Sušil 1711 | V tej šardickej bažantnici

35 words

Sušil 1711 | V tej šardickej bažantnici (100%)
V tej šardickej bažantnici [: kukačky kukajú; :] už mojeho přemilého na vojnu chytajú. A prosila galanečka pro Boha živého: Nechytajte, nelapajte mojeho milého. A já půjdu sama prosit císařa samého. Aby on mně neodváděl mojeho milého.

Sušil 1713 | Na lanžotském pěkném poli (76%)
Na lanžotském pěkném poli [: kukačky kukajú: :] ti brněnščí rádní páni na vojnu verbujú. Keď verbujú, nech verbujú, pro Boha živého. Nech mně jenom neverbujú mojeho milého. Mosím jíti poprositi císařa samého, ja, aby mi propustili mojeho milého. Ja, vy pane císaříčku, pro Boha živého, enom mně dom propustite mojeho milého.

Bartoš 1901 / 1191 | Ach horahorečka (23%)
Ach hora, horečka, pod ňú je skaľička, chytajú na vojnu švarného Janíčka. Ach hora, horečka, pod ňú je skaľička chytajů na vojnu švárného Janíčka. Ja keď ho chytiľi na Kačenku vołał: Kačenko, srdco mé, svazovať ňa nedaj. A keď ho už védľi pres Straňanské łúky, už mu podávały galánečky ruky. A keď ho už védľi pres Straňanské poľe, už mu ukazujú ty Brodské kasárně. Vojáci šabľama, mamičky słzama ta Brodská kasárňa pěkně maľovaná. Neukazujte mně ty Brodské kasárně, než mi ukazujte k mojéj miłéj dveře. Tá Brodská kasárňa pěkně malovaná, co ju maľovaľi vojáci šabľama.

Bartoš 1901 / 1135 | Na dolinách pod ľipami (23%)
Na dolinách pod ľipami chytajú tam radní páni, chytajú tam hajdúši, pytajú sa: Odkud si? Já sem Nitranský poddaný ve Vélkej mám potěšéní, já tam dneskaj mosím byt, svoju miłu naščívit. Vemte, drábi, vemte puta, udajte ho za ľegrúta, dajte ho do šerhovně, nech nechodí słobodně. A jak na koníčka sedał, svojéj miłéj tak povídal: S pánem Bohem, mám miłá, ty si toho príčina.

Bartoš 1901 / 1130b | Novoveščí úřadkové (7%)
Novoveščí úřadkové [: tvrdého srdečka, :] daľi oni sobě naľét [: starého vínečka. :] Jak sa oni podnapiľi, [: tak sa poradiľi, :] kterého by šohajíčka [: do vojny chytiľi. :] Bohatého bude škoda, [: ten nech robí doma, :] ten chudobný, ten ubohý [: mosí ít do vojny. :] Chytiľi mého miłého [: šohaja švárného, :] a já zaňho půjdu prosit [: císařa samého. :] Císařovná, mładá paní, [: ceduľenku psała, :] kterého by šohajíčka [: z vojny dom dostała. :] Dybys ty tu, miłá, stáła [: třebas do půl noci, :] my ti přeca nepustíme [: tvoje čérné oči. :] Kdybys ty tu, miłá, stáła [: do rána bíłého, :] my ti přeca nepustíme [: tvojého miłého. :]

Bartoš 1901 / 0082 | Bela vojna vedaná (7%)
Bela vojna vedaná, vod samýho císařa ; aj vedal jo císař pán, be se sedlák vobstaral. Jak pak já se starat mám, žadnýho syna nemám, mám já jenom tři cere, debe bojovat chtěle. Zavolal to néstarší při její polní práci : »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nebudo, já so srce měkkýho, já se bojím každýho. Zavolal to prostřední, to, keró měl srce k ní, »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nemůžo, já so srce měkkýho, nezabijo žádnýho. Zavolal to némlačí, to, keró měl néračí: »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já tatíčko, já pudo, já bojovati budo, já so srce tvrdýho, nebojím se žádnýho. Dež jí vlase stříhale, vobě sestre plakale : »Proč nade mnó plačete, dež bojovat nechcete ?« Dež na koňa sedala, paláš na bok připjala, všem roko podávala, na vojno se těšila. Dež do vojne přijela, tři sta Turků zajala ; podivil se císař pán, jesli je to husar sám. Jesli je to husar sám, bode u mně věrné pán, jesli je to husarka, bode moja manželka.

Sušil 1639 | Dycky mně bývalo (7%)
Dycky mně bývalo veselé vyjití, dyž se rozvíjalo před našima kvítí. Včilé nám nastalo přesmutné loučení, já mám být zbavený svého potěšení. Kdo mě ho zbavuje? Vojanščí stavové, psali mně psaníčko, abych šel do pole. Do pole šírého, před císařa pána; plakala má milá do bílého rána. Neplač, nenařikej, Nanynko má milá, šak jsi mně nebyla od Boha souzená. Od Boha souzená, od rodičů daná, neplač, nenařikej, Nanynko má milá.

Galko 1/446b | Naša pani kňahne (7%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.

Galko 1/446a | Naša pani kňahne (7%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.

Bartoš 1901 / 1236 | Rakúský císař pán a ti pruščí (7%)
Rakúský císař pán a ti pruščí páni, ti od západ słúnca vojnu započaľi. Dyž ju započaľi, na Boha vołaľi: Pomož nám, Bože náš, v našém bojování. Pomož nám, Bože náš, Panenko Maria, aby zvítěziła rakúská krajina. Nebojte sa, chłapci, u císařa hładu, dyť sa za Dunajem žita zeľeňajú. Nebojte sa hładu ani žádné núze, dyť za námi vezú na vozi peníze.

Bartoš 1901 / 1240 | Vtáčkové zpyévajú jaro nastává (7%)
Vtáčkové zpyévajú, jaro nastává, na tom pěkném strome kvet rozvonává, vtáčkové zpyévat budú, šabľenky bľinkat budú, ty naše hłavenky ľiétat nám budú. Dostał som já koná sivovraného, od pana císara darovaného, môj konýček sa ľaká, vydzí Turka z daľaka, ach Bože, Rozbože, vojna veľiká. Oj už ten náš tambór na buben bubnuje, a ten náš jeneráľ komandýruje, aľo, chłapci, aľomarš, vemte svoju patrontaš, a braňte sa, dzeci, napomýnám vás.