Erben 7/044 | Co sedláci co děláte?

82 words

Erben 7/044 | Co sedláci co děláte? (100%)
Co, sedláci, co děláte? pole máte, nevoráte. Měl jsem jednu voraninu, sil jsem na ní rozmarínu. Rozmarínka mně nevzešla, má panenka mně odešla. Odešla mně do maštale mezi čtyry koně vrané. Koníčky se zutrhaly, mou panenku pošlapaly. Pošlapaly jsou ji tuze, už jí žádný nepomůže. Pošlapaly jsou ji na znak, až jí bylo podkovy znát. Pošlapaly jsou jí nohy, už ji nesou do komory. Pošlapaly jsou jí ruce, už ji nesou do světnice. Pošlapaly jsou jí hlavu, už jí kopá hrobař jámu.

Bartoš 1901 / 1277 | Niemam strzebla ani zľota (16%)
Niemam strzebla ani zľota, niedam wam žadnych presentow, uboga moja prostota niezna tež żadnych wykrętow. Prostak iestem z urodzenia, po prostu gadam i czuię, prosty mam sposob myslenia po prostu was tež przymuiem. Oto moj domek niczemny, i wszystko, co tu widzicie, niech że wam będzie przyiemny jako mi wasze przybycie: Juž przyszedł ten dzien szczęsliwy, los mi was wszystkich sprowadził, ach iak že iestem teskliwy, w mém sercu bych was posadił. Oto owoce bławatki, oto ochłoda murowa, to wszystkie moje dostatki, to moia dzienna zabawa. Czemuż mi z neba nedali być panem kraia dužego, stawtał bym kotár wspaniały na wieczną pamienć dnia tego. A tak wytniem na kameniu was wszystkich rzendem i mieniem, na znak, že byla w tym domie cnota z przyiaznią złączona.

Erben 5/234 | Jaká bude robota (16%)
Jaká bude robota v tom Sedleckým zámku? budou sázet děvčata 1) voňavou marjánku. Jedna bude vokopávat, druhá bude sázet: přijďte se lam podívat, kterak bude vzcházet 1) sejdou se tam děvčata rozsívat marjánku. Zejtra bude robota v Horaždovským zámku: pan derektor poroučel rozsívat marjánku. Holky budou rozsívat, chlapci budou sázet: půjdeme se podívat, jak jim bude vzcházet. Jenom jedna nevzešla, a to na znamení: panna, co ji sázela, že poctivá není.

Erben 5/163 | Čí to koníčky čí to? (15%)
Čí to koníčky, čí to? pošlapaly nám žito, pošlapaly nám jary, nebylo eště zraly. Čí to koníčky, čí to? pošlapaly nám žito; pošlapaly nám ječmen, z konce do konce všecken.

Erben 2/412 | Každý se nám diví (11%)
Každý se nám diví, kdo nás spolu vidí, kam je se ta naše láska děla? odešla pryč, nepřijde víc, za hory, za lesy zaletěla. Rájovští sedláci jsou hodní čtveráci, ti mě s mon panenkou rozloučili: dali mně ji do Kaplice; proto je v zármutku moje srdce. Kdo nás koliv vidí, každej se nám diví, kam se ta veselost naše děla? za hory, za lesy, ach má nejmilejší! za hory, za lesy zaletěla.

Bartoš 1901 / 0608 | Slyšela sem hodinky na Vranově (11%)
Slyšela sem hodinky na Vranově, že tam můj syneček tuze stůně. A dyž stůně, nechať umře, vod smrti mu žádné nepomůže. Dybys byla, panenko, tak uctivá, byla bys synečka naščívila. On tam leží na posteli, Rósinovské pan farář k němu jezdí.

Erben 3/207 | Ženěníčko ženě- (11%)
Ženěníčko, ženě-, ženění, to je horší nežli vězení: z vězení si člověk pomůže, ale od zlé ženy nemůže. Co pak jste, rodiče, myslili, že jste mě k ženěni nutili? dostal jsem s ní čtyry tisíce, ty mně zarmoutily mý srdce. Peníze jsem rozdal na dluhy, nemůžu se zbavit obludy: pořád ne mně sedí jako drak, bodejž jí vzal sobě černej šlak! Ženění, ženění! horši než vězení: z vězení si pomůže, a od ženy nemůže. Má žena falešná ona mi odešla: bodejž je mi utekla rovnou cestou do pekla!

Bartoš 1901 / 0918 | Již jsi se oženil (10%)
Již jsi se oženil, synečku černooký, již ti nepomůže celý ten svět široký. Ani svět široký, ani tvoja rodina, již ti nepomůže krom tvoja roztomilá.

Bartoš 1901 / 0138 | Háj husičky háj do ľesa (10%)
[: Háj, husičky, háj do ľesa, :] [: spadne na vás :] ranní rosa. [: Ranní rosa je studená, :] [: mohła bych být :] oklamaná. [: Vy sedľáci, co děłáte, :] [: máte koně :] neoráte? [: Oraľi sme, kopaľi sme, :] [: jeteľinky :] naseľi sme. [: Jeteľinka nám nezešła, :] [: moja miłá :] za mnó přišła. [: Přišła za mnó do maštaľe, :] [: mezi štyry :] vraný koně. [: Vraný koně poskočiľi, :] [: mojú miłó :] pošłapaľi. [: Pošłapaľi ju veľice, :] [: było jí znať :] podkovice. [: Běžte jí hneď pro dochtora, :] [: by ju zhójił :] do večera.

Sušil 1102 | Zelinko milá dybych tě znala (8%)
Zelinko milá, dybych tě znala, věru bych si šohajička přičarovala. Zelinko milá, nedej se mi znať,1) musela bych svoje líčka barvú malovať.2) Ja, ne tak barvú, zeleným vínkem, naščívil mě milý Pán Bůh lenivým synkem. Ne tak lenivým, jako nemilým; ja, vem mi ho, milý Bože, rád by mě iný.

Sušil 1077 | Zašeu mně šohajek (8%)
Zašeu mně šohajek daleko za hory, jak mně tam ostane, Bože miuý, dobrý! Za hory, za hory! Nad záhory jasno, je-i tě, šuhajku, je-i tě tam teskno? Je-i tě tam teskno, mňa je tady dvakrát, ale nedám toho ani na sobě znat.