Sušil 0656 | Má milá mně vepovídá

29 words

Sušil 0656 | Má milá mně vepovídá (100%)
Má milá mně vepovídá, já hí vepovím spíše; počké, děvče černovoký! šak mně už hiná piše. Napsala mně cedolenko, aj, stříbrem, zlatem psanó, diamantem protkávanó, abech chodíval za ňó.

Bartoš 1901 / 0706 | Má panenko starodávná (24%)
Má panenko starodávná pro tebe mě nechce žádná. Pro tebe mě nemilujó, na tebe mně vokazujó. Má maměnko starodávná, šuhajek mně vepovidá. Vepovidá, že mě nechce, že já néso hezký děvče.

Sušil 2119 | Holianščí zakázali (22%)
Holianščí zakázali, habe piva nedávali, že je pivo nevekešný, že só z něho stárke pešný. Ta jedna je népyšňéší, má kordulo za pět groši, má kordulo jako hiná, žádná se hí neveruvná.

Erben 7/020 | Byl jest jeden zeman (20%)
Byl jest jeden zeman, měl překrásnou dceru, ach Bože! Přebože! jménem Kateřinu. Zvěděl o ní, zvěděl ten Turecký kníže, ach Bože! Přebože! psaníčko ji píše. Psaníčko jí napsal, prstýnek dal k tomu, aby bylo dáno do jejího domu. Jak psaní dostala, dala pantátovi, aby se podíval co v něm psáno stoji. Pantáta čte psaní, smutně sobě vzdychá, ach Bože! Přebože! smutně sobě vzdychá. „Můj zlatý pantáto! co vy tak vzdycháte? co vy v tom psaníčku zlého nalézáte?“ „O má dcero drahá! kterak nemám vzdychal, když tě mám Turkovi za ženu odevzdat?“ „Můj zlatý pantáto! toho nedělejte, tomu Turkovi mne v ruce nedávejte!“ Turek jede do vrat. „Jděte mu otvírat: já jdu do komůrky, tam budu umírat.“ „Dobrej den, matičko! kde je vaše dcera?“ „Tam v komůrce leží, ach, umřela včera!“ Nechtěl Turek věřit, do komůrky zašel, ach Bože! Přebože! umrlou ji našel. Vyndal z kapsy šátek, utíral si líčko: „Proč’s mě opustila, má drahá perličko?“ Dal jí rubáš šíti z růžové dykyty: „Proč jsi mi uvadlo, mé převzácné kvítí?“ Vyndal drahé perle, dal jí kolem krku; vyndal zlatý prsten, dal na její ruku. Dal jí truhlu líti ze stříbra čistého, a na truhlu víko ze zlata ryzého. Stříbrnou motykou dal jí hrob kopati, a zlatou lopatou zem vyhazovati. Dal ji hrana zvonit po celé krajině, aby bylo slyšet do Turecké země. Turek z domu jede, dcera z komůrky jde: „Provázej tě pán Bůh do Turecké země!“ Turek jede v poli, kloboučkem zatočil, Ach Bože! Přebože! hořem se rozskočil.

Bartoš 1901 / 1086 | Panenko bela bes červená jako les* (16%)
Panenko, bela bes červená jako les,* debes bela nechodila s chlapcama za oves. To sem já nebela, to bela tá hiná, to bela tá kamarádka, co mě prozradila. Belas kamarádka, ale jož nebodeš, počké jenom kamarádko, šak hambě nehondeš.

Bartoš 1901 / 1356 | Kéž sem to věděla (16%)
Kéž sem to věděla, že bode neděla, bela bech se vlase v lelík spletla zase. A pantla veliká na konce lelíka bela by vesela, červená neb belá. Abech se lébela, rokávce bech bela oblékla s taclama, kordolko s portama. Sokňo faldovanó, čestě zmandlovanó a fěrtošek nové, tenké, kartonové. Oblekla na nožke červené pončoske, střevečke s přaskama, co mám s kaménkama. Bela bech bez mála na krk hovázala svó galateryo s panenkó Maryó. Tak jak mladá panna sóc vešperkovaná v svoje česté šate od hlave do pate. Bela bech v kostele ho matěčke melé Pánbožka prosela, takto se modlela: Tatěčko nebeské, o jak se Te hezké, matěčko nebeská, te se také hezká. Ach moj melé Bože, rač mě hož dat može, však je mně ho třeba jako kóska chleba. Bolestná matěčko, potěš mé srdečko v mé velké bolesti, však sem staró dosti. Amen se zazpevám pesničko zaverám: Smeloj se, můj Bože, a rač mě dat može.

Erben 2/401 | Když jsem já k vám chodívával (16%)
Když jsem já k vám chodívával přes ten hájíček, na cestu mně svítívával jasnej měsíček; měsíček mně svítíval a já jsem sobě zpíval, popošel jsem kousek cesty, někdo zavolal. Zavolal jest smutným hlasem: „Stůj a zastav se, jde za tebou potěšení, něco ti nese: nese ti smutné psaní, černě zapečetěny; málo inkoustem je psáno, více slzami.“

Sušil 0467 | Copak k nám synečko (16%)
[: Copak k nám, synečko, celé tédeň nendeš? :] »A dež já k vám přendo, te mně nevutevřeš.«1) Přendi k nám, synečko, dneska večír chvílko, tvó krásnó hlavěnko vlož na mý ramýnko.2) Ne tak na ramýnko jako na srdečko, abech ti poznala, hezké šohajíčko.3) Já mosím, synečko, dneska všecko vědět, proč tvý černý voči nechcó na mně hledět. Černý voči hledět, tvý tváříčka mluvit, kdo tobě zbraňuje před te naše chodit? Zbraňujó, zbraňujó moji kamarádi, tebe mně nepřijó, sami be ti rádi.

Erben 7/007 | Poslyšte panny (10%)
Poslyšte panny a vy mládenci, co jest se stalo v městě Kamenci. Byl tam řemenář a ten měl syna, ten si namluvil dceru ze mlýna. Ta její matka v tom zbraňovala: „Radš tě utopím, než bych tě vdala!“ A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozhněval a do světa šel. A na té cestě slovo si dali, aby rok a den na se čekali. Ta její matka psaní napsala, že už svou dceru tejden provdala. Napsala psaní drobnou literou, že už má dceru tejden provdanou. A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozstonal, třetí den umřel. Když se ta dcera dočkat nemohla, šla pod oblohu, jej zaklínala: „Kdybysi ty byl v pekle zavřený, ty tu musíš být v tom okamžení!“ Ta její matka nad ní horlila, aby domů šla a se modlila. „Darmo modleni, když já se trápím; pro potěšení věk si ukrátím!“ Dřív než hvězdičky svítit počaly, venku před domem koně dupaly. „Ach Bože, Bože! kdo to k nám jede? otvírejte se vrata oboje!“ „Jedn, má milá, jedu pro tebe: bez tebe nemám v hrobě pokoje. Vstávej, má milá! s lože bílého, musíš opustit manžela svého.“ „Ach, já žádného manžela nemám, na tě, můj milý, toužebně čekám!“ „Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat; čas mi dochází, nemohu čekat. Můj kůň je rychlý jak střelná rána: ujede s námi sto mil do rána.“ A když vyjeli z města za bránu, hosti čekali na jejich svatbu. A když přijeli k místu hřbitova: „Otvírejte se vrata hrobová!“ Otvírejte se vrata hrobová: vezem nevěstu, svatba hotová!“ Černé dvéře se hned otevřely, a milý s milou v hrobě zmizeli. Když nemohli být za živa svojí, nyní po smrti pospolu spějí.

Sušil 1600 | U Maryny (10%)
U Maryny [: na dolině, :] tam koničky napojíme. Nalej, milá, nalej vína, šak mi ti ho zaplatíma. Ne tak groši širokýma, než dukáty, než žlutýma. Dva naléla, tři napsala, tak synečka oklamala.

Erben 2/463 | Sloužila má milá (10%)
Sloužila má milá mezi horama, napsala psaníčko, že už se vdala. Když ty jsi se vdala, já se vožením: tebe, má panenko, snadno voželím.