Sušil 0658 | Máš děvečko krásu

39 words

Sušil 0658 | Máš děvečko krásu (100%)
Máš, děvečko, krásu, skové jo do času, jak jo pozbodeš, mět jí nebodeš. Jako polní kvítí ve dně v noci svítí, a pak uvadne, do vode spadne. A tak te, děvečko, v růžovým věnečko, také ovadneš, do vode spadneš.

Sušil 0658 | Máš děvečko krásu (100%)
Máš, děvečko, krásu, skové jo do času, jak jo pozbodeš, mět jí nebodeš. Jako polní kvítí ve dně v noci svítí, a pak uvadne, do vode spadne. A tak te, děvečko, v růžovým věnečko, také ovadneš, do vode spadneš.

Bartoš 1901 / 1084 | Náš král jel na vojno zlámal (10%)
Náš král jel na vojno, zlámal sobě noho; naša královna, rovně pomazaná, déte jí, déte jí koláč s tvarohama. Cib-, cib-, cibulenka, mak-, mak-, makulenka, dež sem malá bévala, na peci sem sedala, drobný rebe jídala. Hop děvče do kolečka, pěkně se šněruješ, debes te se šněruvala, přeci má nebodeš.

Sušil 1059 | Za naše homne pse ščekají (10%)
Za naše homne pse ščekají, [: vendi tam, Andulko, co tam mají. :] Andulka vešla s kamarádkó, stál on tam Janíček za zahrádkó. Vrať mně, Andulko, bílé šátek, šak jož naša láska jde nazpátek. Te mně, Janičko, můj červené, a dež te nebodeš, bode jiné.

Bartoš 1901 / 1086 | Panenko bela bes červená jako les* (10%)
Panenko, bela bes červená jako les,* debes bela nechodila s chlapcama za oves. To sem já nebela, to bela tá hiná, to bela tá kamarádka, co mě prozradila. Belas kamarádka, ale jož nebodeš, počké jenom kamarádko, šak hambě nehondeš.

Bartoš 1901 / 0082 | Bela vojna vedaná (8%)
Bela vojna vedaná, vod samýho císařa ; aj vedal jo císař pán, be se sedlák vobstaral. Jak pak já se starat mám, žadnýho syna nemám, mám já jenom tři cere, debe bojovat chtěle. Zavolal to néstarší při její polní práci : »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nebudo, já so srce měkkýho, já se bojím každýho. Zavolal to prostřední, to, keró měl srce k ní, »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nemůžo, já so srce měkkýho, nezabijo žádnýho. Zavolal to némlačí, to, keró měl néračí: »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já tatíčko, já pudo, já bojovati budo, já so srce tvrdýho, nebojím se žádnýho. Dež jí vlase stříhale, vobě sestre plakale : »Proč nade mnó plačete, dež bojovat nechcete ?« Dež na koňa sedala, paláš na bok připjala, všem roko podávala, na vojno se těšila. Dež do vojne přijela, tři sta Turků zajala ; podivil se císař pán, jesli je to husar sám. Jesli je to husar sám, bode u mně věrné pán, jesli je to husarka, bode moja manželka.

Sušil 0444 | A když rano raňusěnko (7%)
A když rano, raňusěnko drobny dešč pada, susědova kravarečka kravy vyhaňa. Vyhnala jich v šire pole a tam plela len; přijel tu k ni šohajiček na koňu branem.1) Pomož Pan Bůh, ma děvečko, jak ty pleješ len. Dajž to Pan Bůh, můj synečku, nějeď mi přezeň. Něpojedu, ma děvečko, slub mi moju byť. »Co bym ja ti slubovala? Něumim robiť. Něumim ja kaše vařiť, ani chleba pecť.« Něstaraj se, moja mila, naučím tě přec. Kyj dubovy, kyj dubovy nauči vařiť, a hrabovy, ten nauči těbe chleba pecť. Než bys ty mně, můj synečku, měl kyje chystať, volim radše, můj synečku, těbe zanechať. Už sem ja je opuščeny jak ten polni ptak, kery lice ve dně v noci po horach, dolach.

Sušil 0445 | A když rano raňusěnko (7%)
A když rano, raňusěnko drobny dešč pada, susědova kravarečka kravy vyhaňa.

Bartoš 1901 / 0387 | Za mňú chłapeci za mňú (6%)
Za mňú, chłapeci, za mňú já mám huběnku švarnú. A esľi nevěříte, příděte, opáčíte. Ke mně, chłapeci, ke mně, červená řůža ve mně. A ona ve mně vóní, jak karafiát poľní. A ona ve mně květe jak karafiát v ľétě.

Bartoš 1901 / 0897 | Dyž sem była u maměnky svojí (6%)
Dyž sem była u maměnky svojí, strójiła ňa jako kvítek poľní; ona ňa strójiła ľeda* sa ňa zbyła a já nebožátko mosím od ní. Děkujem vám, má maměnko, za to, vychovaľi ste ňa jako złato; tá moja poctivosť, to je moja radosť, tá ně bude trvat až na věčnosť.

Sušil 2068 | Žaloval ptaček ptačkovi (6%)
[: Žaloval ptaček ptačkovi,:] socholaček sedlačkovi, že mu mlade vybiraju a hnizdečka popsuvaju. Pravim ja ci, polni ptačku, němivaj ty při chodničku. Bo chodniček je svobodny, choďu po nim zli i dobři. A mivaj ty v černym lese, kaj děvucha travu seče.