Smutný 05/031 | Ej za našima humna slepá makovice

11 words

Smutný 05/031 | Ej za našima humna slepá makovice (100%)
Ej za našima humna slepá makovice, je nechojtě chlapci k nám...

Erben 3/172 | Kočka se vdávala (94%)
Kočka se vdávala, pes se ženil; náš kulhavý valach za družbu byl, a slepá kobyla za družičku: dala mu šáteček a kytičku.

Erben 5/145 | Vzal si sedlák (93%)
Vzal si sedlák selku slepou, klisnu hluchou, kosu tupou; seče trávu za chalupou. Tráva suchá, selka slepá, klisna hluchá, kosa tupá: sedlák seče jen to lupá.

Galko 3/056 | Pehavá, rapavá, prečo ma neľúbiš (93%)
Pehavá, rapavá, prečo ma neľúbíš, na jedno si slepá, na druhé nevidíš!

Erben 2/024 | Mračí se mračí (6%)
Mračí se, mračí, že bude pršet: za naším humnem zelenej vršek. A na tom vršku širokej kámen: chlapec s panenkou sedává na něm.

Erben 2/264 | Za našima humny (6%)
Za našima humny dlouhé pole, ono tam voralo mé pachole; zavoralo je tam všecku lásku: což jsi to učinil, můj obrázku! „Proč vy mi děvčátka, zapíráte, kam vy na tu trávu chodíváte? na trávu, na trávu, na travičku a na tu zelenou votavičku?“ Já jsem ji požala včera na vlas, a ona vyrostla do rána zas: jak ta tráva roste, zlatej chlapče! tak mi mé srdéčko v těle skáče. Když jsem šla na trávu za panskej dvůr, voral tam můj milej volkama zůr; já mu pěkně dala pozdravení, neděkovalo mi potěšení. Hněvej se, můj milej, hněvej, hněvej, třebas na mě nemluv tejden celej: fěrtoušek na raby budu nosit, ještě ty mne, chlapce, přijdeš prosit!

Sušil 0854 | Ticho šohaj nedupaj (6%)
Ticho, šohaj, nedupaj, ostrohami nebřinkaj; naša paní čujno spí, ona řekne, žes to ty. Až já světlo zahasím, sama sa ti ohlásím: Poď, Janošku, poď ty k nám, naša paní spí aj pán. Už je, milá, bílý deň, jak já půjdu s hanbú ven? Nestaraj sa, můj milý, vyvedu ťa ven humny. Vyvedu ťa chodníčkem, přikryju ťa ručníčkem. Ručníček je malá věc, přijde větr, vezne preč.

Sušil 0908 | Za našimi humny (5%)
[: Za našimi humny vika něsečena, :] [: stoji tam děvucha cela uplakana. :] Od velkeho žalu sluze ji kapaju, na bilym kamenu důlky vybijaju. Kdož je ji přičina? Bobrovsči pacholci, že s nimi pasala na hradiskoch volky. Može jich pasć, može, ale věděć jako, može jich odhaňać od lesa daleko. Ej, odehnala jich až na třeći pole, a un za ňu volal: Vrać se, srdce moje. A ja se něvraćim, bo němam ku komu, ztracila sem lasku k svojemu milemu. Ztracila sem lasku, juž ji něnabudu, juž ji něnabudu, pokud živa budu.

Sušil 1836 | Vsadila sem hrušku v humně (5%)
Vsadila sem hrušku v humně, nevím, esli se mi ujme; ujme-li se, bude rodit, budú za mnú chlapci chodit.

Galko 3/091 | Za našimi humny, medzi konopiami (5%)
[: Za našimi humny, :] medzi konopiami. [: Sedí jeden dovec :] s dvoma sirotámi. [: Siroty, siroty, :] de je vaša mati? [: Dože vám už bude :] košielonky prati? [: Košielonky prati, :] aj vlasy česati. [: Siroty, siroty, :] de je vaša mati?

Bartoš 1901 / 0123 | Za našimi humny (5%)
[: Za našimi humny, :] trávníček zelený, [: leží tam přešvarný, Janíček zraněný. :] [: Ach leží on, leží, :] ba i ležet bude, [: pokuď mu děvče, pro felčara nepůjde. :] [: Ach, nechcu felčara, :] přešvarná děvečko, [: jenom chci od tebe, jedinko slovečko. :] [: Kdo tebe, Janíčku, :] milý kochaničku, [: kdo tě tak poranil, abys na zálety nechodil. :] [: Ranili, děvečko, :] moja kochaničko, [: zlí lidé ranili, aj, kteří tě mi nepříli. :]