Erben 5/394 | Až já pojdu z Vorlíka z

38 words

Erben 5/394 | Až já pojdu z Vorlíka z (100%)
Až já pojdu z Vorlíka, z Vorlíka, dám si troubit marš; moje milá naříká, naříká, že nepřijdu zas. Mlč, má milá, mlč neplač, však já přijdu brzy zas: nepřijdu-li v čtvrt létě, půl létě, přijdu v roce zas.

Erben 4/093 | Já jsem z Vorlíka (41%)
Já jsem z Vorlíka, mám tam tatíka, matku taky, sestru taky, bratra zedníka.

Sušil 0274 | Objel syneček kolem černý les (22%)
Objel syneček kolem černý les, nadvandroval si Vanov, pěknou ves. Přijel k Jarošovejm, zatlouk na vrata, vyšla Marjánka sama devátá. Kdo nám to tluče na naše vrata? Ať neotlouká stříbra a zlata. Já jsem tvůj milej z dalekej země, žádám, Marjánko, nocleh u tebe. Ráda, synečku, ráda nocleh dám, v horní komoře, kde sama léhám. Ustlala lože v horní komoře, rozčesávala vlasy, kadeře. Bylo půl noci, koníček řehtal, aj se Jarošů domek otřásal. Marjánka stala, čtvrt ovsa dala, zas polehoučku spat poléhala. Což pak, synečku, což tak tvrdě spíš, že svého koně hlasu neslyšíš? Já svého koně hlasu málo dbám, jen když Marjánku při svém boku mám. Až bude svítat, jejte pryč od nás, a neříkejte, že ste byl u nás. Ale řekněte, že ste koně pás na louce zeleny, v rose studeny.

Galko 1/391 | Počkaj, dievča, budeš plakať (21%)
Počkaj, dievča, budeš plakať, [: budú tebe na čižmičky slzy padať. :] Prečo by som ja plakala, [: však som ti ja, najmilejší, verná bola? :] Vernás’ bola, to uznávam, [: ale ťa ja, moja milá, zanechávam. :] Zanechávam, lebo musím, [: lebo ja už reverendu nosiť musím. :] Počkaj, dievča, budeš túžiť, [: keď ja budem pred oltárom omšu slúžiť. :] Reverenda v čiernom pásy; [: nastali nám, moja milá, smutné časy. :] Prenešťastná reverenda, [: keď mi ona s mojou milou mluviť nedá. :] Ani mluviť, ani chodiť; [: ach, môj bože najmilejší, čo mám robiť? :] Čo urobím, to urobím, [: ja tu moju reverendu preč zahodím. :] Keď zahodím reverendu, [: potom ja zas k mojej milej smele pôjdu. :]

Erben 5/096 | Po každé hodině (21%)
Po každé hodině: Chval každý duch Hospodina i Ježíše, jeho syna: odbila desátá (jedenáctá atd.) hodina. Opatrujte světlo, oheň, ať není žádnému škoden: odpočiňte s pánem Bohem! Po každé čtvrti: Desátá hodina a první (druhá, třetí) čtvrt: mnohým lidem život a smrt; ta přijde nenadále, sebere žebráka i krále. K ránu: Chval každý duch Hospodina, i Ježíše, jeho syna: odbila třetí (čtvrtá) hodina. Vstávej, vstávej, duše věrná, a poklekni na kolena, vzývej Boha Hospodina! Tuto píseň zpívali do nedávná v Čechách obecně hlásní, a zpívají snad potud jeátě v městech některých, ěasu nočního při vy* truboviní hodiu. Léta 1656 byla dekretem vlády zemské zapovězena, ze jména proto, „žeby tento veršíček od starého kacířství podezřelý byl,“ a místo ní takto spívati nařízeno: Chval každý duch Otce, Syna, Ducha, Boha Hospodina, již bila atd.

Bartoš 1901 / 0522 | Počkaj dzjévča (21%)
Počkaj, dzjévča, budzěš płakac, budú tebe*) na čižmičky sudzy**) kapac. Počkaj, dzjévča, budzěš túžic, kedz já budzěm pri ołtári omšu słúžic. Prečo by som já płakała, kedz som já ci, najmiľéjší, verná boła. Verná's boła, to uznávám, enom že cja, moja miłá, zaněchávám. Zaněchá vám, ľebo mosím; ľebo já tú reverendu nosic mosím. Preneščasná reverenda, kedz ona mi k mojéj miłéj chodzic nědá. Nědá chodzic, ani młúvic, ach, mój Bože najmiľéjší, čo mám robic! Čo urobím, to urobím, já tú svoju reverendu preč zahodzím. Kedz zahodzím reverendu, potom k svojéj najmiľéjší smeľe pójdu.

Erben 5/299 | Těžko mě matička (21%)
Těžko mě matička vychovala, z ručky na ručku mě překládala. Ještě mě v kolíbce kolíbali, už jsou mi o vojně povídali. Ještě jsem nevyrost, mám bejt voják: když už mě svázali, co je dělat? Svázali, svázali. provazami, abych já nechodil za pannami. A já se rozvážu, pojdu přece, neb jest má panenka švarný děvče. Má zlatá panenka v komůrce spí, ach, kýž je mi možná promluvit s ní! Já půjdu, zaklepám na okýnko: Vstaň, pojď mně otevřít, má hubinko! Otevři, otevři, dokud čekám, dokud bílej kabát ještě nemám. „Což bych já ti ráda otevřela, kdyby mne hlavička nebolela.“ Jistě tě nebolí, jak se děláš, ale že v svém srdci jiného máš! Háječky se pěkně zelenají, jinší mou panenku namlouvají. Když ji namlouvají, ať ji mají: jen ať ji přede mnou nelíbají. Kdyby ji přede mnou objímali, těžké by mně srdce udělali. Zatoč se, slunéčko, nad ty lesy: už mě má panenka nic netěší. Ač mě těšívala, víc nebude: bude mě těšívat někde jinde!

Erben 2/312 | Tři noci nespala (20%)
Tři noci nespala ani čtvrt hodiny; stále jen pozor dávala, jaké jdou noviny. Noviny pořád jdou, to jedna za druhou: že ty chodíš, můj holečku, že chodíš za jinou! Pod Přeštickou věží tam srdce mé leží, leží, leží jako kámen – už je lásce amen!

Erben 2/400 | V Jičíně troubili (10%)
V Jičíně troubili, až se všecko rozlíhalo, můj milej zaplakal, až mu srdce usedalo; troubili marš, loučili nás: „Však my se shledáme brzo, brzo, brzičko zas!“ Já jsem mu na cestu mnoho štěstí vinšovala, pěknejch pár obrázků ještě jsem mu darovala; pár obrázků k rozloučení: by lidi věděli, že byl moje potěšení.

Bartoš 1901 / 1162 | Z Hutiska (9%)
Hrajte mně, trubte mně hory, hory, hory lesy, že mně na Hutisku již již nic, již nic víc netěší těšilo mne, již nebude, bude mne těšiti zase, zase někde jinde. Již se ten chodníček, již se, již se, zarostává, již mne ten syneček, již mne, již mne zanechává, když mne nechce, nechť mne nechá, však já se neprosím takového falešníka. Troubili, troubili, mile, mile, mile bylo, syneček vandroval, ještě, ještě se nednilo Troubili marš, loučili nás, neplač Ty má milá, přijdu, přijdu já z vojny zas.

Bartoš 1901 / 1226 | Aló páni muzikanti (9%)
Aló, páni muzikanti, vemte svoje inštrumenty, hleďte na mně pozor dať, jaký marš já budu zpívať, zahřejte mi aló vivat, až já budu v poli stáť. Jednu noc mi trefí varta, druhou noc trefí piketa, třetí noc jiť na orbait; ráno jak z orbaitu přijdu, kaprál mi nese novinu, že mám execírovať. Jak na execírku přijdu, tu se postavím do glidu, nechť hrom bije, nebo prší, voják tam stát přece musí, [: nesmí na to kór nic dbať :]