Erben 5/041 | Hrály dudy u Pobudy
Text:
Hrály dudy u Pobudy,[71]
já jsem je slyšela –
dávali mně zahradníka,
já jsem ho nechtěla;
a já radši krejčího,
ten je něco lepšího:
ušije mně šněrovačku
z portele něčího.
29 words
Podobné písně
Erben 5/041 | Hrály dudy u Pobudy (100%)
Hrály dudy u Pobudy,[71] já jsem je slyšela – dávali mně zahradníka, já jsem ho nechtěla; a já radši krejčího, ten je něco lepšího: ušije mně šněrovačku z portele něčího.
Erben 7/047 | Dvanácte panen usnulo (26%)
Dvanácte panen usnulo pro lásku svého milého: jen jedna nespala, milého čekala. Dočkali se ho nemohla, šla, muziku štelovala: „Muzikanti hrajte, hrajte mně vesele! Až já počnu libě spáti, hrajte vy mně pijamenty; muzikanti hrajte, hrajte mně vesele!“ Vyšla ze zámku na špacír, ptala se, byl-li tu kavalír v šatech prémovaných, v punčochách hedbávných? Pažátko odpovědělo, že nevidělo žádného, než koně vraného a osedlaného. Vešla je do své zahrádky tam utrhnout prut marjánky: on ležel pod stromem proražený kordem. Ten kord je z něho vytrhla, do svého srdce vrazila: to byl konec lásky, daremné překážky! Ten kdo okolo pojede, ten každý litovat bude dvě krásné osoby proražené kordy. Uřežte chvojku zelenou, přikrejte tu krev nevinnou, ať vrány nekváčou, panenky nepláčou. Píseň tato budiž na ukázku pokaženého vkusu v řeči panské a městské ze středu předešlého století. Obsah její jest bezpochyby nějaký skutečný příběh téhož času. Ostatně co na ní lepšího, totiž nápěv a první i poslední sloha, vzato jest z jiných písní národních.
Sušil 0050 | Mladzěněčku mlady (26%)
Mladzěněčku mlady, kaj ty povandruješ? »Z tej země do jinej, do krajiny cuzej.« Kdo cě tam opatři, dy cě smrć zachvaci? »Mam ja tam svu milu Panenku Mariu.« Ona mne opatři, dy mne smrć zachvaci. Košulu ušije, do ni mne obleče. Do truhly mne vloži, do hrobu položi. Do hrobu položi, do nebe sprovodzi.
Erben 5/042 | Jsem jsem z Rakovníka (17%)
Jsem, jsem z Rakovníka, mám tam milovníka, jakýho, hezkýho, tovaryše krejčího!
Sušil 1323 | Kázala mně moje máti (17%)
Kázala mně moje máti ševca sobě namlouvati; toho nechci. Má veliké zuby, hubu má na ruby, [: toho nechci. :] Kázala mně moje máti krejčího si namlouvati; toho nechci. A on dycky píchá křivo vedle štycha, toho nechci. Kázala mně moje máti kováře si namlouvati; toho nechci. A on dycky buch, buch, dělá dycky na dluh toho nechci. Kázala mně moje máti provazníka namlouvati; toho nechci. A on coufá zpátkem, pohybuje zadkem, toho nechci. Kázala mně moje máti šifláře si namlouvati; toho nechci. A on dělá šifličky a miluje děvečky; toho nechci. Kázala mně moje máti rasa sobě namlouvati. Toho já chci. Pár valášků stáhne, pár tolárků shrábne, toho já chci.1)
Smutný 03/020 | Měła jsem milého zahradníka a on (17%)
Měła jsem milého zahradníka a on ně
Sušil 1924 | Měla sem milého kominára (17%)
Měla sem milého kominára, spadl mně s komína do Dunaja. Hledéte ho, nandete ho, nandete škrabačku vedli něho. Měla sem milého zahradníka, spadl mně se stroma do rebníka. Hledéte ho, nandete ho, nandete rozmarýn vedli něho. Rozmarýn zelený jako tráva, že mě už můj milé zanechává. Zanechává, lebo musí, vod iné panenke prsteň nosí.
Erben 2/201 | Stála na pavláčce (10%)
Stála na pavláčce v kmentovej košilce, šněrovačku měla s portičkama; a já pořád prosil, klobouk v ruce nosil, aby mi ustlala peřinkama. Ona mi povídá, že ještě je mladá, že ještě husičky neškubala; až bude škubali, že mi chce ustlali pěknejma bílejma peřinkama.
Erben 2/619 | Káča má Káča má (10%)
Káča má, Káča má šněrovačku s prýmama: kdo chce s Káčou tancovali, nesmí ji je zamazati; Káča má, Káča má šněrovačku s prýmama. Káča má, Káča má šněrovačku s kolama; kdo chce Káču milovati, musí na ni odprodali 1) pár koná, pár volu, naposledy stodolu. 1) musí umět počítati, čtyry sta, nebo pět, bude Káča jako květ.
Sušil 0380 | V tem Brodečku na kopečku (10%)
V tem Brodečku na kopečku bijó se tam o děvečku; 1) o keró, o keró? O tó, co má šněrovačku červenó. 2) Tak se o ňu posekali, až tam jednoho nechali, synečka milého, a už teče potok krvi od něho. 3) Kdo nevěří, nech tam běži, šak tam ešče šabla leží, šablička krvavá; umévá ju jeho milá slzama. Pokud ešče živa budu, černo pantlu nosit budu pod šátkem v lelíku, za tu lásku, můj obrázku, velikó.
Erben 2/693 | Naše Káče pláče (10%)
Naše Káče pláče, co je jí? Ukradli ji sukni zloději; ukradli jí ještě více, šněrovačku i střevíce; proto Káče pláče, to je jí. Naše Káča pláče, co je jí? Ukradli jí sukni zloději. Ukradli jí taky střevíce, aby nechodila k muzice. Ukradli jí taky dřeváky, aby nechodila s vojáky.
Hrály dudy u Pobudy,[71] já jsem je slyšela – dávali mně zahradníka, já jsem ho nechtěla; a já radši krejčího, ten je něco lepšího: ušije mně šněrovačku z portele něčího.
Erben 7/047 | Dvanácte panen usnulo (26%)
Dvanácte panen usnulo pro lásku svého milého: jen jedna nespala, milého čekala. Dočkali se ho nemohla, šla, muziku štelovala: „Muzikanti hrajte, hrajte mně vesele! Až já počnu libě spáti, hrajte vy mně pijamenty; muzikanti hrajte, hrajte mně vesele!“ Vyšla ze zámku na špacír, ptala se, byl-li tu kavalír v šatech prémovaných, v punčochách hedbávných? Pažátko odpovědělo, že nevidělo žádného, než koně vraného a osedlaného. Vešla je do své zahrádky tam utrhnout prut marjánky: on ležel pod stromem proražený kordem. Ten kord je z něho vytrhla, do svého srdce vrazila: to byl konec lásky, daremné překážky! Ten kdo okolo pojede, ten každý litovat bude dvě krásné osoby proražené kordy. Uřežte chvojku zelenou, přikrejte tu krev nevinnou, ať vrány nekváčou, panenky nepláčou. Píseň tato budiž na ukázku pokaženého vkusu v řeči panské a městské ze středu předešlého století. Obsah její jest bezpochyby nějaký skutečný příběh téhož času. Ostatně co na ní lepšího, totiž nápěv a první i poslední sloha, vzato jest z jiných písní národních.
Sušil 0050 | Mladzěněčku mlady (26%)
Mladzěněčku mlady, kaj ty povandruješ? »Z tej země do jinej, do krajiny cuzej.« Kdo cě tam opatři, dy cě smrć zachvaci? »Mam ja tam svu milu Panenku Mariu.« Ona mne opatři, dy mne smrć zachvaci. Košulu ušije, do ni mne obleče. Do truhly mne vloži, do hrobu položi. Do hrobu položi, do nebe sprovodzi.
Erben 5/042 | Jsem jsem z Rakovníka (17%)
Jsem, jsem z Rakovníka, mám tam milovníka, jakýho, hezkýho, tovaryše krejčího!
Sušil 1323 | Kázala mně moje máti (17%)
Kázala mně moje máti ševca sobě namlouvati; toho nechci. Má veliké zuby, hubu má na ruby, [: toho nechci. :] Kázala mně moje máti krejčího si namlouvati; toho nechci. A on dycky píchá křivo vedle štycha, toho nechci. Kázala mně moje máti kováře si namlouvati; toho nechci. A on dycky buch, buch, dělá dycky na dluh toho nechci. Kázala mně moje máti provazníka namlouvati; toho nechci. A on coufá zpátkem, pohybuje zadkem, toho nechci. Kázala mně moje máti šifláře si namlouvati; toho nechci. A on dělá šifličky a miluje děvečky; toho nechci. Kázala mně moje máti rasa sobě namlouvati. Toho já chci. Pár valášků stáhne, pár tolárků shrábne, toho já chci.1)
Smutný 03/020 | Měła jsem milého zahradníka a on (17%)
Měła jsem milého zahradníka a on ně
Sušil 1924 | Měla sem milého kominára (17%)
Měla sem milého kominára, spadl mně s komína do Dunaja. Hledéte ho, nandete ho, nandete škrabačku vedli něho. Měla sem milého zahradníka, spadl mně se stroma do rebníka. Hledéte ho, nandete ho, nandete rozmarýn vedli něho. Rozmarýn zelený jako tráva, že mě už můj milé zanechává. Zanechává, lebo musí, vod iné panenke prsteň nosí.
Erben 2/201 | Stála na pavláčce (10%)
Stála na pavláčce v kmentovej košilce, šněrovačku měla s portičkama; a já pořád prosil, klobouk v ruce nosil, aby mi ustlala peřinkama. Ona mi povídá, že ještě je mladá, že ještě husičky neškubala; až bude škubali, že mi chce ustlali pěknejma bílejma peřinkama.
Erben 2/619 | Káča má Káča má (10%)
Káča má, Káča má šněrovačku s prýmama: kdo chce s Káčou tancovali, nesmí ji je zamazati; Káča má, Káča má šněrovačku s prýmama. Káča má, Káča má šněrovačku s kolama; kdo chce Káču milovati, musí na ni odprodali 1) pár koná, pár volu, naposledy stodolu. 1) musí umět počítati, čtyry sta, nebo pět, bude Káča jako květ.
Sušil 0380 | V tem Brodečku na kopečku (10%)
V tem Brodečku na kopečku bijó se tam o děvečku; 1) o keró, o keró? O tó, co má šněrovačku červenó. 2) Tak se o ňu posekali, až tam jednoho nechali, synečka milého, a už teče potok krvi od něho. 3) Kdo nevěří, nech tam běži, šak tam ešče šabla leží, šablička krvavá; umévá ju jeho milá slzama. Pokud ešče živa budu, černo pantlu nosit budu pod šátkem v lelíku, za tu lásku, můj obrázku, velikó.
Erben 2/693 | Naše Káče pláče (10%)
Naše Káče pláče, co je jí? Ukradli ji sukni zloději; ukradli jí ještě více, šněrovačku i střevíce; proto Káče pláče, to je jí. Naše Káča pláče, co je jí? Ukradli jí sukni zloději. Ukradli jí taky střevíce, aby nechodila k muzice. Ukradli jí taky dřeváky, aby nechodila s vojáky.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Erben 5/041 | Hrály dudy u Pobudy", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 02 Črv 2024), URL: http://folksong.eu/song/22965