Kolberg 06.2 / K0858

6 words

Sušil 0027 | Pu-to-val ro-be-nek pu-to-val ro-be-nek od ot-ce (100%)
[: Putoval robenek :] [: od otce, mateři. :] ... ... Ma mila stařeno, něni tu žadneho. Mamy doma něni, a taty němamy. Smrť na to nědbala, do dveři se brala. Přes prah překračala, na pec pohlidala. Na pec pohlidala, po peci sahala. Vstaň z peca ty, holy, dy roběnka něni. Hned ho za krk vzala a o zem nim prala. A takhle ho stiskla, ež krev z něho vyšla.1) Hleďte, mili pani, jak se on jí brani. Běda mně hřišnemu, dlužen sem každemu. A najvěc jednemu, Panu Bohu svemu. Musim před nim stati, jemu počet dati.

Bartoš 1901 / 0541 | O rodičé o rodičé (100%)
O rodičé, o rodičé, nebraňte ně! Trebár je chudobná, aľe je šikovná, bude moje. Ľíto-ľi vám mně tak mładé děvče dati, dajte ju do škoły já půjdem do vojny bojovati. Tam v téj škoľe, tam z ní bude hodná žačka; a já na téj vojně, potěšéní moje, za vojáčka. Esľi ně tam na téj vojně nezabíjú; tak ně ju chovajte, žádnému nedajte, moju miłú.

Bartoš 1901 / 0447 | (100%)
1 Pres ty Boršice, sú dvě cestice, na nich sú tri růže; jedna je bíłá, druhá červená, třetí modrým květe. Ja daj ně, Bože, z téj jednéj růže, utrhnút jeden květ. Já ti ho nedám, ľebo sa bójím, že bys jí skaził svět. 2 Hore dědinú, chłapci zpívajú, a oni idú k nám; zem nemetená, posteľ nestłaná, jak oni véjdú k nám. Mamičko stará, vy ste rozumná, vyjdite trochu ven; tam jich zabavte, porózprávajte, nech já zametu zem. Má cerko miłá, má roztomłá, on ide podľe nás; pérko skrivené, očka skłopené hněvá sa on na nás. Mamičko miłá, to není pravda, on to tak dycky má; pérko skrivené, očka skłopené, dyž ide podľe nás.

Erben 5/086 | Není lepši na tom světě (100%)
Není lepši na tom světě než zelený háječek: když se nad ním vyjasňuje ten překrásný měsíček! A já tady se svou milou čekám zase na zvěř divou, na zvěř divou, na srnce, jeleny a sajíce. Zajíc běží po dolině, srnec běží po háji; zajíček se přibližuje k mé panence, nezná jí. „Na zajíčka jsem střelila, jen že jsem se ho chybila: ach, můj Bože přemilý, kterak jsem to mířila! Nauč ty mne, myslivečku, nauč ty mne stříleti: chci se tobě za to ráda někdy zas odměniti. Zastřelím já ti srnčičku, dám ti překrásnou hubičku; budeš míti z ní radost, budeme mít oba dost.“ Záb. mysl I, 50, 51.

Erben 5/082 | Má panenka smutně chodí (100%)
Má panenka smutně chodí, proto že ji srdce bolí; byla včera na trávě u zeleného háje. Šla má milá z trávy domů, panímáma přišla k tomu: Ach dceruško, dcero má! kdes tak dlouho chodila? „Panímámo má zlatičká! já mám ráda myslivečka: mysliveček nabije a zajíčka zabije.“ Záb. mysl. I, 50.

Erben 5/041 | Hrály dudy u Pobudy (100%)
Hrály dudy u Pobudy,[71] já jsem je slyšela – dávali mně zahradníka, já jsem ho nechtěla; a já radši krejčího, ten je něco lepšího: ušije mně šněrovačku z portele něčího.

Bartoš 1901 / 0517 | A jak je to pěkná věc (100%)
A jak je to pěkná věc, dyž možu byt mysľivec; zastřeľíł sem hołubičku, v miľenčiným okýnečku, spadła ně na jaŁovec. A ten ľístek z javora spadł na nás, na oba: [: Poď, má miłá, vyprovoď ňa :] až do našého dvora. Jak to miłá słyšeła, hneď ven za mnú vyběhła, [: hołubička z jalovečka, :] na javor vyľetěła. A já s tebú nepůjdu, vím, že tvoja nebudu, ty's bohatých rodičů syn, já si na tě mysľet nesmím, já sem cerka chudobná. Z toho si nic neděłej ja že su já bohatej [: a já si ťa přece vezmu, :] a ty mosíš byt moja.

Bartoš 1901 / 0538 | Ľetěła husička ľetěła z vysoka (100%)
Ľetěła husička, ľetěła z vysoka, pověz mi, ma miła, gaľanko rozmiła, esľi bys mně chceła. A ja bych tě chceła, nedaju mi naši, že se tva rodina vysoko vynaši. Vysoko vynaši, zhuru sobě vedě, že sem ja chudobna děvečka pro tebe. Chudobnej mateři, chudobneho otce, že mně tva maměnka za něvěstu něchce. Za něvěstu něchce, nerada mně vidi, a dyž mně potkať ma, tak se za mně stydi. Vem sobě, synečku, šafařovu ceru a on ti připiše robotu někeru. Vem sobě bohatu, a já chudobneho a tak zapomeněm jeden na druheho.

Bartoš 1901 / 0542 | Ach rodyče prerodyče (100%)
Ach rodyče, prerodyče, v čom som vás rozhnevał, [: ked vy my bránýte :] zát čo som zamyłovał. Zamyłovał som si dzyévča s čiérnýma očima, [: aľe my ho braný :] zát šetka má rodzina. Ach rodyče, prerodyče, nebrante vy mne to, třebas je chudobná, ale je šikovná, ľen si já ju vezmu. Dajte my ju vy vyučit do škoł mezi žáky, [: já pôjdem na vojnu :] zas mezi vojáky. Dajte my ju vy vyučit pekne v słabykánku, [: a já zas sa budem :] učit ekzecírku. Ked já pôjdem, povandrujem, na kraj sveta pôjdem, [: až já z vojny prindem, :] potom si ta vezmem.

Bartoš 1901 / 0427 | Vila vínky z mateřinky (100%)
Vila vínky z mateřinky, uvila jich pět, poslala jich synečkovi, bude-li ju chtět. Pět věnečků uvila, do šátečka svázala synečkovi galanečka, že by ho ráda. Nechcu já tě, moje milá, černy nohy máš, a já tebe, můj synečku, že ty v karty hráš; — a já vlezu do vody, umyju sobě nohy, a ty prohraješ peníze, — budeš ubohý. Vyhlídala z okénečka jako růžička, nedala si rozplétati svého vrkůčka; můj vrkůček zelený, za dukátek stříbrný, kdož ho bude rozplétati? Syneček milý.

Bartoš 1901 / 0548 | (100%)
1. Nedaľeko hája šohaj sa k nám dává, [: ešče u nás nebył, už mu za mňa bráňá. :] Nebraňte, nebraňte, zebrat sa nám dajte, [: zebrat se mosíme, rádi sa vidíme. :] Dyž sa nám, má miłá, zebrati nedajú, tak si my zajdeme k tichému Dunaju. Za tichým Dunajem, je tam knězů sedem, z tech nás zesobáší, moja miłá, jeden. 2. Mezi dverma stáľi, obá dvá plakaľi, na kameň na bramor słze jím padały. Miłá mu dávała bíłého šátečka, aby si on utřeł své čérné očička. Nevezmem, nevezmem, ani si neutrem, za fałešnú łásku pěkně ti děkujem. 3. Vrby, miłé vrby, do vás radem stavał, do ťa, můj šohajku, ode mňa rozváďał. Do by ňa rozváďáł, ľeda moja mati, že si ty chudobná, a já su bohatý.