloval sem hezký děvče jako kvítí.

Sušil 1653 | Chodilatě matička (64%)
Chodilatě matička okolo rebníčka, nosila na rukách švárnýho synáčka.1) Ach, synáčku, synáčku, co tě mám udělat? Mám-li ti utopit lebo ti mám chovat? Ach, maměnko má milá, teho neděléte, radši mě chovéte, na vojno mě déte. Pode o vás, maměnko, pode o vás chvála, že ste vechovale královně husara.2)

Bartoš 1901 / 1178 | Z Líšně (19%)
Zpomeň si má milá na mě haž bodeš postýlko stlát, a já si na tě zpomeno, dež bodo na vartě stát. Zpomeň si má milá na mě, haž bodeš vlase česat, a já zpomeno na tebe haž bodo mašírovat. Zpomeň si má milá na mě, haž bodeš ho mozike, a já zpomeno na tebe, haž půdo z execírke. Zpomeň si má milá na mě, haž bodeš s děvčatama, a já zpomeno na tebe haž bodo s vojákama.

Bartoš 1901 / 1239 | Počké Landrborko (19%)
Počké Landrborko, šak ti bode horko, haž ti zatopijó v Brně na Špimberko. Počkáte huiáni, šak vám juž nahání, že vám bodó lítat hlavě porubaný.

Bartoš 1901 / 0004 | Před naší je zahrádečka (12%)
Před naší je zahrádečka slúnko do ní svítí, zaseła tam moja miłá, všeľijaké kvítí. Jak zaseła, zahrabała, bíłá růža zešła; sama za mnú má Anička, sama za mnú přišła. Prišła ke mně, praviła ně, že ju boľí hłava. Dovez ty ně, můj šohajku, panského dochtora. Dochtor přišeł, nespomoheł, že já umřít musím. Zavez ty ňa, můj šohajku, za zeľené ľesy. Za ty ľesy za zeľené, k méj maměnce na dvůr, možeš také dobre vědět, že už nebudeš můj. Až ně budú zvony zvónit pomodli se za mňa, a dyž ně budú věnec vít, zpomeň si ty na mňa. Už méj miłej zvony zvóňá, už muzika hraje; už mu milú pochovali, už je všecko márné.

Sušil 0630 | Kedy šohajku kedy přijděš (12%)
Kedy, šohajku, kedy přijděš, a kedy enem u nás buděš, duša moja? Až od Javoriny svitať budě, ze skály slunko svjetiť budě. Jak živ som o tem něčuvala, jak živ som o tem něslychala, aby od Javoriny svitalo, ze skaly slunko světjevalo. Kedy, šohajku, kedy přijděš a kedy enem u nás buděš? Až drobné ryby zpjévať budú, bez perja vtáci ljetať budú. Jak živ som o tem něčuvala, jak živ som o tem něslychala, aby drobné ryby zpjévaly a bez perja vtáci ljetali. Kedy, šohajku, kedy přijděš? A kedy enem u nás buděš? Až suchá jabloň rodiť budě, ze starej baby mladá budě. Jak živ som o tem něčúvala, jak živ som o tem něslychala, aby suchá jabloň rodila, ze starej baby mladá byla, duša moja.

Sušil 0835 | Sedí ptáček maličký (12%)
Sedí ptáček maličký, oj! na vysokém dubě, ohlédá sa na hory, oj! čili slunko vyjde. Slunečko už vycházá, oj! ale mně už zašlo, moje děvče povídá, že si druhého našlo. Vykopajte mi jámu, oj! jámu tam nad cestú, aby lidé poznali tú falešnú nevěstu. Nad hlavú mi zasaďte, oj! voničku červenú, a při nohách vykopte, oj! studýnku kamennú. Keď tam půjde má milá, utrhne si voničky, keď tam půjde jej milý, napije sa vodičky.

Sušil 0779 | Po zahradě za rána chodila (12%)
Po zahradě za rána chodila a na jasný nebe pohlédala: I mně slunko svítilo, co mně mé srdečko těšilo. Nechoď, synku, k našemu vokýnku, nerozšlapuj drobnýho kamýnku, nerozšlapuj kamení, šak je tvý chodění darebný. Svítilo nám přejasný slunýčko, už nebude, už je darmo všecko. Už nesmíš k nám chodívat, sloveček o lásce mluvívat.

Sušil 1590 | Martinek je hezké (12%)
Martinek je hezké, což je galánské, má botky na šupavo, aby mu to necupalo, což je galánské! Nanynka je hezká, což je galánská! Má čepeček s krajkama, podvázané pantlama, což je galánská! Na to děva odpovídá, děkujíc: Pěkně vám dekuju, že ste mně zpívaly a tak hezkýho chlapce daly. Pěkně vám děkuju skrz slunce a sklo, že je mně synek milejší než jiných sto. Pěkně vám děkuju skrz slunko a měsíc, že je mně můj syneček milejší než jiných tisíc; až půjdete podle naších voken, vynesu vám mísu koláčů s makem atd.

Bartoš 1901 / 1361 | Dež sem šíl vod milé (12%)
Dež sem šíl vod milé, klekání zvonile, žežulka na dubě zakukala; žežulka kukala, panenka plakala : Kýž sem ti, synečko, nepoznala! Dež sem šíl po rynko, slešél sem novinko, že bodó děvčata na vojno brat; jak sem to hoslešél, tak sem bél potěšen, že bodo s mó miló mašírovat.

Sušil 0601 | Dyby mně tak bylo (11%)
Dyby mně tak bylo, jak mně bývávalo, dyž mně to slunéčko jasně svítívalo. Svítilo mně slunko, bylo naprotivá, už se to slunéčko za hory ubírá. Svítilo mně děvče jak to krásné slunce, ale už nesvítí, odešlo za kopce.